Publikováno:
22. října 2019

Díky možnosti podílet se na výuce jsme získali sedm skvělých junior programátorů, říká Vít Krajíček z Artinii

Odborníci v IT se hledají těžko. Své o tom ví i zakladatel a CEO Artinii Vít Krajíček. „Sehnat lidi je velký problém, pokud se už nějaký junior objeví, je většinou nepoužitelný,“ popisuje praxi a doplňuje: „Zapojení do výuky a možnost ovlivnit, co se studenti budou v kurzu učit, pro nás bylo klíčové. Díky této úzké spolupráci máme nyní ve firmě hned sedm nových talentů.“

Proč se Artinii stalo partnerem Green Fox Academy?

Důvodem byl nedostatek programátorů. Netýkal se jen seniorů, ale i juniorů. Pokud už se totiž junior objeví, tak je většinou nepoužitelný. Část seniorů umí člověk přetáhnout odjinud, ale v týmu potřebujete mít mix, jelikož postavit tým jen ze zkušených kodérů je hodně drahý špás. Pro získání lidí jsme používali klasické metody, ale výsledky byly poměrně tristní. Pak přišel kolega, že slyšel o Green Fox Academy a řekli jsme si, že to zkusíme. Myšlenka to není špatná a lidé jsou zde motivovaní ke změně a v IT je velký potenciál. Programátoři budou chybět pořád. Pokud je člověk mladý a má ambice, tak je to pro něj ideální obor.

Jaká byla vaše očekávání od spolupráce?

Přiznám se, že jsem ke spolupráci přistupoval trochu skepticky a bral to tak 50 na 50. V minulosti jsem v rámci jiné společnosti spolupracovat s podobným španělským projektem, kde lektoři učili studenty PHP a další věci. Ve výsledku žáci uměli od všeho něco, ale bohužel jejich znalosti byly velmi povrchní. Takže když k nám pak konkrétní člověk nastoupil, nebyli jsme z něj schopní nic dostat. Bylo to k ničemu, další dva měsíce bychom ho učili základy procesů a technologie, než by to začal používat, všechno by zapomněl. Z tohoto důvodu jsem ke Green Foxu snažil přistupovat s otevřenou myslí.  

Byla tato vaše špatná zkušenost důvodem, proč se Artinii jako první firma zapojila do výuky? 

Pro nás bylo důležité, že jsme mohli ovlivnit, co se studenti budou v kurzu učit. Byl to jeden z hlavních bodů, proč spolupráce klapla. Naši seniorní programátoři byli v druhé polovině kurzu v kontaktu jak s mentory, tak studenty. Ti se tak už během studia rovnou učili to, co nyní nás využijí. Znají tedy naši technologii i věci, což byla obrovská výhoda. Nemuseli jsme je vše učit od začátku. Tohle je podle mě základ úspěšné spolupráce firmy s bootcampem. Uvědomuji si, že je to spousta času i peněz z naší strany, ale teď se nám to vrací. Přijali jsme sedm lidí a jsme spokojení. Vypadá to, že si všechny studenty ponecháme. 

O kolika lidech jste uvažovali, když jste začali s GFA spolupracovat?

Zpočátku jsme neměli jasno, kolik lidí přijmeme. Počítal jsem i s variantou, že nevezmeme nikoho, kdyby se nám nikdo nelíbil. Na druhé straně byla i možnost, že vezmeme všechny. Nakonec jsme z osmi vzali sedm, což samo o sobě svědčí o tom, že spolupráce zafungovala.

Jak velké je nyní vaše oddělní, když se rozrostlo o tolik nováčků?

Po příchodu studentů se počet programátorů téměř zdvojnásobil. Aktuálně máme 20 interních či externích programátorů. Tým jsem potřeboval doplnit, protože máme hodně vlastních projektů a s nimi jsme potřebovali hnout. Aby se tak stalo, musel jsem ulehčit seniorním programátorům a část jejich práce předat juniorům. Senioři, co u nás pracují, jsou velmi kvalitní. Kromě své práce se nyní ještě věnují méně zkušeným kolegům, ale tak to má být. Je to součást přirozeného vývoje.  

Podle čeho jste vybíral posily do týmu? Jak velkou roli v tom hrála osobnost konkrétních studentů?

Jsme malá firma, proto je osobnost velmi důležitá. Programátoři jsou velmi specifická skupina. Silně zapojují jednu část mozku, takže při výběru musí být člověk trochu opatrný. Abychom měli jistotu, že nám junioři sednou do týmu, tak jsme je měsíc před koncem kurzu vzali a protáhli společně Prahou, abychom poznali, zda k nám budou sedět nejen pracovně, ale i lidsky, týmově. Musím však zaťukat, že vše sedlo i v tomto ohledu.

Na čem u vás studenti aktuálně pracují?

Máme tu dva týmy, které pracují na různých projektech. Jedním je Artinii, podle něhož se jmenuje i naše firma. Jde o náš hlavní projekt, který je postavený na komunitní distribuci filmů. Druhým je Mytitle, který vznikl jako takový spin off. 

Když si budeme povídat konkrétněji o Artinii, oč přesně jde?

Každoročně se natočí kolem 40 či 50 tisíc filmů a dokumentárních pořadů po celém světě. Do klasické filmové distribuce se jich v Česku dostane 150 až 200. Přitom v tom „neúspěšném“ zbytku jsou snímky, které nejsou vůbec špatné. Na druhé straně existuje spousta komunit, jež jsou velmi silné a tyto filmy by ocenily. Nejde jen o národnostní menšiny, ale i fanoušky nejrůznějších žánrů, scén či věcí. Typickým příkladem jsou třeba fanoušci béčkových a céčkových hororů. Naším cílem je tyto dva světy propojit. Proto už sedm let sbíráme informace o filmech po celém světě včetně uživatelských recenzí a diskusí. Na pozadí je analyzujeme pomocí umělé inteligence a machine learningu. Díky tomu jsme schopni určit, jak daleko či naopak blízko si určité filmy jsou. Do roka bychom měli představit funkci recommendation engine, která uživatelům na základě jejich vkusu doporučí podobné tituly, které by je měly zaujmout. 

Jak takové projekce vypadají v praxi?

Mnoho lidí chce své zážitky sdílet a diskutovat o nich. Z toho důvodu se rozmáhají malé projekce. Je totiž spousta krásných „divných“ filmů, na které se lidé rádi podívají na plátně se svými přáteli. Zaplatí pár korun za licenci, protože jim to za tu srandu stojí. Ten dojem je úplně jiný, než kdyby se na to dívali o samotě v televizi. Našimi zákazníky jsou ale i kavárny, hospůdky, domovy důchodců či školy. Aby vše fungovalo, vytvořili jsme vlastní přehrávač Artinii player. Přes něj si zákazník objedná konkrétní film, ten je do té doby uložen na našem zabezpečeném serveru. Následně se dostane do jiného úložiště, kde se do snímku vepíšou konkrétní identifikační údaje klienta a upraví se do poměrně malé velikosti 4 či 8 G, přičemž tato kvalita je 2 či 4K a je dostatečná i pro největší filmová plátna. Následně přijde film do playeru. Díky tomuto procesu jsme schopní snímek dostat přes internet kamkoliv, třeba i do Amazonie. Klasický filmový formát studií má standardně kolem 150 GB a takto objemný soubor se přenést nedá. 

Co je dennodenní prací studentů?

Frontenďáci dělají na stránkách, a tedy na tom, co je vidět. Backend pracuje na celém procesu přenosu, který zahrnuje šifrování. Jejich úkolem bude také recommendation engine, což je asi to nejzajímavější. To teď ale trochu stojí, protože i přes ten počet lidí, jich pořád není dost, takže věci musíme dělat postupně. 

Zmínil jste i druhý projekt Mytitle, čemu se věnuje ten?

Jde o jednoduchý systém, který umožňuje uživateli nahrát si informace o tom, že vlastní nějaký dokument či informaci v určitém čase a zapsat to do Blockchainu. To znamená, že v případě jakéhokoliv právního sporu to může pak využít jako přímý či nepřímý důkaz, že v určitou chvíli vlastnil daný digitální soubor. Nyní máme hotovou verzi pro B2C, jež mohou využívat i menší studia. Aktuálně řešíme rozsáhlejší variantu pro právníky a další chystáme pro industry. V pondělí bude nová verze s novou správou souborů a možností sdílet celé složky. Myslím, že oba projekty, na kterých studenti z GFA dělají, jsou poměrně zajímavé a rozhodně se na nich nenudí.   


Nejbližší part-time kurz základů programování: od 3. dubna 2020

Nejbližší rekvalifikační kurz na Junior programátora: od 2. března 2020

Upozornění!
Přijímací řízení a přijímací pohovory probíhají průběžně. Volná místa se postupně zaplňují. Chcete-li tedy mít jistotu, že se do kurzu dostanete, přihlaste se co nejdříve!

Pokračujte a naučte se nejžádanější dovednosti současnosti!

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR