Publikováno:
7. září 2020

Holky nebojte se programování, je skvělé, říká mentorka Amy

Už během studia na vysoké škole musela čelit předsudkům. Těžkou hlavu si z nich ale nedělala. „Jsem hrdá na to, že jsem jednou z mála žen v IT a budu se snažit motivovat další dívky, aby se vydaly stejnou cestou,“ prohlašuje Amy Hriadelová, Junior Mentor v Green Fox Academy, a doplňuje: „Programování je krásná práce, při níž můžete rozvíjet své myšlenky a kreativitu. Na monotónnost a stereotypy zapomeňte.“

Její slova nejsou prázdnými frázemi. Na jaře se stala posilou týmu mentorů a je mezi nimi první ženou. Společně s ostatními kolegy v české pobočce pomáhá lidem změnit kariéru. „Nejvíc mě na tom baví hovořit s lidmi a učit je,“ vysvětluje, co jí k profesi přivedlo, a doplňuje: „Otázky od studentů mě nutí podívat se na věc zcela jiným pohledem a díky tomu se i já rozvíjím. Každý je totiž jiný. Učím se číst myšlenky žáků prostřednictvím výrazů tváře a mimiky. Snažím se odhadnout, zda výklad chápou nebo ne.“  

Za to, že se dostala do Green Fox Academy, vděčí vlastně koronaviru. „Během pandemie jsem byla tři měsíce zavřená doma na Slovensku a hodně jsem přemýšlela, co bych chtěla dělat,“ vzpomíná na jaro Amy a pokračuje ve vyprávění: „Jelikož jsem minulý semestr vedla cvičení prváků v jednom předmětu na fakultě a hodně mě to bavilo, tak jsem se nebránila ani učení. Potom mi na LinkedIn přišla zpráva od Green Fox Academy, že hledají Junior Mentora programování. Brala jsem to jako znamení a hned jsem na nabídku zareagovala.“

Slovo dalo slovo a studentka magisterského oboru softwarové inženýrství na Fakultě elektrotechnické ČVUT nastoupila a stala se mentorkou v online kurzech. „V té době jsme už i na vysoké fungovali naplno online, takže jsem neměla problém se přizpůsobit. Horší to možná bude s přechodem na offline výuku,“ směje se. Svým způsobem se jí tak splnil dětský sen. „Když jsem byla mála, často jsem si hrála na paní učitelku a měla jsem svoji vlastní malou třídu. Teď mám skutečnou,“ svěřuje se rodačka z Dubaje, která však většinu svého života prožila v Košicích.

Programovat se může naučit každý, jen to chce trpělivost

Pokud byste od ní chtěli radu, jak se naučit programovat, ráda vám ji dá. „Určitě se nevzdávejte. Každý je schopný se to naučit. Jen někdo potřebuje kratší čas a jiný zase delší,“ říká Amy a doplňuje: „Klíčem k úspěchu je hodně studovat a programovat. Důležité je zkoušet a opakovat věci, které vám nejdou. I já to někdy dělám na víc pokusů a třeba to pochopím až na podesáté.“

Přijde vám to zvláštní, že i ona se pořád vzdělává? Na to má jednoduché vysvětlení: „IT je rozsáhlý obor, který se neustále rozvíjí. I zkušení programátoři se pořád učí, protože se každý den objeví něco nového, s čím jsme se předtím nesetkali, a to je na tom to krásné. Nikdy neděláte to samé.“

Amy s kamarádkou na Octoberfestu

Bratr, expert na robotiku, poradil s vysokou

Přitom stačilo málo a Amy se vůbec programátorkou stát nemusela, i když na počítači hrála hry od svých osmi let. „Věděla jsem už v pubertě, že jednou budu pracovat s počítačem, ale nad kódováním jsem nepřemýšlela. Fascinovalo mě, ale myslela jsem si, že na to nemám,“ vrací se k dětství a líčí dál: „Když jsem po maturitě zvažovala, co chci dělat, jedno jsem věděla jistě, nechtěla jsem nic, co by mělo cokoliv společného s matematikou.“

Naštěstí přišel zásah staršího bratra. „Vystudoval robotiku a mě to dost táhlo k technice. Nicméně jsem vůbec netušila, co to bude všechno obnášet a co bych vlastně dělala,“ uvádí Amy a pokračuje: „Byl to on, kdo mě navedl na obor, co studuji. Jsem mu za to velmi vděčná, jelikož po škole nebudu mít problém najít si dobře placenou práci.“ A co averze k matematice? „Nakonec jsem si uvědomila, že není tak hrozná, jak se zdá, a otevírá dveře do světa,“ dodává.  

Cesta ke zvládnutí Javy, C++, JavaSciptu a Pythonu nebyla však zrovna snadná. „Ač jsem měla programování už na střední, nic mi nedalo. V prváku na ČVUT jsem tak v podstatě netušila, co dělám,“ přiznává Amy, že začátky byly těžké, ale ničeho nelituje. „Pořádně jsem se ke kódování dostala až ve druhém a třetím ročníku. Velmi mi pomohl bratr a kamarádi, bez nich bych to určitě sama nezvládla. Když jsem ho konečně pochopila, začalo mě programování nesmírně bavit. Sama jsem si začala studovat další témata a látka ve škole mi přišla lehčí,“ dodává. Dokladem toho, že sympatická Slovenka přišla kódu na kloub, je i prospěchové stipendium, které získala.

Mentorka Amy

Chce to odvahu jít do oboru plného mužů

Během studia nemusela bojovat jen s programováním, ale také s předsudky spolužáků. „Občas nějaké narážky slýchávám. Jako, že když jsem holka, tak mi to dají zadarmo, nebo že to za mě někdo udělá,“ připouští mladá slečna a krčí rameny: „Někteří lidé nedokážou přijmout myšlenku, že i žena může být v technických věcech stejně dobrá jako muž.“ I proto chce pomoci dalším dívkám, aby v IT uspěly.

„Chce to hodně odvahy pracovat v čistě mužském kolektivu, ale má to i mnohá pozitiva,“ myslí si Amy a ze své vlastní zkušenosti přidává: „I když moc žen v IT není, mně se ještě nikdy nestalo, že bych byla jedinou dívkou v týmu. Je fajn mít někoho, s kým můžete probírat i jiné věci než pivo a fotbal.“

O své budoucnosti zatím příliš jasno nemá. „Pohrávám si s myšlenkou, že bych pokračovala na doktorské studium. Dopředu už nic neplánuji, protože nakonec vždycky všechno dopadlo zcela jinak,“ nechce se Amy pouštět do úvah o tom, co bude, až dodělá magistra. Možná bude jednou Project Manažer jako její mamka. Jedno je ale téměř jisté, po dokončení studií zůstane ještě nějakou dobu v Praze, aby nabrala zkušenosti. „Potom bych ráda někam do zahraničí, například do Švýcarska nebo Německa. Žít ale určitě jednou budu doma na Slovensku,“ má jasno. Než však na to dojde, vychová ještě mnoho junior programátorů v Green Fox Academy.

-AŠ-

Build your IT career. With us.

Poznej naše kurzy Junior programátora: