Publikováno:
29. září 2021

Pozice správce sítě Martinovi nestačila, chtěl být programátorem

S počítačem to byla láska na první dotek klávesnice, nicméně o své budoucnosti měl Martin Novosedlík dlouho jiné představy. Chtěl pokračovat v rodinném byznysu a nastoupil do otcovy stavební firmy. Jenže to nevyšlo. „Po odchodu z poslední práce jsem se rozhodl naplno věnovat programování a bootcamp byla jediná cesta, která mi dávala smysl,“ říká.

Rodák z Bratislavy si ani nevybavuje, kdy poprvé spatřil počítač. „Určitě to ale byla láska na první pohled,“ je si jistý a vzpomíná na dětství: „Když nám pak táta koupil vlastní počítač na Vánoce, má vášeň se probudila naplno. Tu noc jsem mimochodem vůbec nespal.“ Byl ještě na základce. Když ho ráno načapali rodiče, jak stále sedí před monitorem, aniž by šel spát, šťastní z toho zrovna dvakrát nebyli. „Trávil jsem tehdy u něj víc času, než bylo zdrávo,“ přiznává.

Jeho zápal nepolevil ani v dalších letech. Kromě hraní začal Martin koketovat i s programováním. „Na gymnáziu jsme měli skvělého vyučujícího na informatiku. V hodinách jsme programovali v Pascalu a mě to hodně bavilo,“ vrací se k dospívání. Jenže jak přibývaly roky, ocitlo se programování na vedlejší koleji. „Přednost dostala zábava a já jsem na něj postupem času zapomněl. Mým cílem tehdy bylo pracovat v otcově firmě, které se v té době dařilo velmi dobře,“ vysvětluje. Přesto počítače zůstaly Martinovým koníčkem a rozuměl jim natolik dobře, že je skládal i pro své známé.

Rodinný byznys nevyšel

Martin dle očekávání nastoupil do rodinné stavební firmy. „Práce u otce mi dala hodně. Získal jsem všeobecný přehled o tom, co obnáší malé podnikání na Slovensku,“ naznačuje a opatrně dodává: „Původně jsem tam chtěl pokračovat, ale nakonec to z různých důvodů nevyšlo.“

Po odchodu ze stavebnictví se Martin chvíli hledal. „Pracoval jsem třeba v expedičním skladu. Tam jsem se naučil jednat s lidmi. Často jsem se totiž musel domluvit s nervózními řidiči kamionů,“ vrací se ke zkušenostem, které mu toto období přineslo. „Nejradši pak vzpomínám na práci v Alze. Dělal jsem kurýra AlzaEpressu. Měli jsme tam velkou volnost a mohli jsme pracovat efektivně podle svých schopností. Tento přístup se pozitivně odrážel i na výsledcích.“

Když změna, tak k lepšímu

Jenže ani jedno nebyla profese, kterou by chtěl dělat do důchodu. „Když jsem o tom přemýšlel, vzpomněl jsem si na gymnázium, a to jak jsme tam programovali hada. Neuvěřitelně mě to tehdy bavilo,“ líčí Martin a doplňuje: „Rozzářily se mi oči jen při té vzpomínce. V tu chvíli jsem měl jasno a začal jsem hledat cestu do IT a k programování.“

Prvním krokem byl backendový kurz programování v Javě. „Byl kratší, nicméně mi dal dobrý základ. Zkoušel jsem pak i pár pohovorů, jenže se ukázalo, že na to, aby mě někdo zaměstnal jako programátora, to tehdy nestačilo,“ poznamenává a pokračuje: „Nevěděl jsem, čemu bych se měl dál věnovat, a měl jsem velké mezery ve znalostech. Navíc ani v mém okolí tehdy nebyl nikdo z oboru, kdo by mi pomohl či mě navedl na správnou cestu.“

Pozice správce sítě jako odrazový můstek

Přesto se Martin nevzdal a zkoušel štěstí. Nakonec uspěl a nastoupil na pozici IT consultant a Network admin. „Mou náplní práce bylo to, že jsem pomáhal všem zaměstnancům se vším, co bylo jakkoliv spojeno s technikou. Nešlo pouze o IT, ale týkalo se to i zvuku a kamery,“ vyjmenovává, co bylo jeho denním chlebem, a popisuje dál: „Musel jsem se naučit zacházet s novými technologiemi a v tom jsem se našel. Objevil jsem systém, který by efektivně zastřešil celé projektové řízení organizace. Prosadil jsem ho a sám jsem ho zaváděl. Pro kolegy jsem pak připravoval školení, kde se s ním naučili zacházet.“

Jediné, co dávalo smysl, byl bootcamp

Jenže to pořád nebylo ono a k profesi programátora měl Martin stále daleko. „Když jsem odešel z Ústředí umělecké lidové tvorby, řekl jsem si, že je ten správný čas doplnit mezery ve znalostech a vrhnout se na kódování,“ líčí a pokračuje: „Jediná rekvalifikace, která mi dávala smysl byl bootcamp. V té době už jsem měl několik doporučení na rekvalifikační kurz programování Green Fox Academy, a proto jsem se do něj přihlásil. Navíc na Slovensku jiná srovnatelná možnost ani není.“

Martin nechtěl ztrácet čas a pustil se rovnou do super intenzivního kurzu. Dopředu ho hnala jasná vize a tou byla práce programátora, kterou získá po úspěšném složení všech zkoušek a převzetí diplomu v bootcampu. „Rekvalifikační kurz má očekávání splnil. Studium pro mě byla velká zábava,“ svěřuje se s dojmy. „Hodně mě bavilo, když jsme měli řešit komplexnější úlohy. Například jsme měli vytvořit jednoduchou hru Wanderer. O hru šlo i v závěrečném projektu,“ líčí nadšeně. A právě tyto úkoly mu naprosto sedly, aby také ne, když je gamer tělem i duší.

Svobodný život programátora

Ovšem Martin má i další velkou vášeň, a tou jsou motorky. Nespoutanost a touha po volnosti se promítá i do jeho plánů do budoucna. Přál by si totiž najít takovou práci, kde nebude vázán místem ani časem. „Chtěl bych mít možnost pracovat odkudkoliv a kdykoliv s tím, že si své odvedu,“ poznamenává a ještě dodává: „Rád bych se také za pár let podílel na vývoji něčeho, co bude mít reálný význam od začátku do konce, a časem bych se rád pustil do nějaké jednoduché relaxační hry.“ Snad Martinovi bude štěstí přát a ve své nové vysněné profesi si všechny své sny splní. Ani jeden totiž není v IT nereálný.

-AŠ-

Staň se i ty programátorem/kou!

Poznej naše kurzy programování:

Číst dále

 Eventree
AutTalk
Ceskomoravská
CitySpy
D&O consulting
Feel Good Company
IN-SPIRO
Informuji
Kiwi
Kudyznudy
M.arter
Nestle
Prague Monitor
Prague TV
ReactiveExp
StartupJobs
jooble
ČMAPM