Publikováno:
1. března 2021

Jednou se svět bude dělit na ty, kteří umí programovat, a na nezaměstnané, předpokládá Ondřej

Při studiu na vysoké škole ho kódování nebavilo. S odporem se učil na zkoušku z něj a slova profesorů, kteří s nadsázkou říkali, že svět se dělí na ty, co umí programovat, a na nezaměstnané, nebral vážně. „Nakonec se ukázalo, že měli pravdu,“ připouští Ondřej a vysvětluje: „Uvědomil jsem si, že nechci celý život jen slepě používat nástroje, které vytvořil někdo jiný. Proto jsem se stal programátorem.“

Prvně se Ondřej setkal s programováním na VUT v Brně. „Vždy jsme se ho ale dotkli jen okrajově a mě v tu dobu absolutně nebavilo,“ vzpomíná na letmé seznámení. Získal bakalářský titul v oboru Matematické inženýrství a pro další studium si vybral Ústav mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky (ÚMTMB). „Viděl jsem velkou šanci, že uplatním svůj matematický základ v praxi,“ uvádí Ostravan a doplňuje: „Navíc před nástupem jsem měl možnost při studiu pracovat ve firmě Honeywell v oddělení, které se zabývalo výpočtovým modelováním deformačně napěťových stavů turbodmychadel pomocí metody konečných prvků, kterému byla na ÚMTMB věnována velká pozornost.“

Turba pod „mikroskopem“

Společně to fungovalo na výbornou. Ondřej získal magisterský titul a do firmy nastoupil na plný úvazek. „Moje práce se skládala ze dvou částí. V té první jsem musel řešit inženýrské problémy, zpracovat analýzu turbodmychadla a nastínit řešení problému,“ vyjmenovává své úkoly a pokračuje: „Druhá část v sobě zahrnovala prezentaci výsledků zákazníkovi. Toto spojení inženýrského myšlení a prezentování výsledků mě naplňovalo.“ Ke spokojenosti Ondřeje pomáhal i skvělý kolektiv. „Pokaždé se totiž našel někdo, kdo byl ochotný mi s čímkoli pomoci a zpříjemnit mi můj pracovní den,“ vzpomíná na první pracovní zkušenost.

Vánoční rozjímání o budoucnosti

Uteklo pár let a byly tu opět Vánoce a s nimi čas bilancování. Psal se konec roku 2019. „Užíval jsem si volna po Štědrém dni. Ležel jsem na kanapi a přemýšlel jsem o tom, co dělám a co bych se chtěl v životě ještě naučit, dokud je čas,“ vzpomíná mladý muž a dál se svěřuje: „V práci jsem byl spokojený, ale nechtěl jsem se v životě dostat do situace, kdy budu litovat toho, co jsem kdysi neudělal.“

V myšlenkách se tak vrátil k programování. „Po pár dnech jsem došel k závěru, že kódování je taková moje Achillova pata. Tak jsem zapnul počítač a zajímal se o možnosti, jak se v tomto oboru můžu dál vzdělávat,“ popisuje. Během hledání na internetu narazil na rekvalifikační kurzy Junior Programátora, co pořádá Green Fox Academy. Přečetl si všechny podrobnosti a začal zvažovat pro a proti.

Koronavirus rozhodl za něj

Přišlo jaro. „Ve firmě jsem byl necelé čtyři roky a pořád jsem uvažoval nad svou budoucností. Práce mě bavila, ale cítil jsem, že pouze využívám nástroje, které vyvinul někdo jiný. Chtěl jsem být v pozici, kdy já budu ten, kdo vytváří vlastní programy,“ líčí Ondřej. Pak přišla pandemie a popostrčila ho ke změně. „Přišel jsem o místo. Potvrdila se tak slova profesorů, kteří nám na škole s nadsázkou říkali, že se svět dělí na lidi, kteří umí programovat, a na nezaměstnané,“ směje se a dodává: „Řekl jsem si, že odpíraného chleba největší krajíc. Přihlásil jsem se do botcampu a vybral jsem si super intenzivní rekvalifikační kurz programování.“

Ondra se spolužáky první den kurzu Green Fox Academy

Nenáviděné kódování novou vášní

Kdysi se mu vyhýbal jako čert kříži, v bootcampu jím pak trávil deset hodin denně. „Byl jsem rád, že jsem měl možnost se programování věnovat naplno. Nebyla to procházka růžovým sadem, ale o to víc si vážím odvedené práce a mentorů, kteří nás neustále podporovali v našem vzdělávání,“ říká k rekvalifikaci Ondřej a s úsměvem dodává: „Kódováním jsem trávil celé dny a bavilo mě čím dál víc.“

Ondřej po dokončení rekvalifikace převzal certifikát a zpětně hodnotí bootcamp jako dobrou volbu. „Sliboval jsem si od něj, že mi otevře dveře do světa programování a naučí mě se v něm orientovat,“ poznamenává rodák z Ostravy. To se mu splnilo. Krátce po absolvování rekvalifikačního kurzu programování totiž v novém oboru našel uplatnění a nastoupil na pozici junior developera do společnosti A&&L Soft. Kromě toho se ve svém volnu věnuje i svým projektům.

Sport, auta a muzika

Na ty mu však zatím příliš času nezbývá. V zimě si rád zahraje volejbal či vyrazí na lyže. V létě pak často navštěvuje kurty, ať už ty tenisové nebo beachvolejbalové. K tomu nesmí chybět ani oblíbená hudba. A pokud by vás zajímalo, jaký zvuk motoru ho nenechá chladným, pak vězte, že aktuálně žádné auto s turbem či bez nevlastní. V budoucnu se třeba po nějakém poohlédne, ale možná bude mít místo nádrže akumulátor. Pokrok zkrátka zastavit nejde.

-AŠ-

Zelená pro všechny s motivací.