Publikováno:
2. prosince 2020

Pavel dříve navrhoval domy, teď vytváří kód

Celé hodiny trávil Pavel u počítače a vytvářel 3D projekty budov. Od domů, přes bar s relaxační zónu až po knihovnu inspirovanou slavným románem Umberta Eca. Jenže nakonec narazil. „Zjistil jsem, že to není o návrzích ale tuně povolení, které musíte vyřídit,“ stěžuje si. Proto dal sbohem architektuře a vrhl se na programování, kde může plně uplatnit svoji kreativitu.

Pavel po gymnáziu nastoupil na Fakultu stavební VUT v Brně, kde si vybral obor Architektura pozemních staveb. Studium ho bavilo a sem tam si jej zpestřil. „Se spolužáky z ročníku jsme šli do malé soutěže na interiér baru v Černé Hoře,“ začíná vyprávět svůj příběh a pokračuje: „Chtěli jsme se hlavně bavit, proto jsme to pojali jinak. Navrhli jsme tam takové jakoby schody, které sloužily zároveň jako hlediště k plátnu, kde se mohly promítat různé hospodské kvízy a tak. Byla tam i relaxační zóna s houpačkami.“ Nad tím se už dnes jen směje. Tehdy mu to přišlo jako super nápad, teď už ví, že to byla šílenost: „Stačí si představit, co by tam mohli udělat lidi posilnění alkoholem…“

Za architektonickými soutěžemi do Portugalska

Ovšem architektonické soutěže ho natolik chytly, že když měl ve čtvrtém ročníku povinnou praxi, rozhodl se zkusit štěstí v cizině v rámci programu Erasmus. „Vybral jsem si malou firmu v Portugalsku nedávno založenou třemi mladými architekty, kteří získali zkušenosti od těch nejlepších v oboru. Jejich projekty byly především soutěže, což podle mě jsou ty nejzábavnější věci,“ říká Pavel.

V Portugalsku zažil krásné časy. „Hned první večer, co jsem se nastěhoval, mě spolubydlící pozvala na společnou večeři s jejími kamarády,“ pochvaluje si přátelskou atmosféru a doplňuje, že i po pracovní stránce si nemohl stěžovat: „V práci jsem se hodně učil. První čtyři měsíce jsem pracoval na soutěžním projektu muzea hraček a knihovny blízko Lisabonu pod vedením hlavního architekta. Celý proces jsem si vyzkoušel sám. Od návrhu až po finální prezentaci. Nakonec jsme v soutěži skončili čtvrtí.“ Byl to obrovský úspěch, který s sebou nesl i trochu zklamání, jelikož první tři místa získala finanční odměnu v hodnotě milionů.

Pavel při práci v pražské učebně

Inspirace u Eca

Právě projekt muzea hraček a knihovny byl opravdu výjimečný. „Snažili jsme se přijít s neotřelým řešením a inspirovali jsme se románem Jméno růže. Knihovna byla jako budova uzavřená do sebe, ale zároveň se rozvíjela jak v prostoru, tak v každé činnosti, kterou zahrnovala,“ snaží se Pavel popsat dílo, na kterém se podílel, a dodává: „Hlavní myšlenkou bylo vytvoření dialektu mezi historií a současností. Na jedné straně byla budova odsazena od kostela, což vyjadřovalo určitý respekt a zároveň vytvářelo nový veřejný prostor. Na druhé straně byly nové průhledy k dalšímu významnému bodu, hradu.“

Liverpoolské prozření

Zahraniční zkušenost mladého muže natolik nadchla, že se o rok později opět vydal do Evropy. Tentokráte zvolil Anglii. „Cestoval jsem za kamarády, co už tam pár měsíců byli a měli volný pokoj,“ popisuje a pokračuje: „Ze začátku jsem si tam přivydělával tím, že jsem rozvážel jídlo na kole. Nebyla to špatná práce. Byla dobře placená a já jsem konečně něco dělal pro své tělo.“ Pavel se nejen víc hýbal, ale také se začal zdravěji stravovat. „Se spolubydlícím, který pracoval jako kuchař, jsme si hodně vyvařovali. Pekli jsme si vlastní chleba, dělali si těsto na pizzu atd. Také jsme se zaměřili na to, jak správně máme jíst a jak cvičit.“ Právě změnu přístupu ke svému tělu a zdraví si přivezl zpět do Česka.

Výhoda kurzů Green Fox Academy oproti samostudiu je v tom, že se můžete kdykoliv obrátit na mentora, který vám poradí.

Místo kreativity hory papírů

Jenže po návratu zapadl zpět do starých kolejí. „Možná jsem neměl štěstí na firmy, ve kterých jsem pracoval,“ povzdechne si Pavel a vysvětluje: „Postupem času jsem zjistil, že to není ani tak o navrhování, ale o vyřizování papírů na úřadech. Většinu času jsem trávil rýsováním technických výkresů a dohadováním s úřady. Tvorbu 3D modelů a vizualizací výsledných domů jsem dělal minimálně, často na ně vůbec nezbyl čas.“

Když k tomu ještě připočetl časovou náročnost práce, začal o své budoucnosti pochybovat. „Dělal jsem přes 60 hodin týdně. Když jsem se vracel z práce v deset večer, nebyl už čas na vaření ani cvičení,“ stěžuje si, že se vůbec nedostal ke svému milovanému běhu či streetworkoutu, a pokračuje: „Když to takhle trvalo měsíce, usoudil jsem, že je čas na změnu.“

Pavel úspěšně složil státnice, ale do Brna se už nevrátil, aby dodělal závěrečnou práci. Místo toho ho zlákala vidina IT a programování. „Hodně jsem pracoval v 3D programech a experimentoval jsem s grasshoperem, což je vlastně grafický programovací jazyk, a bavilo mě to. Tak jsem si řekl, že zkusím i klasické kódování, jestli mě chytne,“ uvádí Pavel s tím, že architekturu možná jednou dodělá v Praze, aby měl i titul.

Ve třídě je vedle tvrdé práce také zábava.

Za čtyři měsíce to, co o samotě za rok

Brouzdal po internetu a zjišťoval možnosti. Přitom narazil na Green Fox Academy, jejíž nabídka ho natolik zaujala, že se přihlásil a začal studovat prezenční kurz na plný úvazek se zaměřením na C#. „S tím, že v projektové fázi bych se rád zaměřil na javascript,“ upřesňuje. Očekávání měl od kurzu velká. „Internet je plný výukových materiálů a já jsem věřil, že bych se naučil programovat sám tak za rok. Díky kurzu bych to ale měl zvládnout za čtyři měsíce. Navíc se mám během studia na koho obrátit a také GFA garantuje pracovní umístění, což znělo skvěle.“

Deset týdnů intenzivní výuky je za Pavlem a dalších sedm ho ještě čeká. „Teď mohu s jistotou říct, že kurz nejen splnil má očekávání, ale dokonce je předčil,“ pochvaluje si své rozhodnutí a dodává: „Navíc máme super kolektiv. Ve skupině je spousta motivovaných lidí, kteří tvrdě pracují, a to mě posouvá kupředu ještě daleko rychleji.“

3D modelování a hry

Jestliže Pavel donedávna vytvářel budovy ve 3D, teď k sobě skládá jednotlivé části kódu. Se stejnou pečlivostí a zároveň kreativitou. „Baví mě učit se nové věci a objevovat všechny možnosti IT. Zatím ale nevím, na co přesně se chci zaměřit,“ přemýšlí o své budoucnosti a dál uvažuje nahlas: „Celkem mě láká game development, kde bych mohl využít i svoje znalosti 3D modelování. Rád bych také ještě někam vycestoval za prací, abych poznal další nová místa.“ Co jiného také čekat od někoho, kdo si už v dětství nejraději hrál s legem a tvořil nové věci, že? Tvůrčí duch se prostě nezapře a ve světě kódu má celou škálu možností, jak se uplatnit.

-AŠ-

Zelená pro všechny s motivací.

Poznej naše kurzy Junior programátora: