Publikováno:
25. února 2020

Předci vládli carskému Rusku, kníže Igor bude králem kódu

Ostře řezané rysy, typický tvar nosu a zamyšlený výraz. Igor Immanuel Orlov svůj aristokratický původ nezapře. Historie jeho rodu sahá až k ruské carevně Kateřině II. Jenže časy se mění a v Rusku neměla šlechta vždy lehký osud. Přesto touha po prestiži, nároky rodiny a přání něco dokázat zůstaly. To vše mladého knížete přivedlo k vizi stát se průkopníkem. A jaký jiný obor dává v současnosti takové možnosti jako programování? Žádný!

Ovšem cesta ke kódování a do učebny part-time kurzu GreenFox Academy nebyla nijak přímá. „Programování jsem poprvé vyzkoušel ve svých 14 letech, kdy jsem studoval na rakouském gymnáziu a učil jsem se C++,“ vzpomíná na první setkání s kódováním Igor a pokračuje: „Tento jazyk je sám o sobě velmi těžký a moc tomu nepřidal ani učitel, se kterým jsem si nerozuměl. Kombinace obojího způsobila, že jsem na programování zanevřel. Bylo pro mě hodně těžké a od jakýchkoliv dalších pokusů mě tato zkušenost odradila.“

Pokračovatelem rodinné tradice

Když se blížila maturita, bylo zřejmé, že kroky rodáka z Nižního Novgorodu povedou jinam. „Pocházím z rodiny právníků, doktorů a inženýrů. Takže se ode mě očekávalo, že se vydám tímto směrem,“ zmiňuje prvně své předky Igor a zamýšlí se: „Je zajímavé, že společnost očekává, že v tak mladém věku uděláme tak zásadní rozhodnutí, které ovlivní celý zbytek našeho života.“

Ve snaze naplnit očekávání a vyjít vstříc nejen rodičům nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. „Šel jsem tam kvůli prestiži a tlaku nejbližších,“ přiznává a poznamenává: „Byla to bezpečná cesta. Rodina vám vždy bude radit jít tou bezpečnou, ověřenou a vyšlapanou cestou než se pouštět do neznáma.“

Pra pra… babička Kateřina II.

Abyste Igora lépe poznali a pochopili, proč je pro něho a jeho rodinu tak důležitá prestiž, musíme se vrátil o tři století nazpět do dob carského Ruska. Konkrétně do éry Kateřiny II. Veliké, která se řadí mezi nejschopnější ruské panovníky všech dob. Rusku vládla pevnou rukou a kolem sebe měla oddané pomocníky, rádce a zástupce z řad armády. Tito muži byli vždy připraveni splnit její přání, ať už byla jakákoliv. K věrným a poslušným patřil i důstojník carské armády Grigorij Orlov, se kterým carevna počala dvě děti – syna a dceru. Jejich syn Alexej Bobrinskij je předkem Igora.

„Jestliže po otci jsem kníže, tak z matčiny strany žid,“ usmívá se mladík, který má tři občanství – české, ruské a izraelské. Bohužel dějiny, a zvláště ty ruské, nebyly k příslušníkům šlechty přívětivé. „Po revoluci mnoho příbuzných prchlo do Anglie a Francie. Náš pradědeček však zůstal v Rusku. Aby unikl perzekuci, změnil si jméno z Bobrinského na Orlova. Nepomohlo to a mnozí skončili v gulagu,“ svěřuje se Igor. Panství nebylo. Co zbylo z majetku, bylo zabaveno a titul bylo potřeba před komunistickým režimem skrývat. „Ta historie je hezká. Dá se s ní chlubit, ale to je asi tak všechno,“ poznamenává.

Krátce po rozpadu Sovětského svazu se rozhodli rodiče zemi opustit. „V Čechách jsme proto, že v Rusku jsou podmínky pro důstojný život mnohem složitější. Rusové si prošli hodně věcmi a ty se nedají zapomenout. Utrpení sbližuje. Říká se tomu ruský duch,“ vysvětluje mladík typické ruské vlastenectví a dodává: „Já tam žil do svých dvou let, pak jsme se přestěhovali sem do Česka. Jsem tak spíše český vlastenec. Tato země mě přijala a vychovala. Ještě jsem byl rok a půl v Rakousku a okolo šesti měsíců v Izraeli. “

Bohatí předci, chudí předci

Aby splnil rodovou povinnost, docházel na přednášky na právnickou fakultu. Kromě studia se také věnoval ve volném čase četbě knih o seberozvoji a narazil na svazek Bohatý táta, chudý táta od Roberta Kiyosakiho. „Ta knížka mi obrátila život vzhůru nohama a zcela změnila můj pohled na svět,“ uvádí a dál vysvětluje: „Přečetl jsem ji během dvou dnů a došlo mi, že práva nejsou tou správnou cestou, kterou bych měl pokračovat.“

Roli v jeho prozření sehrála i atmosféra na fakultě. „Mnohé zde spojovala obava o budoucnost. Báli se blížící se automatizace. Zaznívaly zde názory, že za 15 let už právničina nebude tak prestižní obor, jako je nyní. Promění se celý trh práce. Mnoho pracovních pozic zanikne, nepůjde jen o právnickou činnost, ale i další obory. Společnost a vzdělávací systém si to zatím nepřipouští a zavírají před tím oči,“ odhaluje Igor myšlenky, které se šířily šeptem po chodbách.

Kromě toho měl student práv před očima známého. Ten byl o tři roky mladší než on a měl “jen” maturitu. Přesto si každý měsíc v realitní kanceláři vydělal neskutečné peníze. Když začal Igor počítat, bylo mu jasné, že uteče hodně času, než podobných výdělků dosáhne on. Trvalo by to nejméně osm let. Pět roků by zabralo studium a další tři povinná praxe.

Vše dohromady bylo velmi demotivující. Pověstný začátek konce byl nevyhnutelný. „Na fakultě jsem pak vydržel ještě další tři měsíce, ale už jsem měl hrozný odpor ke studiu. Věděl jsem, že to nechci dělat,“ popisuje student, který na právech vydržel rok. Přesto tyto měsíce považuje za zásadní: „Právnická fakulta mi dala hodně. Už jen procházet se po jejích prostorách byla pro mě čest. Navíc před nástupem na ni jsem měl velmi pravičácké názory. Ty tam ze mě obrazně řečeno vymlátili učebnicí, za což jim děkuji. Ta fakulta opravdu šlechtí.“

Ve chvíli, kdy učinil zásadní životní rozhodnutí a radikální řez, přišla nesouhlasná reakce jeho okolí: „Rodiče na mě křičeli, ať to nedělám. Podporu jsem nenašel ani u přítelkyně,“ svěřuje se. Odchod z práv tak postupně znamenal i konec vztahu. S partnerkou se rozešel.

Programátorem navzdory předsudkům

Následně se Igor chvíli hledal. Zkoušel dělat realitního makléře i copywritera. Ani jedno nebylo to pravé. Psaní jej bavilo, ale když viděl odměnu, kterou dostal za svou práci, pochopil, že se tím uživí jen stěží. Myšlenky se mu tak začaly vracet zpět k noční můře jeho dospívání – kódování. Uvědomoval si, že jako programátor bude mít mnohem kratší a rychlejší cestu k dobrému výdělku. Žádných osm let. Stačit bude rok či dva a dosáhne na stejný plat, jakým se chlubil jeho známý.

Navíc po přečtení osudové knihy mu také došlo, že dříve či později se stejně bude muset naučit kódovat. „Kdybych do toho nešel nyní, tak by na to stejně za 15 let došlo,“ krčí rameny a doplňuje: „Ač jsem měl odpor k programování kvůli C++, tak jsem si uvědomoval, že je to činnost splňující všechny podmínky, které jsem měl. Tedy, že to je kreativní práce, dobře placená a pořád se mohu něco učit a rozvíjet se.“

Překonal tak své předsudky a po letech si opět kódování vyzkoušel. „Moc velké šance jsem tomu nedával. Ze začátku mi to strašně nešlo, ale ohromně mě to bavilo a chytlo mě,“ popisuje velký návrat k počítači Igor.

Prestiž se cení

Igor tedy začal hledat, kde by mu s programováním pomohli. „Šel jsem na workshop a měl jsem tu drzost se organizátora vyptávat na jeho konkurenci. Konkrétně mě zajímal jeho názor na Green Fox Academy. Chválil je,“ říká a se smíchem dodává: „V tu chvíli se mi okamžitě v hlavě začalo ozývat tolik známé slovo – prestiž, prestiž.“

Neváhal a přihlásil se na part-time kurz. „Pro mě je perfektní v tom, že mám mnohem více času a nepociťuji žádný stres. Tedy kromě chvílí, kdy se nad něčím zaseknu nebo když vidím zadání cvičení na doma,“ vysvětluje Igor a radí, co mu v takových chvílích pomáhá: „Programátor musí umět u problému zůstat. Pořád se k němu vrací a zkouší se na něj dívat z různých úhlů pohledu. Tahle strategie opravdu funguje. Někdy nad tím sedím několik hodin, než to vyřeším. To, co se na začátku zdá jako nemožné, na konci zvládnu. Hlavní je u toho vydržet a nevzdávat se.“

Postupem času kódování chytlo knížete natolik, že přemýšlí o přestupu z víkendového kurzu do toho intenzivního. „Aktuálně pročítám smlouvu a řeším detaily,“ uvádí a také se svěřuje, že i jeho rodiče se na jeho volbu už dívají smířlivěji: „Už povolují. Vidí záblesk v mých očích i to, že mě kódování baví a že o něm můžu mluvit hodiny.“ Paradoxní na tom trochu je, že ani jeden z jeho rodičů se nevěnuje vystudovanému oboru. Tatínek, coby inženýr sovětských válečných lodí, žije v Rakousku, kde se věnuje podnikání s ropou a energetikou. Maminka, vystudovaná psychiatrička s oborem sexuologie, zase dělá realitní makléřku a hypnoterapeuta.

Kreativita jako životní úděl

Důležité je, že Igor konečně našel obor, který mu sedí a v němž může naplno využít svůj potenciál. „Předtím jsem pracoval na různých pozicích a myslel jsem si, že je velmi málo míst, kde člověk něco opravdu tvoří. Když jsem nemohl uplatnit svou kreativitu, tak moje duše trpěla,“ vzpomíná a zároveň vyzdvihuje plusy své nové profese: „Potřebuji, abych cítil, že jsem pro společnost prospěšný, a to díky programování budu. Je i dobře placené a velmi tvůrčí. Navíc je stále v plenkách. Postupně bude IT a kódování stále větší a důležitější součástí našeho života. Budu-li se mu věnovat, budu v popředí lidského vývoje, budu průkopníkem.“

Než však Igor bude vládnout světu programování, uvědomuje si, že ho čeká ještě dlouhá cesta: „Jsem v oboru úplný nováček a počítám s tím, že jeden až dva roky se budu intenzivně učit i poté, co nastoupím do zaměstnání. Aktuálně studuji C# a zkušení senior developeři umí jazyků více. U ajťáků studium nikdy nekončí, protože technologie se stále vyvíjejí.“ Má tak co dohánět, ale je zřejmé, že tentokráte mladík, který se dále zajímá o psychologii, sociologii, filozofii či finanční gramotnost, ke svému cíli dojde.

-AŠ-

Aktualizace červen 2020

Po úspěšném absolvování prvního - přípravného -modulu kurzu, který dělal na zkrácený úvazek, se Igor rozhodl nastoupit na kurz na plný úvazek a již brzy z něj bude junior programátor.

Příští kurzy na plný úvazek: 31. srpna 2020
Uzávěrka přihlášek: 14. června 2020

Příští online kurz na zkrácený úvazek: 7. července 2020
Uzávěrka přihlášek: 14. června 2020

Upozornění!
Přijímací řízení a přijímací pohovory probíhají průběžně. Volná místa se postupně zaplňují. Chceš-li tedy mít jistotu, že se do kurzu dostaneš, přihlas se co nejdříve!

Pokračuj a nauč se nejžádanější dovednosti současnosti!

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR