Publikováno:
24. února 2020

Lukáš dostával do formy arabské šejky, teď bude trénovat programátory

Jako osobní trenér hlídal kondici a radil lidem nejen v českých fitness centrech. Vyzkoušel si dokonce, jaké to je budovat fyzičku zámožné klientele v Dubaji. Nakonec dal své profesi sbohem. „Většině trenérů jde jen o peníze, jakmile jim člověk zaplatí, ztratí zájem. S tím jsem se nemohl smířit,“ svěřuje se Lukáš Vykydal. Rozhodl se proto věnovat své druhé vášni – počítačům. A brzy jej budete potkávat jako junior mentora na kurzech programování.

Překvapivě na začátku Lukášovy sportovní kariéry byl počítač. „Pořád jsem u něho seděl a cítil sem, že to není dobře a že bych se sebou měl něco dělat,“ začíná vyprávět svůj životní příběh a pokračuje: „Kamarád v té době posiloval a lákal mě, ať to také zkusím. Tak jsem se do toho pustil. Přitom talent na sport jsem nikdy neměl, ale to mě nezastavilo.“

Najednou měl koníčky dva a jak ubíhaly roky, musel se rozhodnout, čím se bude živit. Chtěl hlavně pomáhat lidem. „Když jsem si uvědomil, co cvičení udělalo se mnou a jak jsem se pak fyzicky i psychicky cítil, říkal jsem si, kéž by se takto mělo co nejvíce lidí,“ vzpomíná osobní kouč. Kromě pohybu ho zajímala i věda. „Učil jsem se, jak tělo funguje. Jak pracují svaly a kosti. Dávalo mi to smysl,“ doplňuje.

Fitness jako zlatý důl

Získal bakalářský titul a vrhl se do praxe. Pět let se věnoval a radil návštěvníkům fitness center, jak se zbavit problémů se zády, zhubnout a dostat se do formy. V době posedlostí vlastním tělem a dokonalostí se dostal do oboru, který nemá o zákazníky nouzi. „Klientů je dost. Ale problém je v tom, že v Česku funguje systém freelancerů. Chybí regulace a jakákoliv kontrola. Nikdo neví, zda má trenér soft skills a odborné znalosti, aby mohl člověka dobře vést. Většina koučů se věnuje spíše marketingu než vzdělání, aby se prodala,“ popisuje velký nešvar současnosti a pokračuje: „Stává se tak, že klient je nespokojený. Pořád ho bolí záda a váha se nemění. Jenže trenérovi je to jedno. Už dostal zaplaceno.“

Odvětví se podle Lukáše v polední době hodně změnilo, a ne k lepšímu. „Občas bylo složité vysvětlit zákazníkovi, že to, co mu někdo jiný namluvil a znělo tak úžasně, že za týden bude vypadat jako hvězda, byla lež,“ smutní a dál vypráví: „Lidé mi často nevěřili, protože to druhé jim znělo lépe než můj plán, že budou muset makat alespoň dva měsíce, aby viděli výsledky.“

Oslněný září Dubaje

Ještě hůře vycházelo chování českých trenérů v porovnání s praxí v zahraničí. Šest měsíců života ve Spojených arabských emirátech mladému muži otevřelo oči. „Pracoval jsem v Dubaji pro britskou společnost. Jejími klienty byli zejména movití cestovatelé a turisté, kteří si přáli zhubnout a cvičební plány musely dávat smysl po všech stránkách,“ říká Lukáš a dodává: „Ta práce byla super, vše tam fungovalo na 100 procent.“

Jenže po počátečním nadšením a oslnění nádherou místa přišlo prozření. Práce byla stále skvělá, ale osobní život pokulhával. „Život v Dubaji je náročný, hlavně co se kultury týká. Po čase jsem se začal nudit,“ přiznává Lukáš a vysvětluje důvody: „V létě jsem po návratu z práce nevěděl, co mám dělat. Venku bylo přes 40 °C. Slečny tam žádné nebyly, maximálně nějaké turistky, co přijely na pár dnů.

Ani na jeho milovaný pohyb tam ideální podmínky nebyly. „Když jsem si šel zaběhat, tak po 500 metrech jsem byl v tom počasí vyřízený. To samé moře. Po většinu roku je tak strašně teplé, že jsem se chodil ochladit na pláž. Jenže tam jsem při té venkovní teplotě také dlouho nevydržel,“ líčí osobní kouč a doplňuje: „Nakonec jsem skončil u knížky a počítače. Pokud by tam někdo chtěl, tak na kratší dobu a vydělat si nějaké peníze a pak pryč. Na dlouhodobé bydlení to není. Chyběla mi tam zeleň a zvířata.“

Konečně pořádná práce!

Jenže návrat zpět do „českého rybníčku“ a prostředí fitness center byl tristní. Lukáš naplno pochopil, že tohle už není pro něj. Přestalo ho bavit bojovat s kolegy, kteří se místo o klienty a jejich potřeby zajímají jen o jejich peněženku. „Řekl jsem si, že půjdu někam jinam, kde můžu opět podávat výkon a mít výsledky. Vidět je a vědět, že takto je to správně,“ uvádí.

Začal tak uvažovat nad dalšími možnostmi. „Vzpomněl jsem si, jak jsem se v dětství dostal díky tátovi k Visual Basicu. Moc jsem mu nerozuměl, ale zkusil jsem si ho nainstalovat a hrál jsem si s obrázky, které se po pár sekundách posunuly a objevil se text. Tenkrát mě to strašně chytlo,“ vysvětluje rozhodnutí začít se věnovat počítačům na profesionální úrovni a dodává: „Pak už to šlo ráz na ráz. Šel jsem si zkusit programování na workshop do Green Fox Academy. Velmi mě to bavilo a začal jsem si věci studovat sám před nástupem do kurzu.“

Jeho rozhodnutí změnit kariéru přivítali s nadšením i jeho nejbližší. „V mém okolí zavládla úleva a ozývaly se reakce typu 'no konečně sis našel něco, kde budeš používat hlavu',“ říká s úsměvem a doplňuje: „Rodina neviděla, co bylo za trénováním práce. Sport brala jako něco, kde počítám do deseti. Neuvědomovala si, co vše je za ním – anatomie, fyziologie a biomechanika a přístup k člověku.“

Místo fyzické únavy ta psychická

Lukáš tak vyměnil aktivní pohyb za židli. Fyzickou námahu vystřídala ta psychická. „Trochu to na těle cítím, že bych se měl vícekrát postavit a projít se. Ale jak jsem zapálený do řešení problému, tak radši sedím o trochu déle. Když ho pak konečně rozlousknu, jdu se konečně protáhnout,“ popisuje změnu osobního kouče v programátora a dodává: „Každopádně na pohyb nezapomínám, chodím pěšky a snažím se mít fitness každý druhý den, abych sezení kompenzoval.“

Sám ale přiznává, že musí být na sebe přísný. „Nejhorší únava je, když přijdu po kurzu na byt a jsem v teple. Je klid a nic už nemusím. Chce se mi spát. Nemám náladu vařit ani dělat cokoliv jiného,“ svěřuje se a motivuje sebe i ostatní: „Ale fitness mě naučilo to, že musím. I když jsem unavený, tak vím, že když půjdu, tak to ve výsledku bude dobré. Je to sice těžké, ale vyplatí se to.“

Sport není jediný koníček, kterému se Lukáš ve volném čase věnuje. Miluje totiž také muziku. Kromě hry na bicí i příležitostně zpívá. Plánuje, že jakmile dokončí kurz a bude z něj programátor, dá opět dohromady kapelu. „Hrajeme rock a až se vše trochu uklidní opět někde něco podnikneme a bude možnost nás i slyšet a vidět,“ plánuje.

Bude se podílet na výcviku nových programátorů

A bude to co nevidět. Kurz končí a rozhodnuto je už i o dalších krocích Lukáše. Splní se mu i jeho přání o ideálním zaměstnavateli: „Rád bych někam, kde mě nechají se rozvíjet a pomohou mi vydat se tím správným směrem. Ocenil bych také vedení a mentorskou pomoc.“ Toho všeho se mu dostane, a ještě k tomu zůstane ve známém prostředí. Po převzetí certifikátu o absolvování kurzu totiž zůstane v Green Fox Academy jako junior mentor a bude prohánět nováčky.

-AŠ-

Nejbližší rekvalifikační kurz na Junior programátora: 31. srpna 2020

Nejbližší fast-track kurz: 14. dubna 2020

Upozornění!
Přijímací řízení a přijímací pohovory probíhají průběžně. Volná místa se postupně zaplňují. Chcete-li tedy mít jistotu, že se do kurzu dostanete, přihlaste se co nejdříve!

Pokračujte a naučte se nejžádanější dovednosti současnosti!

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR