Vystudoval konzervatoř. Úspěšně učil hudbu a jeho umění obdivovali žáci, jejich rodiče i široké publikum. Vystupoval s Plzeňskou filharmonií a naživo hrál slavné filmové melodie. Za klavírem dokresloval Martin Červenka atmosféru takových kasovních trháků, jakými jsou Titanic, Hvězdné války nebo James Bond. Přesto vyměnil klávesy za jiné, protože mu něco scházelo. Místo kompozic nyní skládá kódy a chystá se na dráhu programátora.
Vše začalo v dětství, kdy se u Martina projevil nebývalý talent. „Chodil jsem na hodiny akordeonu a klavíru. Hrál jsem a hrál. Učitel až po několika hodinách zjistil, že vlastně neumím noty. Stačil mi odposlech a já jsem dokázal okamžitě melodii reprodukovat,“ vypráví svůj příběh sympatický mladík. Jeho zápal pro hudbu se projevoval i tak, že rád stál před televizí se špejlí v ruce a dirigoval.
O budoucnosti svého synka tak měli rodiče jasno. „Kvůli dobrému hudebnímu sluchu mě směřovali k hudbě,“ vzpomíná nadaný klavírista a pokračuje: „Na základní škole mi nešla matika, takže i v očích učitelů jsem byl jasný adept na umělecké zaměření. Šel jsem tedy na konzervatoř.“ Ovšem dny zalité sluncem a hudbou úplně nepřicházely. „Jako klavírista jsem tam byl průměrný. Zlepšilo se to až později, když jsem začal studovat kompozici a získal jsem víc praxe při hraní. Začal jsem vést sbory a studovat sbormistrovství,“ líčí rodilý Západočech.
Po dokončení studií se mu dařilo. Nastoupil do základní umělecké školy v Nýrsku, kde získal potřebnou pedagogickou praxi, a poté zamířil do Třemošné. „Měl jsem dobré místo ve škole, kde byl úžasný kolektiv složený z mých spolužáků z konzervatoře. Měl jsem skvělý vztah s žáky i jejich rodiči. Měl jsem vše, co jsem si mohl přát,“ přiznává Martin a doplňuje: „Jenže mi pořád něco chybělo. Dělal jsem to, co se ode mě očekávalo, ale vnitřně jsem chtěl něco jiného. Po 15 letech, kdy jsem učil a dělal hudbu, jsem si uvědomil, že i když vám něco jde a jste za to uznáván, nemusí vás to zcela naplňovat.“
.jpg)
Přišel čas na změnu a sbormistr začal přemýšlet, na jaký obor se vrhne. I když v legraci říká, že se k programování dostal jako „slepý k houslím“, není to úplně pravda. Tak daleko k němu neměl. „Od malička mě lákaly počítače, přestože jsem studoval hru na klavír a kompozici, tak jsem doma s počítačem pořád něco kutil,“ vrací se do minulosti a upřesňuje, že i v jeho případě za vším stály hry: „Představovaly pro mě útěk do abstrakce a jiného světa. Díky svému snílkovství jsem měl tvůrčí a kreativní hry velmi rád. Zároveň mě na nich bavil vnitřní systém. Dumal jsem také nad tím, jak věci fungují uvnitř. Přemýšlel jsem nad algoritmy a jak by šly udělat lépe.“
.jpg)
Myšlenky tak stále častěji směřovaly k IT, možná i proto, že zde pracovali Martinovi kamarádi. Ovšem v cestě stál strašák jménem matematika a vzpomínky na nekonečné hodiny nesrozumitelné látky na základce. „Naštěstí dnešní doba je jiná a mnohem otevřenější, než byla před 20 lety. Takže i můj odpor k ní zmizel. Ve volném čase jsem začal dělat Khanovu akademii, což je matematické vzdělávání pro všechny,“ popisuje svoji změnu postoje Martin a dodává: „Najednou jsem zjistil, že mě vlastně matika baví. Úkoly byly podávány stylem, který mi seděl a byl pro mě srozumitelný. Když mi nikdo neopakoval, že mi to nepůjde, tak se můj přístup změnil. Začal jsem intenzivně ve volných chvílích studovat C++ a základy počítačových věd.“
To už byl Martin jen krůček od velké životní změny. „Trochu jsem se reakce okolí bál. Sešlo se toho najednou hodně. Měnil jsem obor a odstěhoval se do Prahy. Blízcí mě ale podpořili,“ říká budoucí programátor a pokračuje s úsměvem: „Našlo se sice pár skeptiků, kteří si mysleli, že mi to nepůjde a vrátím se zpět k učení. Teď když ale vidí, že kurz bude za chvíli končit, tak už mi začínají postupně věřit.“
O náročnosti čtyřměsíčního intenzivního kurzu Junior programátora nemůže být pochyb a jeho start byl pro někdejšího učitele hudby ještě komplikovanější, jelikož se pral s nemocí. „I díky předchozímu samostudiu se první fáze dala zvládnout. Druhá už pro mě byla složitější, protože obsahovala nové technologie, které jsem předtím neznal. Aktuálně třetí, projektová fáze, je velká výzva,“ svěřuje se se svými dojmy Martin a celkově kurz hodnotí: „Určitě je náročný, ale já to tak nevnímám, protože mě hodně baví.“
.jpg)
Třída Chama, jíž je absolvent Západočeské univerzity součástí, bude brzy končit. V těchto dnech se tak naplno rozbíhají jednání o budoucnosti absolventů, kdo z nich kam zamíří. Uvažovat nad tím začíná i Martin. „Na velikosti společnosti záležet nebude. Své má jak malá firma s rodinnou atmosférou, tak velká, kde je zase jasně daná náplň práce. Pro mě bude nejdůležitější zajímavost projektu, na kterém bych měl pracovat a pak prostředí. Rozhodovat se budu podle srdce nikoliv platu,“ poznamenává.
„Moje meta je jednou dělat nízkoúrovňové programování, embedded systémy a třeba se vrátit k céčku. Lákal by mě i internet věcí a chytrá zařízení."
Budoucí junior programátor má i vysněný cíl a obor, kterým by se chtěl zabývat. „Moje meta je jednou dělat nízkoúrovňové programování, embedded systémy a třeba se vrátit k céčku. Lákal by mě i internet věcí a chytrá zařízení,“ nadšeně se svěřuje mladík, ale zároveň přiznává, že zalíbení našel i ve webech a jejich vývoji.
Ovšem to ani zdaleka neznamená, že by klávesy klavíru úplně vyměnil za klávesnici u počítače. Hudbě rozhodně sbohem nedává. „Mám nabídky na vystupování s Plzeňskou filharmonií a rád bych v tom pokračoval. Hrát ve stočlenném orchestru, slyšet filmovou hudbu naživo a být toho součástí je pokaždé obrovský zážitek,“ uzavírá teď už programátor, pro kterého se hudba stala milovaným koníčkem. Takže nemějte obavy, o filmy doprovázené naživo hranými ikonickými skladbami v jeho podání nepřijdete. V hudbě z Titanicu, Harryho Pottera, Jurského parku, Jamese Bonda či Hvězdných válek i nadále bude zaznívat Martinův klavír.
-AŠ-
Martin v únoru úspěšně ukončil kurz a od března již nastoupil jako juniorní Java programátor do společnosti rohlik.cz.
Vychovat si juniory nám dává smysl, říká Dominika Valovičová z Rohlík.cz
HRista šel do IT. Viděl, jak se o programátory firmy perou.
Filip je programátor s patentem na úspěch.
Pomáhat a chránit bude Vojta nově ve světě kódu.
Nejlepší rozhodnutí v životě Daniela bylo naučit se programovat.
Pět v jednom aneb Rohlík je pro absolventy velká pecka.
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
