Publikováno:
16. července 2021

Práci celního deklaranta vyměnil Matej za profesi programátora

Pět ubíjejících let prožil Matej Kováč jako celní deklarant, kdy dennodenně jednal s úřady a bojoval s byrokratickým aparátem. Přitom už věděl, že se chce stát programátorem. Během svého volna se učil sám a nakonec se pustil i do rekvalifikačního kurzu. „K samostudiu jsem přidal bootcamp, protože věřím, že díky němu získám výhodu při hledání místa v oboru,“ vysvětluje.

První osudové setkání přišlo v roce 1997. „Bylo mi šest let a táta přinesl z práce vyřazenou 386ku. Tehdy jsem ji moc nevnímal, i když jsem byl první mezi vrstevníky, kdo měl počítač doma,“ vzpomíná Matej a se smíchem doplňuje, že nezájem trval jen krátce: „Pak ale kamarád přinesl disketu se hrami. Nejvíc mě chytlo kreslení obrázků pomocí pravoúhlých čar v T602. Tato dílka jsem si pak tiskl na jehličkové tiskárně.“

Matej byl odjakživa technicky založený, takže když maturitě přemýšlel, kam půjde dál, tak elektrotechnická fakulta na Žilinské univerzitě byla jasnou volbou. „Zajímala mě auta, elektronika a modelování. Navíc v té době tam právě otvírali nový studijní program Automobilová elektrotechnika, což byl další důvod, proč jsem do toho šel. Věřil jsem, že půjde o perspektivní obor,“ vysvětluje rodák z Dolného Kubína.

Právě tady si také během studia poprvé vyzkoušel kódování. „Vytvořil jsem program, který počítal statistické vyhodnocování chyb laboratorního měření,“ líčí Matej a doplňuje: „Mojí hlavní motivací při tom byla úspora času. Díky programu se z hodinové otravné činnosti stala dvouminutová záležitost.“ Projekt vytvořený v jazyku C se mu povedl a navíc jej využil následně i jako semestrální práci. To však byly pouhé začátky. „Potom jsem dělal různé osobní či firemní stránky a miniaplikace, o kterých jsem si myslel, že by byly prospěšné a že bych je zvládl zrealizovat,“ poznamenává.

Nemoc ho přiměla změnit pohled na svět

Ovšem vysokoškolská studia přerušila těžká nemoc. „Kvůli ní jsem přehodnotil životní priority,“ říká Matej a upřesňuje, kde byl po návratu do Žiliny největší problém: „Odradil mě přetrvávající zápach totality v systému výuky a také jsem přestal věřit, že učivo, které nám druhým rokem předkládají, opravdu využiji v praxi. Chtěl už jsem jen dokončit bakaláře. Jenže to byla velmi slabá motivace a rychle se odrazila v mých studijních výsledcích. Ze školy jsem nakonec musel odejít.“

Matej pak nastoupil do práce a živil se jako celní deklarant a pomocný administrativní pomocník. „Mou náplní práce byla komunikace s klienty, kteří si objednali naše služby. Obnášelo to jednání s celním úřadem či dalšími orgány, fyzický sběr a převoz dokladů a formulářů. Také jsem sbíral data a vyhodnocení pro statistiky zboží,“ vyjmenovává a přiznává, že rozhodně nešlo o pozici snů: „Nebylo moc věcí, které by mě na této práci bavily. Snad jedině hledání způsobů, jak by bylo možné některé kroky zautomatizovat a zefektivnit.“

Jenže jak už to při jednáních se státní správou bývá, většinou šlo o rutinu. „Štvalo mě být pouhým článkem ve zbytečné státní či unijní byrokracii a ta monotónnost některých úkonů byla ubíjející. Přitom by stačilo pár stovek hodin programátora a mnoho lidí by mohlo dělat něco užitečnějšího,“ dodává Matej. A právě toto zjištění ho přimělo uvažovat o rekvalifikaci.

Díky bootcampu bude mít větší šanci v IT uspět

Po večerech a víkendech se tedy Matej pustil do samostudia programování. Věnoval se HTML, CSS, JavaScriptu či Ruby. Nakonec ale usoudil, že dobrý rekvalifikační kurz ho dokáže k jeho cíli přiblížit mnohem rychleji. „Jako samouk se totiž můžete naučit i mnoho věcí, které už nejsou relevantní či optimální. Pokud vás někdo vede, progres je pak mnohem rychlejší,“ vysvětluje třicátník a doplňuje: „Druhým důvodem byl fakt, že znám víc lidí, kteří se pokoušeli sami něco naučit. Těm, co vytrvali, buď vydělává jejich nápad, nebo se stali rovnou freelancery. Nikdo z nich neposílal své životopisy do firem a neucházel se tam o práci. Absolvování bootcampu vnímám tak, že mi výrazně zvýší šanci uspět na pohovorech.“

„Absolvování bootcampu vnímám tak, že mi výrazně zvýší šanci uspět na pohovorech.“

Svěřil se se svým úmyslem kamarádovi a ten mu poradil bootcamp Green Fox Academy. Sám totiž na něj narazil, když zvažoval své možnosti rekvalifikace do IT. Mateje rekvalifikační kurz programování zaujal a zvolil si variantu při práci. „Do bootcampu jsem nastupoval s tím, že zde získám vědomosti a specializaci využitelnou v praxi. Kromě toho si od kurzu slibuji, že mi pomůže se orientovat na trhu práce a získám garanci umístění v oboru. Jinak jako samouk bych se musel doprošovat, aby mi dal někdo šanci,“ líčí a pochvaluje si kvalitu výuky: „Bootcamp hodnotím na výbornou, přestože jsem na začátku měl dojem, že se učíme pomalu. Ale to byl jen subjektivní pocit, protože jsem se kódování už předtím věnoval.“

Není důležitý plán, ale cíl!

Matej má jasno i o své budoucnosti, i když o plánech mluvit moc nechce. „Ty se snažím moc neřešit. Důležitější je podle mě cíl. Plány se totiž mohou měnit,“ říká budoucí programátor a dodává: „Co se týče cílů, tak bych chtěl najít místo v Praze a začít novou etapu. Do budoucna bych rád měl práci, která mě bude naplňovat, bude dostatečně flexibilní a zároveň mi zajistí plnohodnotný život.“ Jeho přáním je vytvořit jednou takový produkt, který budou lidé znát a používat. „Kariéra by však neměla být úkor jiných důležitých věcí v životě, abych pak jednou na smrtelné posteli nelitoval,“ uzavírá povídání nadšený cestoval a turista, který má před sebou ještě mnoho cílů.

-AŠ-

Zelená pro všechny s motivací.

 Eventree
AutTalk
Ceskomoravská
CitySpy
D&O consulting
Feel Good Company
IN-SPIRO
Informuji
Kiwi
Kudyznudy
M.arter
Nestle
Prague Monitor
Prague TV
ReactiveExp
StartupJobs
jooble
ČMAPM