Celé hodiny trávil Pavel Dorničák u počítače a vytvářel 3D projekty budov. Od domů, přes bar s relaxační zónu až po knihovnu inspirovanou slavným románem Umberta Eca. Jenže nakonec narazil. „Zjistil jsem, že to není o návrzích ale tuně povolení, které musíte vyřídit,“ stěžuje si. To byl důvod, proč dal sbohem architektuře a absolvoval rekvalifikační kurz programování. Okamžitě po jeho dokončení získal práci jako junior programátor u prestižní firmy Accenture, kde nyní může plně uplatnit svoji kreativitu.
Pavel po gymnáziu nastoupil na Fakultu stavební VUT v Brně, kde si vybral obor Architektura pozemních staveb. Studium ho bavilo a sem tam si jej zpestřil. „Se spolužáky z ročníku jsme šli do malé soutěže na interiér baru v Černé Hoře,“ začíná vyprávět svůj příběh a pokračuje: „Chtěli jsme se hlavně bavit, proto jsme to pojali jinak. Navrhli jsme tam takové jakoby schody, které sloužily zároveň jako hlediště k plátnu, kde se mohly promítat různé hospodské kvízy a tak. Byla tam i relaxační zóna s houpačkami.“ Nad tím se už dnes jen směje. Tehdy mu to přišlo jako super nápad, teď už ví, že to byla šílenost: „Stačí si představit, co by tam mohli udělat lidi posilnění alkoholem…“
Ovšem architektonické soutěže ho natolik chytly, že když měl ve čtvrtém ročníku povinnou praxi, rozhodl se zkusit štěstí v cizině v rámci programu Erasmus. „Vybral jsem si malou firmu v Portugalsku nedávno založenou třemi mladými architekty, kteří získali zkušenosti od těch nejlepších v oboru. Jejich projekty byly především soutěže, což podle mě jsou ty nejzábavnější věci,“ říká Pavel.
V Portugalsku zažil krásné časy. „Hned první večer, co jsem se nastěhoval, mě spolubydlící pozvala na společnou večeři s jejími kamarády,“ pochvaluje si přátelskou atmosféru a doplňuje, že i po pracovní stránce si nemohl stěžovat: „V práci jsem se hodně učil. První čtyři měsíce jsem pracoval na soutěžním projektu muzea hraček a knihovny blízko Lisabonu pod vedením hlavního architekta. Celý proces jsem si vyzkoušel sám. Od návrhu až po finální prezentaci. Nakonec jsme v soutěži skončili čtvrtí.“ Byl to obrovský úspěch, který s sebou nesl i trochu zklamání, jelikož první tři místa získala finanční odměnu v hodnotě milionů.
Právě projekt muzea hraček a knihovny byl opravdu výjimečný. „Snažili jsme se přijít s neotřelým řešením a inspirovali jsme se románem Jméno růže. Knihovna byla jako budova uzavřená do sebe, ale zároveň se rozvíjela jak v prostoru, tak v každé činnosti, kterou zahrnovala,“ snaží se Pavel popsat dílo, na kterém se podílel, a dodává: „Hlavní myšlenkou bylo vytvoření dialektu mezi historií a současností. Na jedné straně byla budova odsazena od kostela, což vyjadřovalo určitý respekt a zároveň vytvářelo nový veřejný prostor. Na druhé straně byly nové průhledy k dalšímu významnému bodu, hradu.“
Zahraniční zkušenost mladého muže natolik nadchla, že se o rok později opět vydal do Evropy. Tentokráte zvolil Anglii. „Cestoval jsem za kamarády, co už tam pár měsíců byli a měli volný pokoj,“ popisuje a pokračuje: „Ze začátku jsem si tam přivydělával tím, že jsem rozvážel jídlo na kole. Nebyla to špatná práce. Byla dobře placená a já jsem konečně něco dělal pro své tělo.“ Pavel se nejen víc hýbal, ale také se začal zdravěji stravovat. „Se spolubydlícím, který pracoval jako kuchař, jsme si hodně vyvařovali. Pekli jsme si vlastní chleba, dělali si těsto na pizzu atd. Také jsme se zaměřili na to, jak správně máme jíst a jak cvičit.“ Právě změnu přístupu ke svému tělu a zdraví si přivezl zpět do Česka.
Jenže po návratu zapadl zpět do starých kolejí. „Možná jsem neměl štěstí na firmy, ve kterých jsem pracoval,“ povzdechne si Pavel a vysvětluje: „Postupem času jsem zjistil, že to není ani tak o navrhování, ale o vyřizování papírů na úřadech. Většinu času jsem trávil rýsováním technických výkresů a dohadováním s úřady. Tvorbu 3D modelů a vizualizací výsledných domů jsem dělal minimálně, často na ně vůbec nezbyl čas.“
„Postupem času jsem zjistil, že to není ani tak o navrhování, ale o vyřizování papírů na úřadech. .“
Když k tomu ještě připočetl časovou náročnost práce, začal o své budoucnosti pochybovat. „Dělal jsem přes 60 hodin týdně. Když jsem se vracel z práce v deset večer, nebyl už čas na vaření ani cvičení,“ stěžuje si, že se vůbec nedostal ke svému milovanému běhu či streetworkoutu, a pokračuje: „Když to takhle trvalo měsíce, usoudil jsem, že je čas na změnu.“
Pavel úspěšně složil státnice, ale do Brna se už nevrátil, aby dodělal závěrečnou práci. Místo toho ho zlákala vidina IT a programování. „Hodně jsem pracoval v 3D programech a experimentoval jsem s grasshoperem, což je vlastně grafický programovací jazyk, a bavilo mě to. Tak jsem si řekl, že zkusím i klasické kódování, jestli mě chytne,“ uvádí Pavel s tím, že architekturu možná jednou dodělá v Praze, aby měl i titul.
Pavel brouzdal po internetu a hledal online rekvalifikační kurz programování. Přitom narazil na bootcamp Green Fox Academy. Ten ho zaujal natolik, že se přihlásil a nastoupil do Super intenzivního kurzu se zaměřením na C#. „V projektové fázi jsem se pak zaměřil na javascript,“ upřesňuje. Očekávání měl od rekvalifikačního kurzu velká: „Internet je plný výukových materiálů a já jsem věřil, že bych se naučil programovat sám, ale trvalo by mi to tak rok. Díky bootcampu jsem to zvládl za čtyři měsíce. Navíc jsem se měl během studia na koho obrátit a také Green Fox Academy garantovala pracovní umístění, což znělo skvěle a také to splnila.“
Po dokončení bootcampu se Pavlovo hodnocení nezměnilo. „S jistotou mohu říct, že rekvalifikační kurz nejen splnil má očekávání, ale dokonce je předčil,“ pochvaluje si své rozhodnutí a dodává: „Navíc jsme ve třídě měli super kolektiv. Ve skupině byla spousta motivovaných lidí, kteří tvrdě pracovali, a to mě posouvalo kupředu ještě daleko rychleji.“
„Internet je plný výukových materiálů a já jsem věřil, že bych se naučil programovat sám, ale trvalo by mi to tak rok. Díky bootcampu jsem to zvládl za čtyři měsíce. Navíc jsem se měl během studia na koho obrátit a také Green Fox Academy garantovala pracovní umístění, což znělo skvěle a také to splnila.“
Sotva Pavel dokončil rekvalifikaci, už se o něj prali zaměstnavatelé. Ani ne za týden měl o své budoucnosti jasno. Domluvil se na nástupu k jedné z nejprestižnějších firem v oboru, společnosti Accenture, a tam také v polovině března nastoupil. Spolu s ním tam v pozicích junior programátorů bude i několik jeho spolužáků.
Jestliže Pavel donedávna vytvářel budovy ve 3D, teď k sobě skládá jednotlivé části kódu. Se stejnou pečlivostí a zároveň kreativitou. „Baví mě učit se nové věci a objevovat všechny možnosti IT. Zatím ale nevím, na co přesně se chci zaměřit,“ přemýšlí o své budoucnosti a dál uvažuje nahlas: „Celkem mě láká game development, kde bych mohl využít i svoje znalosti 3D modelování. Rád bych také ještě někam vycestoval za prací, abych poznal další nová místa.“ Co jiného také čekat od někoho, kdo si už v dětství nejraději hrál s legem a tvořil nové věci, že? Tvůrčí duch se prostě nezapře a ve světě kódu má celou škálu možností, jak se uplatnit.
Pavel v rámci bootcamapu Green Fox Academy absolvoval prezenční Super intenzivní kurz Junior programátora s variantou školného @After a byl součástí třídy Microtis. Měsíc po ukončení kurzu nastoupil jako vývojář pro platformu ServiceNow do společnosti Accenture.
-AŠ-
Už 20 absolventů bootcampu nastartovalo svoji novou kariéru v Accenture
7 důvodů, proč jít do IT a rekvalifikovat se na programátora
Bootcamp nebo vysoká škola? Velký rádce, jak do IT
Práci na stavbě vyměnil Martin za pozici programátora
Bootcampy jsou budoucností vzdělávání a rekvalifikací
8 důvodů, proč se stát programátorem s Green Fox Academy
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
