Měl domluvenou dobrou práci a vedl bohatý společenský život plný večírků, drinků a zábavy s přáteli. Jenže tomu byl ze dne na den konec. Po měsících depresí z osamělosti se rozhodl Matěj Drbohlav svou kariéru nakopnout. „Po dokončení kurzu pro junior programátory budu o milion světelných let dál, než jsem byl na začátku,“ říká samouk v IT.
Vše se mu dařilo. Čekalo ho nové zaměstnání a pozice Python developera. „Krásně mi vše do sebe zapadalo. Částečný úvazek by mi dával hodně volného času a mohl bych se tak dál mohl věnovat lidem kolem sebe, se kterými jsem chodil pařit, a také výzvám spojenými s Yes Theory,“ vzpomíná na letošní březen Matěj, který se rozhodně nebojí vystoupit ze své komfortní zóny a vyzkoušet si nejrůznější věci, aby pokořil své limity.
K nim patřilo třeba pravidelné zimní koupání ve Vltavě. Mnozí se jen při té představě otřesou, a to nejen zimou. „Že je řeka špinavá, je mi jedno, jsem kluk z vesnice,“ směje se a líčí, jak se na velký den a první ponor připravoval: „Zhruba měsíc předem jsem se začal otužovat. Začalo to lekcemi plavání v bazénu, které jsem dostal k narozeninám. Chodil jsem s bratrem do Podolí a on často lezl do venkovního bazénu, což jsem já absolutně nedával. Štvalo mě to, tak jsem postupně začal zkoušet studenou vodu. Na srazu fanoušků Yes Theory mi pak jedna holka říkala, že se chodí každý rok otužovat do Vltavy. Nadchlo mě to a zorganizoval jsem akci, kde nám to předvede.“
Přesto, že účastníků srazu nebylo mnoho – přesně dva, Matěj a ta slečna, šli do toho. K nim se přidal ještě náhodný plavec nudista. „Vlézt do té studené vody je nejlepší zážitek ever. Chce to strašnou odvahu. Je to hraniční zkušenost. Spustí se všechny primární reakce a emoce,“ popisuje novopečený otužilec a doplňuje: „Člověk se začne bát, že umře, ale když pak vyleze, tak se cítí plný života a je to neuvěřitelně silný moment. Postupně jsem se dostával dál a zvládal jsem i plavat.“ I když by se mohlo zdát, že Matěj moc zábran nemá, tak plavky nesundal.
Jenže ze dne na den byl všemu konec. Objevil se koronavirus a s ním spojená opatření. „Domluvená práce krachla, bary byly zavřené, já seděl doma a dva měsíce měl deprese,“ svěřuje se rodák z Čerčan a pokračuje: „Pak jsem si řekl, že z toho zkusím vykřesat něco lepšího, než kdyby se to nestalo, a přihlásil jsem se na třítýdenní kurz zdarma od Green Fox Academy. Zaujalo mě, že je někdo ochotný mi věnovat tolik času zdarma a navíc šlo o technologie, které jsem se chtěl stejně naučit.“
Nakonec se pustil i do rekvalifikačního kurzu pro junior programátory. „Čím víc věcí v IT umíš, tím líp. Takže umět ještě javu k pythonu je super,“ vysvětluje Matěj a taky dodává: „Green Fox mi dává mnohem víc, než co jsem se do té doby naučil nebo zažil. Přestože je kurz určený pro začátečníky, může hodně pomoci i těm, kteří se už dlouho v IT plácají. Je v něm obrovský potenciál a přesah nad rámec toho, co umí.“ Z plného úvazku během prvních dvou týdnů přešel Matěj na zkrácený, nejen kvůli času, ale také z finančních důvodů, aby při něm zvládl zaměstnání.
Ačkoliv nyní studuje na částečný úvazek, i tak je toho dost. „Máme dva večery v týdnu a ještě celou sobotu. Nicméně musím tomu věnovat celý večer předtím, abych se připravil, a večer potom, abych trénoval,“ popisuje průběh kurzu Matěj a líčí dál: „Navíc komunikuji se spolužáky a mentory i mimo daný čas. Všichni jsou k tomu vstřícní, nikdo se netváří, že bych otravoval. Kurz je dobře strukturovaný a výsledek je závislý na tom, jak moc do toho člověk sám investuje. To, co mi dává ten systém výuky, podpora a odezva ostatních, když se sám snažím, bych při samostatném studiu ani v práci nikdy nedostal.“
Před začátkem kurzu se Matěj pokoušel programování naučit sám. Prvně k němu přičichl v 15 letech, kdy musel na střední škole udělat webové stránky. Zvládl je přes noc a byly mnohem propracovanější než ty, které vytvořili spolužáci. „Tehdy jsem si uvědomil, že na to sice nejsem, ale že mě kódování vlastně docela baví,“ vzpomíná na své začátky. Pak přišla maturita z výpočetní techniky a po ní rozhodnutí, že na vysokou školu nepůjde: „Přesto jsem chtěl dělat něco kvalifikovaného, a proto jsem si usmyslel, že se sám naučím IT.“
Následoval dlouhý proces s obdobími intenzivního studia a pauz. Během té doby Matěj absolvoval několik kurzů. „Bohužel pro většinu pořadatelů to byl jen způsob, jak snadno vydělat peníze. O kvalitní výuce nemůže být řeč. První dvě hodiny jsme měli super učitele, ale po něm přišel uspávač hadů a museli jsme to odtrpět,“ říká. Přitom on sám přes den pracoval, kde se dalo. Dělal messengera, bedňáka či pomáhal na stavbě, aby měl zaměstnání, při němž by se mohl učit kódovat. Zlom pak přišel před dvěma roky, kdy získal svoji první práci v IT. „Bylo to obrovské zadostiučinění, že jsem ji získal bez vnější pomoci, a vzkaz pro všechny, kteří mi nevěřili,“ uvádí mladý muž.
.jpg)
Jenže dostat se do oboru ani zdaleka neznamenalo práci vývojáře softwaru. Vloni po jedné špatné zkušenosti měl Matěj blízko k tomu, aby vše vzdal. „Dva měsíce jsem na programování nesáhl,“ přiznává a líčí dál: „Jednou v noci jsem se ale vzbudil a měl jsem absťák. Pak jsem změnil přístup. Přestal jsem se učit věci, o kterých jsem si myslel, že je musím za každou cenu umět, aby mě někdo zaměstnal, ale začal jsem dělat to, co mě zajímalo.“
V únoru po dokončení kurzu se před Matějem otevřou nové možnosti, i když bude nastupovat na podobnou pozici – tedy junior developera. Rozdíl bude ve specializaci, místo pythonu půjde o Javu či full stack. „Také znalostmi a platově budu někde úplně jinde,“ těší se a dodává: „Navíc potenciál růstu a postupu bude mnohem větší, než kdybych se to učil sám. Počítám s tím, že během dvou až pěti let se můj nástupní plat zdvojnásobí či ztrojnásobí díky tomu, jak se budu zlepšovat. Věřím, že drive, co jsem získal v kurzu, nastartuje nejen mou kariéru ale celý život.“
A plány do budoucna má Matěj opravdu bohaté. Spolu s tím, jak bude pronikat do tajů programování, plánuje roztáhnout křídla a vyrazit do světa. „Rád bych do nějaké metropole, která je technickým centrem, ale zároveň nabízí zajímavý život. Třeba práce v Silicon Valley je dobrý bod do životopisu. Lákal by mě i New York či Londýn,“ usmívá se a pokračuje: „Nejdřív ale budu tak dva roky v Česku, abych se dostal na určitou úroveň a byl konkurenceschopný, nejen na tom rybníčku tady, ale i na celosvětovém trhu, a mohl získat kvalifikovanou práci.“
Na cestování se těší i z jiného důvodu. Zatím totiž k němu moc příležitostí neměl. Chyběly mu totiž na něj peníze. „Všechno, co utratím, utratím rád v Praze. Je poměrně drahé chodit každý večer ven na drink a setkávat se s cizinci. Také únikové hry, kino, nejrůznější akce, výlety nebo sport něco stojí,“ stýská si Matěj, ale to se s platem v IT změní. Ať už jeho kroky povedou jednou kamkoliv, určitě se neztratí a bude ho slyšet. Je totiž mezi ajťáky trochu úkaz, tak extrovertního a upovídaného programátora jste určitě ještě nepotkali!
-AŠ-
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
