Publikováno:
6/2/2020

Jak je důležité míti programátora Filipa

Jeho vášní je vaření. Přivedlo ho i na střední hotelovou školu. Jenže během let na place a za barem si Filip Finrašek uvědomil, že svoji budoucnost vidí jinde. „Neuměl jsem si představit, že bych tam byl i za 20 let,“ přiznává důvod, proč se rodák z Opočna rozhodl změnit kariéru, a doplňuje: „U počítače jsem trávil hodně času, takže programování bylo jasnou volbou.“

Přitom odmala vše nasvědčovalo zcela jiné kariérní dráze. „Chtěl jsem být jako táta elektrikářem,“ začíná vyprávět svůj příběh Filip a pokračuje: „Rodina z tátovy strany mě směřovala k tomu, že půjdu v jeho šlépějích a po základce zamířím na elektrotechniku.“ Jenže možná to bylo na mladíka až příliš nalajnované. „Měsíc před tím, než se měla podat přihláška na střední školu, jsem se vzepřel. Nechtěl jsem to dělat a nezajímalo mě to,“ vzpomíná Filip.

Postavil si hlavu a nikdo s ním nic nesvedl. Bavilo ho vaření a chtěl se mu věnovat. Místo technického směru začal přemýšlet o gastronomii. „Mamka mi ale tehdy dala jasně najevo, že je sice hezké, že chci vařit, ale že učňák nepřipadá v úvahu. Takže kompromisem byla hotelovka v Poděbradech, kam jsem nastoupil,“ líčí.

Prozření za barovým pultem

Po maturitě nastoupil Filip do zaměstnání. Stal se z něj číšník a později barman. Jak šly roky, začaly se objevovat pochybnosti o tom, zda si zvolil správou profesi. V jeden okamžik přišlo prozření. „Práce mě bavila, kontakt s hostem byla sranda, sem tam namíchat nějaký hezký koktejl bylo také fajn, kolegové byli vždycky super, ale neuměl jsem si představit, že i za 20 let budu běhat po place s platíčkem v ruce,“ prozrazuje a upřesňuje: „Uvědomil jsem si, že to nechci dělat. Možná v tom sehrálo roli i to, že ne vždy jsem si vybral správného zaměstnavatele. Každý rok jsem se tak utvrzoval v tom, že to není to pravé pro mě.“

Začal tedy přemýšlet, co jiného by mohl zkusit. A tehdy došlo na „velký návrat“ do otcových stop. Táta už dávno nedělal elektrikáře, ale programoval. A nebyl to jen on, kdo ve Filipově okolí pracoval v IT. „Mám spoustu kamarádů, známých a rodinných příslušníků, kteří se věnují počítačům. Přestože jsem často nevěděl, o čem se baví, tak jsem k tomu měl blízko,“ vysvětluje a doplňuje: „Před monitorem jsem za svůj život strávil hodně času, ať už šlo o hry či jiné volnočasové aktivity. Postupně jsem začal zjišťovat další informace a uvažoval jsem, že tohle by mohla být cesta.“

Jeho rozhodnutí o změně kariéry a přesun z gastronomie do IT přijali doma v pohodě. Nikdo nebyl proti a nenašel se ani žádný skeptik. Ba naopak. Všichni nabízeli pomoc a radu. „Od té doby si mám mnohem víc o čem povídat s tátou. Vždycky jsme měli o čem mluvit, ale nikdy to nebylo tolik. Řekl bych, že to i dost zlepšilo náš vztah,“ říká Filip, který také dostal od otce dobré rady, aby se zaměřil na algoritmizaci a nepodceňoval matematiku. Ovšem nejvíc mu kladl na srdce, aby se nevzdával.

Příprava se nemá podceňovat

Bylo rozhodnuto a mladík se začal o kódování zajímat. „Zkoušel jsem python a javu, ale nedostal jsem se do toho natolik, aby to k něčemu bylo,“ netají se počátečními neúspěchy a dodává:„Samostudium je pro mě docela oříšek. Pak jsem díky jedné kamarádce našel Green Fox Academy a zkusil jsem štěstí.“

Ve výběrovém řízení uspěl a čekal na start kurzu. Ovšem začátek si trochu sám ztížil. „Bohužel jsem si nevšiml, že mi už během léta přišel email. Zjistil jsem to až den poté, co vypršel přístup k informacím. Po obnovení jsem pak dva dny seděl a studoval podklady. Jak jsem se to snažil dohnat, přehlédl jsem nepovinný domácí úkol. Kdybych ho býval udělal, hodně by mi pomohl následně během kurzu,“ poznamenává Filip.

Těžké začátky programátora

Následující čtyři měsíce s kódem vstával i usínal. „Start kurzu byl pro mě dost náročný. Zpětně si myslím, že jsem se měl více připravit. Chyběly mi do začátku věci, které jsem už mohl znát a pomohly by mi,“ hodnotí průběh rekvalifikace junior programátor a doplňuje: „Každý den přinesl nový task a já jsem odcházel domů s pocitem, že jsem to nezvládl celé. Občas to bylo frustrující. Zpětně vím, že ty věci byly i jednoduché. Nejvíc mi dala poslední projektová fáze, kdy byl konečně čas si něco hledat a učit se.“

Vyvařuje partnerce

Kvůli náročnosti kurzu musely jít zájmy stranou. Vaření, které kdysi rodáka z východních Čech přivedlo ke gastronomii, ale jeho koníčkem zůstalo dodnes. „Vařit mě opravdu baví, ale jen pro mé blízké. Nejraději dělám steaky. Když jsem singl, tak moc nevařím. Ale teď se ke mně právě nastěhovala přítelkyně, takže jí vyvařuji,“ směje se a také rovnou dodává, že občas se na stole vedle talíře objeví i jeho oblíbený drink. Tím je whisky sour. Ovšem místo klasické whisky do ní Filip dává bourbon. Je nasládlejší a víc mu do chuti koktejlu sedí.

Ve vedlejší roli divadlo

Kromě vaření se na vedlejší kolej dostalo i ochotnické divadlo. „Rozhodl jsem se tuto sezonu vynechat. Bál jsem se, že bych to spolu s kurzem nedal a jsem opravdu rád, že jsem si tu pauzu udělal. Dříve jsem tím trávil každý víkend,“ vysvětluje amatérský herec, kterého jste mohli vidět nejen v holickém kulturním domě. Exceloval třeba v Saturninovi, Dokonalé svatbě nebo v komedii Mezi nebem a zemí. Právě posledně jmenovanou hru si opravdu na prknech užíval. „Na premiéru přišlo 150 lidí, pak už jich chodilo méně. Nejvíc mě bavilo, když jsem zaslechl smích. Bylo to naplňující. Stačilo, aby se začal smát jeden divák a obvykle strhnul ostatní,“ vypráví.

Nová výzva a budoucnost v IT

Čtyřměsíční intenzivní kurz se blíží k závěru, a tak i Filip začíná bilancovat: „Kurz určitě splnil má očekávání. Ten skok z gastra do IT je poměrně velký. Chtěl jsem úplně změnit kariéru, a to mi umožnil.“ Také už nepochybuje o tom, co bude za pár let dělat. Programování ho chytlo. „Kódování pro mě znamená každodenní výzvu, kdy se učím stále něco nového. Už teď vím, že tato práce nebude monotónní, protože každý den v lepším případě ten kód o něco pokročí, takže se posouvám dál a dál.“

„Určitě bych se chtěl v budoucnu prosadit jako backend developer,“ plánuje si budoucnost junior programátor a také už přemýšlí o novém zaměstnavateli. „Rád bych, aby byl ve firmě, kam půjdu, dobrý tým. Také aby zaměstnavatel ke mně přistupoval s tím, že ví, že jsem junior a potřebuji se dál učit. Takže další systém vzdělávání či školení a rozvoje je pro mě hodně důležitý,“ uzavírá Filip.

-AŠ-

Nejbližší rekvalifikační kurz na Junior programátora: od 2. března 2020

Nejbližší part-time kurz základů programování: 3. dubna 2020

Nejbližší fast-track kurz: 14. dubna 2020

Upozornění!
Přijímací řízení a přijímací pohovory probíhají průběžně. Volná místa se postupně zaplňují. Chcete-li tedy mít jistotu, že se do kurzu dostanete, přihlaste se co nejdříve!

Pokračujte a naučte se nejžádanější dovednosti současnosti!

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR