Publikováno:
9. září 2020

Kurz je zkratka, jak se dostat k programování, říká Dan

K počítačům měl vztah odjakživa. „Po průmyslovce jsem se učil trochu python a pascal. Také jsem si hrál s arduinem,“ začíná vyprávět svůj příběh Dan Hájek. Měl nakročeno na vysokou a do technických oborů. Jenže nakonec převážily jiné zájmy a skončil na filozofické fakultě. Přesto ho to táhlo zpět k programovaní, a tak se rozhodl pro zkratku, aby se stal junior programátorem.

Přitom na počátku vše vypadalo přesně nalinkované. „Vystudoval jsem průmyslovku zaměřenou na slaboproudou elektrotechniku. Konkrétně šlo o obor počítačové systémy, zaměřený na elektroniku, automatizaci a počítačový hardware,“ vysvětluje rodák z Břeclavi a pokračuje: „Jenže programování tam tehdy moc nebylo. Jen něco málo okolo mikrokontrolérů.“ Tím se však nenechal odradit a pustil se do něj sám. Jako samouk se ponořil do základů pascalu a pythonu. Pomohly mu knihy a stránky na webu. Časem se seznámil též s arduinem.

Křivolaká cesta

„Přirozenou volbou by bylo pokračovat po střední s elektrotechnikou na vysoké, jenže mě tenkrát zajímalo hodně dalších věcí,“ vzpomíná Dan a pokračuje: „Měl jsem rád literaturu a dějepis, což nebyly na průmyslovce zrovna stěžejní předměty. Taky jsem tehdy dost četl beletrii a ve starších vydáních různých klasiků bývaly na konci často vysvětlivky, kde se to hemžilo jmény různých velikánů, jejichž myšlenky autora tím čí oním způsobem ovlivnily. Uvědomil jsem si, že o nich nic nevím a vědět bych chtěl a měl.“

Proto navzdory očekávání a předpokladům zamířil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. „Zvažoval jsem různé obory – historii, sociologii či dějiny umění. O etnologii jsem nic nevěděl, ale popis oboru zněl vcelku dobrodružně,“ přiznává milovník knížek, že se nechal zlákat, a doplňuje: „Líbila se mi představa, žít rok někde v pralese nebo ve stepi střední Asie. A když jsem prošel literaturu, co byla povinná k přijímačkám, hlavně Lévi-Strausse a Ruth Benedictovou, vypadal ten obor úžasně.“

Trpké vystřízlivění

Dan získal bakalářský i magisterský titul z etnologie. Jenže nadšení z oboru mu nevydrželo. „Po státnicích jsem si už neuměl představit další rok psaní seminárek a vysedávání nad knihami,“ vysvětluje, proč vzdal studium filosofie i doktorské studium etnologie. K pozvolnému vystřízlivění a úvaze o změně oboru ho přivedlo několik věcí. „První důvod byl čistě praktický. Míst, kde by se dala etnologie uplatnit, mnoho není, a s platem je to taky dost neslavné,“ zmiňuje častý problém absolventů humanitních oborů a dodává: „Druhý důvod byl, že dnešní etnologie, či kulturní a sociální antropologie, jak se disciplína též označuje, už nemá s těmi klasiky oboru nic společného. Oni věřili, že dělají vědecký výzkum. Dnes je to spíš záležitost popisování a sbírání faktů či psaní článků, které mají blíž k etice a politice než k vědě.“

Dan se spolužáky při práci na projektu

Kariéra v logistice

Po ukončení studií tak nastoupil do mezinárodní logistické firmy. „Byl jsem v týmu, který měl na starosti dokumentaci pro námořní přepravu holandské pobočky. Byla to nudná práce, co člověka nijak nerozvíjí,“ poznamenává Dan a líčí dál: „Pak firma postupně po jednotlivých zemích přecházela na SAP a došlo i na Holandsko.“ To byla příležitost, které využil: „Byl jsem vybrán jako superuser pro náš tým. Prošel jsem rozsáhlejším školením a účastnil jsem se testování, kdy se zjišťovalo, zda v novém softwaru můžeme dělat vše, co je potřeba.“  

Jeho náplň práce se částečně změnila. „Fungoval jsem pro kolegy jako nejnižší úroveň technické podpory. Měl jsem tak paradoxně skoro radost, když se vyskytl nějaký problém, jelikož jsem se mohl věnovat jeho řešení místo nudné rutiny,“ říká Dan a pokračuje: „Po čase mi nabídli místo front office v Rotterdamu. Tam jsem dělal na pozici customer service. Zařizoval jsem pro zákazníky kontejnerovou námořní přepravu. Kromě toho mi zůstala role superusera pro SAP.“ Jenže to netrvalo dlouho, přesně devět měsíců. Konkurence koupila firmu a rotterdamskou kancelář uzavřela.

Čas návratu k počítačům

Dan se tak vrátil zpět do Česka a přemýšlel co dál. „Táhlo mě to zpět k počítačům. Navíc po třech letech v logistice jsem chtěl práci, která by mě bavila a v níž bych chtěl být opravdu dobrý,“ vysvětluje. Začal proto hledat cesty, jak se ke svému koníčku vrátit a jak by se jím mohl živit.

„Bylo mi jasné, že když se programování budu věnovat dvakrát do měsíce, tak se moc daleko nedostanu. Z toho důvodu jsem začal hledat něco na plný úvazek,“ vzpomíná a pokračuje: „Původně jsem uvažoval o vysoké škole a dálkovém studiu elektrotechniky při práci. Líbilo se mi to spojení elektroniky a programování. Jenže studium na vysoké trvá dlouho a musíte mít zaměstnání, s nímž jde skloubit.“

Při řešení rébusu jak dosáhnout svého cíle, tedy co nejdříve se naučit programovat a přejít do IT, narazil Dan na článek na zpravodajském portále, kde se psalo o Green Fox Academy. „Kurz Junior programátor je taková zkratka,“ říká jeho absolvent a doplňuje: „Nedá samozřejmě člověku totéž, co studium na vysoké, ale měl by ho vybavit dostatečnými znalostmi na to, aby se mohl začít věnovat programování profesionálně. Pak už je to na každém, do jaké hloubky se chce vzdělávat dál.“

Příprava na závěrečnou zkoušku

Učení jde samo

Dan neváhal a pustil se do studia na plný úvazek. „Čekal jsem, že to bude náročné. Nakonec to nebylo nijak hrozné. Pokud do toho člověk jde s tím, že ho ty věci zajímají a baví, učí se snadno,“ myslí si a hodnotí dál: „Výhodou kurzu je, že je prakticky zaměřený, takže vše, co se v něm člověk naučí, má jasné praktické využití a člověk vidí pokrok. První týden začnete s cykly a proměnnými a po měsíci píšete jednoduchou hru s 2D grafikou. Za další měsíc píšete webovou aplikaci, která by v zásadě mohla sloužit jako jednoduchý e-shop. Umím si představit, že při studiu informatiky na vysoké škole se člověk musí učit spoustu věcí, u nichž to s bezprostřední upotřebitelností bude horší, takže se pak musí člověk do učení víc nutit.“

Čtyři a půl měsíce utekly a z Dana se stal junior programátor se vším všudy. „Kurz je jen začátek. Víc do hloubky i do šířky se člověk dostane až s praxí,“ uvědomuje si skromně a k budoucímu zaměstnavateli říká: „Jen bych chtěl, abych měl možnost se učit a zdokonalovat se.“

Snad dojde opět i na vlastní projekty

A budoucí chlebodárce si jistě bude mnout ruce. Dan je totiž velmi kreativní osobnost, kterou zajímá hodně věcí okolo počítačů. Jeho záliba k arduinu ho přiměla před časem vytvořit meteostanici, která měří teplotu, tlak a relativní vlhkost. „Kromě toho, že je zobrazuje na displeji, zapisuje údaje každou hodinu na SD kartu spolu s časem měření. Data se tak dají vykreslit v grafu v excelu,“ popisuje Dan a uzavírá: „Teď ale arduino leží u ledu. Nyní mě zajímá jiná oblast. S kamarádem jsme si řekli, že si napíšeme peer-to-peer komunikační aplikaci. Síťová infrastruktura ovšem není k peer-to-peer komunikaci úplně vstřícná. Vše je navrženo spíš pro model klient-server, takže je to docela zajímavý problém, který musíme vyřešit.“ Vsadit si však můžete na to, že tento oříšek jistě milovník zvířeny, cestování a cyklistiky jednou rozlouskne.

-AŠ-

Zelená pro všechny s motivací.

Poznej naše kurzy Junior programátora: