100% zhodnocení investice vám nabídne jen Green Fox a bitcoin, říká mentor Lukáš

Jeho slova byste měli brát vážně. Lukáš totiž zná velmi dobře obě strany. Studoval obor softwarové inženýrství na FIT ČVUT, i když se pro něj rozhodl až ve čtvrťáku na gymnáziu. „Tehdy jsem nevěděl, kam bych se měl přihlásit, a došlo na vylučovací metodu. Jsem však vděčný, že jsem ho zvolil,“ poznamenává. Ač měl do té doby k počítačům vždy blízko, programování jako takové si vyzkoušel jen párkrát.

Touha po praxi ho přiměla k odchodu z vysoké

V posluchárně strávil rok a půl. „Předměty jsem zvládal. Patřil jsem dokonce mezi těch 10 % studentů, kteří měli po prváku všechny splněné. Jenže jak jsem předtím neprogramoval, cítil jsem, že pořád jen hasím požáry, něco doháním a jsem pozadu,“ svěřuje se Lukáš a doplňuje: „Byl jsem vyhořelý a postupně jsem ztrácel o studium zájem. Titul byl v nedohlednu. Předměty mi připadaly moc akademické. Organizace byla chaotická a občas i vyloženě špatná. Začal jsem toužit po praxi a přál jsem si vidět reálné výsledky své práce.“

‍

„Aby člověk získal skvělou práci na zajímavých projektech, tak titul rozhodně není nutný.“

‍

Přesto si Lukáš z ČVUT odnesl hodně poznatků. „Vše se tam totiž probírá s matematickou přesností. Nikdy jsem si nemyslel, že jsem schopný se naučit tolik za tak krátkou dobu,“ vyjmenovává přínosy a pokračuje: „Díky detailnímu a nekompromisnímu studiu jsem si odnesl velice pevné základy, ze kterých těžím dodnes. A také mi škola dala skvělé kamarády.“

Lukášovi chybělo 7 semestrů, aby se stal inženýrem. „Řekl jsem si, že zkusím rok praxi a uvidím,“ vzpomíná a dodává: „Jsem ze školy dva roky a nikdy jsem nebyl spokojenější, než jsem teď. V IT je tolik zajímavých projektů, které se dají dělat!“ Proto si v současnosti už neumí ani představit, že by měl zase začít trávit čas na přednáškách. „A třeba zkouškové mi nechybí už vůbec,“ směje se.

‍

Pro skvělou práci není titul potřeba, ale někdy to bez něj nejde

I přes svou studijní historii však Lukáš vysokou školu rozhodně nezatracuje. „Je určitě dobrou volbou pro lidi, kterým tradiční výuka vyhovuje, chtějí mít titul a nejdřív se naučit teorii. Zároveň je to ideální cesta pro ty, kteří směřují do firem zakládajících si na formálním vzdělání a občas pro některé pozice přímo vyžadují i doktorát,“ vyjmenovává důvody a zároveň však připomíná fakt: „Ale aby člověk získal skvělou práci na zajímavých projektech, tak titul rozhodně není nutný.“

‍

‍

Jde tedy o následující volbu. První možností je vysoká škola a pět let hlubokých znalostí, které pak aplikujete v praxi. Tou druhou variantou je samostudium, vysoká jen 'na chvíli' či bootcamp a následně vše dohnat praxí. „Právě bootcamp řeší aktuální potřeby – teď a tady. Je východiskem pro ty, kteří mají jinou práci a potřebují se rekvalifikovat nebo se nechtějí zabývat vysokoškolskou matematikou,“ vysvětluje jeho výhody mentor a dodává: „Samostatnou kapitolou je pak low-code. Pro ten není titul vůbec potřeba, jde spíše o to získat programátorské uvažování.“

Sám Lukáš se rozhodl vydat po druhé cestě. „Na své spolužáky z vysoké budu mít 'náskok' 3,5 roku praxe a absolventi super intenzivního kurzu Junior programátor dokonce 4,5,“ říká a pokračuje: „To je dost času na to, abychom se doučili cokoliv do hloubky, a zároveň jsme si vybudovali dobrou kariéru v IT.“

Lukáš má jasno i ohledně školného. „Investice do kurzu se vám oproti jiným profesím vrátí už cca po prvním roce, což je roční 100 % zhodnocení investice. To vám dnes nabídne jenom bitcoin a Green Fox Academy,“ žertuje.

‍

Laškoval s full stackem, když ho ulovil bootcamp

Po odchodu z vysoké školy se Lukáš začal věnovat vývoji v Javě a také se stihl krátce seznámit s full stackem. „Ten mě velice láká. Přijde mi super umět si napsat celou aplikaci od A do Z. Zatím si ale dávám postupné cíle, chci se zlepšit v algoritmech a datových strukturách,“ prohlašuje mentor, který se do týmu Green Fox Academy dostal díky náhodě. „Když jsem končil v předchozím zaměstnání, vyskočil na mě inzerát. V tu chvíli jsem řešil rekonstrukci bydlení, takže jsem nic nehledal. Nicméně myšlenka projektu mě zaujala,“ popisuje a s úsměvem dodává: „Za dva dny mi napsali z GFA sami. To už jsem nemohl nechat jen tak. Domluvili jsme si pohovor a jsem tady!“

‍

„Je tu legrace a na teambuildingu vždycky opravdu poctivě utužujeme partu. Nejde o žádné upjaté, korporátní a neosobní prostředí.“

‍

Nové působiště si Lukáš pochvaluje. „Je tu legrace a na teambuildingu vždycky opravdu poctivě utužujeme partu. Nejde o žádné upjaté, korporátní a neosobní prostředí,“ popisuje atmosféru v bootcampu a doplňuje: „I styl výuky je mi blízký. Baví mě ta kooperační atmosféra, kdy opravdu viditelně táhneme za jeden provaz.“

Nejvíc ho naplňuje, když vidí výsledky své práce. „Je pro mě úžasné pozorovat úplné nováčky, nepolíbené programováním, jak se mnou už za 13 týdnů dokážou v projektové fázi tvořit skutečnou webovou aplikaci podle moderních přístupů,“ líčí Lukáš a dodává: „Za pár týdnů je pak předávám dál a nastupují do první práce jako hotoví junioři.“

‍

‍

Role mentora je důležitá

Když Lukáš nyní sleduje pokroky svých svěřenců, občas mu probleskne hlavou jeho vlastní studium. „Zpětně u studia programování vidím, jak moc by mi prospělo mít také nějakého mentora. Já si prošel tvrdou školou, kdy jsem si sám lámal hlavu tak dlouho, dokud jsem na to nepřišel,“ popisuje, jak se on učil kódovat a krčí rameny: „Bylo to fajn, ale po určité době to přestávalo být produktivní. V takovou chvíli už je lepší dostat nápovědu a posunout se dál. To je přesně ta rovnováha, o kterou se snažíme u nás v bootcampu.“

Jelikož byl ještě poměrně nedávno sám studentem, dokáže se do nich dobře vžít. „Mám dobrou intuici, jak zrovna přemýšlí a co potřebují slyšet, aby jim začalo téma dávat smysl,“ myslí si Lukáš a prozrazuje, že ke vzdělávání vždycky tak trochu tíhnul: „Už na základní škole jsem při matematice vysvětloval látku ostatním. Na gymnáziu jsme se učili s kamarády navzájem a já měl doučování jako brigádu. Nějakou průpravu jsem tak měl.“

‍

Programování vyžaduje čas a hlavně pravidelnost

Když se sám učil programovat, hledal rady na Redditu. „Hodně lidí tam sdílí své zkušenosti a poznatky,“ říká a přidává rovnou další tip: „Skvělý je i Google. Při práci je mým nejlepším přítelem. Studentům s nadsázkou říkám, že největší rozdíl mezi nimi a mnou je, že já vím přesně, na co se Googlu zeptat.“

‍

‍

Pokud dojde řeč na to, co při učení nejvíce pomáhá, má Lukáš jasno. „Důležitá je pravidelnost. Hodina programování denně má několikanásobně větší hodnotu než sedm jednou za týden. Největší problém je pochopit nové koncepty. Při nich je důležité vstřebávat poznatky postupně. Tedy musíte dojít k pochopení, vyspat se na to, znovu se na to podívat a znovu to pochopit. Běžně ta logika dává člověku první den naprostý smysl. Jenže druhý den znovu tápe. Proto je ta pravidelnost důležitá. Budujete si porozumění po malých kouskách den po dni,“ vysvětluje a přidává názorný příklad: „Je to jako se zdí. Cihly se také dávají jen tři řady denně. Jinak se vám to může pod vlastní tíhou posunout nebo dokonce zbořit. Když každý den postavíte jen pár cihel, postupujete sice pomalu, ale neriskujete, že vám zeď spadne. S programováním je to úplně stejné.“

‍

„S kolegy sem tam dáme hlavy dohromady a snažíme se přijít s neotřelými a zábavnými tématy.“

‍

Mentor s úsměvem na tváři

Na Lukášovi je vidět, že se v profesi mentora našel. Během výuky totiž neustále vymýšlí, jak by ji mohl studentům zpestřit. „S kolegy sem tam dáme hlavy dohromady a snažíme se přijít s neotřelými a zábavnými tématy,“ říká. Zároveň se však hodně věnuje i svému vlastnímu rozvoji. „Mám zatím hodně věcí, které si mohu osahat přímo v Green Fox Academy. Jde o již zmiňovaný full stack, dev ops, testing či low-code. Také pracuji na svých prezentačních dovednostech,“ vyjmenovává a rozverně uzavírá povídání: „Do práce stále chodím s úsměvem na tváři. Až jednou zvládnu všechny výše zmíněné kategorie, možná se zamyslím nad změnou.“

Ta ale nepřijde tak rychle, takže rodilého Plzeňáka, který přesídlil do Prahy, budete v Green Fox Academy potkávat ještě dlouho. Nenarazíte-li na něj v učebně, pak ho možná zahlédnete v parku se psy, v rakouských Alpách na túře nebo na kurtu s badmintonovou raketou v ruce. A kdybyste ho náhodou přehlédli, tak vězte, že jeho vtípky a smích rozhodně nepřeslechnete…

‍

Pozn. redakce: Nejedná se o investiční radu, ale o pohled mentora programování Lukáše Janečka.

‍

-AŠ-

‍

Naši další mentoři:

Amy: Holky nebojte se programování, je skvělé, říká mentorka Amy‍

Lukáš: Lukáš dostával do formy arabské šejky, teď bude trénovat programátory

Fronéma: Mentor je programátor, učitel, kouč a psycholog v jednom, říká Fronéma

Jakub: Mentor Jakub ví, při čem se studenti nejvíce zapotí‍