Publikováno:
19. ledna 2021

Kurz je pro mě alternativou ke studiu VŠ, říká Markéta

Programování ji chytlo už na střední škole. Po ní nastoupila na ČVUT. „Výuka tam sice měla dobrou úroveň, ale tempo bylo pomalé,“ říká Markéta. Zkusila tak štěstí ve Velké Británii. Jenže ani na Norhtumbrijské univerzitě to nebylo ono. Svého snu se nevzdala a nastoupila do kurzu GFA. „Je sice časově náročný, ale v porovnání s časovou délkou studia na vysoké a obsahu zvládnuté látky se jeho absolvování rozhodně vyplatí,“ říká.

K počítači měla vždy blízko. „U nás na vesnici nebylo moc dětí. Trávila jsem tak hodně času s bratrem a jeho kamarády. Buď jsme hráli venku fotbal, nebo doma hry na počítači,“ začíná Markéta vyprávět svůj příběh a pokračuje: „Už jako malou mě zajímalo, jak se daná hra vytváří. Také jsem si říkala, že by bylo skvělé, kdybych si sama nějakou udělala.“

Jenže tehdy to tím skončilo. Když jí bylo 15 let a měla si zvolit střední školu, byla nerozhodná. Nakonec nastoupila na SOŠ pro administrativu EU. „Na oboru mediální komunikace se mi líbila jeho rozmanitost a širší možnosti uplatnění po maturitě. Kromě výuky komunikace jsme měli totiž také fotografování, natáčení, archivnictví a programování,“ zmiňuje. 

Svět médií a celebrit 

Zajímavý obor ji umožnil nahlédnout v rámci praxe v Národním divadle do světa reflektorů. „Měla jsem možnost vidět mnoho známých herců. Sledovala jsem nacvičování nových představení a pak jsem o tom psala,“ popisuje Markéta a přiznává: „Bylo zajímavé si vyzkoušet práci PR asistenta, zlepšila jsem se v psaní tiskových zpráv, recenzí na divadelní hry i jsem si vyzkoušela udělat rozhovor, ale uvědomila jsem si, že mě více zajímá něco jiného.“ 

Když ona, tak já taky!

To něco bylo programování. „Zatímco se ho někteří spolužáci báli, mě svým způsobem lákalo,“ říká a doplňuje: „Ze začátku jsem ho brala jako takové zpestření. Odrazovalo mě to, že v tomto oboru je většina mužů.“ Zásadní změna pak přišla v polovině studia. Jestliže do té doby si ve škole hráli s roboty Lego Mindstorms, s nimiž se účastnili i soutěží na ČVUT, poté se začali učit programovací jazyk C#. Možná více než samotný jazyk ji zaujalo to, že jej vyučovala žena. „V tu chvíli jsem se sama sebe zeptala, proč bych se kódování vlastně nemohla také věnovat,“ vzpomíná a dodává: „Počítače hrály roli v celém mém životě. Tak padlo rozhodnutí o mé budoucnosti a výběru vysoké školy.“

Lego Mindstorms - postav si robota (zdroj: lego.com)

Markéta nastoupila na ČVUT a pustila se do studia softwarového inženýrství. „Jenže už od začátku jsem cítila, že tenhle typ vzdělání není pro mě,“ smutní a přemýšlí nahlas: „Možná to bylo i výběrem oboru, který nabízel po absolvování širší možnost uplatnění. Kvůli tomu jsme měli mnoho různých předmětů. Kvalita jednotlivých předmětů byla vysoká, ale když se nabalila všechna látka na sebe, studium vyžadovalo mnoho času a energie i mimo školní lavice.“

Pořád to není ono

Obrovské množství irelevantních předmětů, nekonečná teorie a pomalý postup ji přiměly začít přemýšlet o změně. „Měla jsem několik přátel, kteří studovali v Anglii. Od nich jsem věděla, že výuka je tam hodně prakticky zaměřená a není tak náročná na čas. Většina z nich měla možnost při studiu ještě pracovat a přitom školu stíhali bez problémů,“ vysvětluje Markéta, co ji přimělo opustit ČVUT a zkusit štěstí na Northumbrijské univerzitě. 

Budova pro výuku Computer and Information Sciences na Northumbrijské univerzitě (zdroj: Architizer.com)

„Rozdíly mezi vzdělávacími systémy v Česku a Británii jsou opravdu veliké. Na britských školách se lze dobře specializovat na určitý obor či na určitou oblast v tomto oboru. Mají tam specifické zaměření snad na všechno,“ líčí a doplňuje: „Studovalo se mi tam lépe. Soustředila jsem se na předměty, které byly relevantnější pro práci programátora, jíž jsem se chtěla věnovat. Jenže při studiu mi stále něco chybělo.“ Paradoxně se totiž nakonec ukázalo, že ač byla výuka v Anglii lépe organizovaná, tempo bylo ještě o něco pomalejší než na ČVUT. Do toho se na jaře přidala pandemie koronaviru. Univerzita tak přešla na distanční výuku. 

„Můj návrat domů urychlil nejen COVID-19, ale také zdravotní problémy v rodině. V té chvíli jsem si naplno uvědomila, jak může být vzdálenost náročná a člověk není tam, kde by chtěl být,“ povzdechne si Markéta a dodává: „Po návratu jsem začala pracovat na pozici pečovatelky a hledala jsem alternativu ke studiu na vysoké škole.“

Praxe je to hlavní

Mladá žena se nehodlala svého snu o programování vzdát. „Hledala jsem hlavně kvalitní výuku zaměřenou na praxi a ze všech možností mě nejvíce oslovil kurz, který organizovala Green Fox Academy,“ poznamenává a zmiňuje, že jí rozhodnutí usnadnila i možnost studia online: „Většina ostatních pořádala školení v Praze, ale pro mě denní dojíždění nebylo. Nakonec jsem proto zvolila super intenzivní online kurz.“

Markéta přiznává, že od kurzu i díky svému předchozímu studiu na vysokých školách měla poměrně velká očekávání: „Trochu jsem se bála, abych po zahájení kurzu nebyla zklamaná. Ukázalo se ale, že obavy nebyly na místě. Kurz GFA mě zcela nadchl a dokonce ještě předčil má očekávání, a to nejen kvalitou výuky. Super je také přátelská atmosféra ve třídě a přístup mentorů. Na všech je vidět, že je výuka baví, což vás dobíjí energií, která je při tomto studiu potřebná.“

Markéta se spolužáky ze třídy Sage (druhá řada, druhá zleva)

Pokud by měla Markéta porovnat studium na vysokých školách s aktuálním kurzem, verdikt je jasný. „V porovnání s oběma školami je kurz GFA rozhodně nejkvalitnější. Je sice časově náročný, ale pokud porovnáte délku studia a obsah zvládnuté látky, určitě se jeho absolvování vyplatí,“ myslí si a dodává: „Výuka je zde rychlá, ale zároveň je koncipována tak, aby studenti vše řádně pochopili a nesnížila se kvalita vyučované látky. A přesně to mi vyhovuje.“

Žen v IT přibude

Markétin plán na profesi programátorky, tak konečně dostává reálné obrysy. „Nejprve bych samozřejmě ráda našla místo v oboru. Ze začátku bych chtěla ještě nějakou dobu rozvíjet své znalosti a sbírat zkušenosti,“ plánuje a svěřuje se, že by ráda inspirovala další slečny, stejně jako jí kdysi dodala odvahu její učitelka: „Ačkoliv se tento obor neustále vyvíjí, doufám, že jednou budu mít dostatek znalostí, abych je mohla předávat dál a dala naději dalším ženám, že i ony se mohou v IT prosadit. Doufám, že časem jich v tomto oboru bude stále víc a víc.“

Kromě ušlechtilých cílů má tato mladá dáma i umělecké vlohy. Svěřila se, že pokud zrovna nesedí u počítače, tak se věnuje svým milovaným psům, či občas vezme do ruky tužku a pustí se do psaní povídek či básní. „Kromě toho ráda ve volné chvíli vypnu hlavu při kreslení nebo nad nějakou fantasy knihou či detektivkou,“ přiznává a uzavírá, že ani pohyb jí není cizí: „Každý den začínám jógou a procházkou venku. Jezdím na kole či bruslích a v letních měsících také plavu. Pro vyrovnání “pracovního” a volného času se snažím žít aktivně a mít dostatek pohybu.“

-AŠ-


Zelená pro všechny s motivací.

Poznej naše kurzy Junior programátora: