Deset let vedl svoji laboratoř, v níž hledal lék na rakovinu. Získával granty i ocenění. Má dokonce dva patenty! Jenže život je změna, a tak Filip Teplý vyměnil chemii za jiný prestižní obor - IT. „Obě profese mají mnoho společného,“ říká někdejší expert na molekuly a doplňuje: „Jde o soustředění se na problém a hledání řešení. Navíc programátoři jsou nesmírně inspirativní lidé.“
Dvacet let byla vášní Filipa chemie. „Velmi mě bavila. Je to fascinující věda,“ popisuje své předchozí působiště vědec a dále vypráví: „Chemie je řemeslo a zároveň i umění. Je to kreativní práce, kde si člověk vymýšlí a navrhuje molekuly, které mají mít určitou funkci, například léčivou. Pak se tím směrem vydáte a vymýšlíte, jak ty látky připravit. Když se to povede, pak testujete, zda se vaše hypotéza o vlastnostech potvrdí. Pak připravíte desítky, stovky podobných molekul a testujete jak souvisí struktura molekuly s jejími vlastnostmi. Následně zkoumáte, zda jsou tyto vlastnosti natolik zajímavé, aby se pro ně našlo využití v praxi.“
Už při studiu na univerzitě bylo zřejmé, že mladého chemika čeká zářná budoucnost. Začal totiž sbírat první ocenění. „Studentské ceny mě hodně motivovaly a povzbudily do další práce,“ vzpomíná na vysokou školu Filip. Ovšem to byl teprve začátek úspěšné kariéry vědce. Ceny se totiž na poličce množily i po nástupu do praxe. „Nejvíc si vážím ocenění za nezávislý výzkum,“ přiznává bývalý pracovník Akademie věd ČR a dodává: „Ceny, které jsme získali, když jsem měl vlastní laboratoř, byly o to cennější, že nešlo jen o poctu pro mě, ale celý tým.“
Filip má na kontě kromě sedmi ocenění a padesáti publikací také dva patenty. „První patent se týká nové látky, její přípravy a potenciálního využití při zastavení růstu rakovinových buněk. Druhý doplňuje a rozšiřuje ten první,“ vysvětluje muž své objevy a jejich přínos.
Ve spojení s vědou se v Česku často hovoří o nedostatku financí. S tímto nešvarem se Filip zase až tak moc potýkat nemusel. „Měl jsem štěstí, že jsem vždy působil v elitních institucích, takže s penězi nebyl zas tak velký problém. Sehnat finance na vybavení laboratoře, přístroje a provoz šlo poměrně dobře, horší to bylo občas s penězi na lidi,“ připouští bývalý chemik a doplňuje: „Grantové agentury v Česku to mají nastavené občas trochu jinak a nezohledňují, že lidé jsou to nejdůležitější. Naštěstí se to postupně zlepšuje.“
Z dvaceti let, co se Filip věnoval bádání, čtyři strávil v zahraničí, a to v Německu a ve Velké Británii. Jeho úkol zde byl jasný, naplno se oddat vědě a výzkumu. Nezapomínal ani na publikační činnost. Když se pak vrátil zpět do Česka, založil si vlastní laboratoř. „Šlo o start-up projekt, který získal grant od ústavu, kde jsem byl přijat jako vedoucí laboratoře,“ vzpomíná expert na chemii a pokračuje v líčení: „Skvělé na práci v mé laboratoři byla volnost. Od začátku do konce šlo o autorské projekty. Sami jsme si je definovali i si na ně sháněli peníze. Byli jsme svého štěstí strůjci. Bylo to hodně zajímavé, ale zároveň nesmírně náročné.“
.jpg)
Po deseti letech si začalo vedení laboratoře vybírat svou daň. „Nejprve se objevily drobné signály, které jsem ignoroval. Laboratoři se dařilo. Byli jsme citovaní, publikace nám brali ve skvělých žurnálech. Dostali jsme několik grantů. Vše běželo. Byli jsme zavedení, ale já cítil, že mi docházejí síly,“ popisuje své pocity Filip a dál poodhaluje důvody, jež vedly k rozhodnutí opustit rozjetou kariéru vědce: „Celé to trvalo asi rok. Nevěděl jsem, co se děje. Rval jsem to přes závit. Chvíli to šlo, ale byl jsem z toho hrozně vyčerpaný.“
Výsledkem byla krize středního věku, která se potkala se syndromem vyhoření. Energie byla pryč a bylo potřeba učinit zásadní krok. „Rozhodnutí o změně bylo hodně bolestivé. V podstatě rok jsem zabíjel své dítě, protože jím pro mě má laboratoř byla. Bylo to nesmírně těžké,“ přiznává Filip s těžkým srdcem a dodává: „Těch deset let vedení laboratoře byla velmi krásná a pestrá práce, ale nastal čas začít dělat něco jiného.“
Když změna tak ať je velká, tedy jiný obor, nové výzvy a otočení kormidlem zcela jiným směrem. Aspoň tak by se dalo shrnout Filipovo rozhodnutí. „K myšlence jít do IT mě přivedl známý, který pracoval jako headhunter pro IT firmy,“ připouští budoucí junior programátor a důvody dále rozvádí: „Svou roli sehrál i fakt, že jde o velmi perspektivní obor a také kreativní. Navíc mě technologie vždy zajímaly.“
Když si Filip srovnal v hlavě, kam zamíří, jako šťastnou náhodou mu na internetu vyskočila nabídka na kurz Junior programátora, který pořádala Green Fox Academy. „Nikdy předtím jsem sice kódování nezkoušel, ale říkal jsem si, že je to dobrá příležitost,“ říká budoucí absolvent kurzu, na kterém je znát, že ho programování opravdu baví, a povídání uzavírá: „Nyní se věnuji back-endu v rámci projektu a rád bych v něm pokračoval i následně v nové práci. Front-endové výzvy ale třeba také do budoucna uvítám. Už se těším, jaké možnosti mi tento obor přinese.“
.jpg)
Filip v únoru 2019 úspěšně ukončil kurz Junior programátora v Green Fox Academy. Již v březnu 2019 začal pracovat na pozici Junior programátora v IT oddělení firmy Rohlik.cz.
Přečti si exkluzivní rozhovor s HR Senior Partnerkou z Rohlik.cz:
Vychovat si juniory nám dává smysl, říká Dominika Valovičová z Rohlík.cz
Příběhy dalších studentů, které v současnosti ve společnosti pracují:
Hudbu složil, kódy napsal aneb Martinova cesta od klaviatury ke klávesnici!
HRista šel do IT. Viděl, jak se o programátory firmy perou.
Pomáhat a chránit bude Vojta nově ve světě kódu.
Nejlepší rozhodnutí v životě Daniela bylo naučit se programovat.
Pět v jednom aneb Rohlík je pro absolventy velká pecka.
AŠ
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
