Zájem o přírodní vědy jí přivedl ke studiu biologie a medicíny. Jenže Simoně Rejdugové brzy došlo, že tato cesta není pro ni tou správnou. Z univerzity odešla a tři roky se živila přípravou kávy. Pak ale vypukla pandemie. „Chvíli jsem byla bez práce a uvědomila jsem si, že tento obor není zrovna nejjistější. Proto jsem začala uvažovat o změně,“ prozrazuje. Díky bootcampu se stala programátorkou a nyní pracuje pro největší český online supermarket Rohlík.cz.
Přitom Simona propadla počítačům už v dětství. „Bylo mi asi jedenáct let, když jsem objevila svět počítačových her, který mě uchvátil. Můj starší bratr je tehdy hrál a já chtěla být stejně dobrá jako on,“ vzpomíná a doplňuje: „Bavilo mě instalovat hry a byla jsem jediná z naší dívčí party, kdo se vyznal v podobných věcech.“
Když na gymnáziu došlo na hodiny výpočetní techniky, těšila se, co se všechno naučí. Marně. „Informatika tam byla okrajovým předmětem. Jediné, co jsem si z ní odnesla, bylo, jak napsat email,“ krčí rameny rodačka z malého městečka Náměstovo, které leží na severu středního Slovenska, a pokračuje ve vyprávění: „Jelikož matematika nebyla mou silnou stránkou, vydala jsem se jiným směrem. Známky jsem měla slušné a nejvíc mi šla chemie a biologie. Proto jsem po maturitě zamířila na vysokou školu a přestěhovala se do Prahy.“
Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a oboru molekulární biologie a biochemie organismů vydržela dva roky. „Pak jsem se rozhodla zkusit medicínu,“ říká Simona a dodává, že ani tady to nevyšlo: „Ve druháku jsem si uvědomila, že má motivace byla jiná než ta, která by byla potřeba. Chtěla jsem dokázat sobě a rodičům, že na to mám. Nebylo to o tom, že bych se opravdu chtěla stát lékařkou a pomáhat lidem.“
Po tomto zjištění univerzitu opustila a našla si práci. „Nastoupila jsem do kavárny a myslela jsem si, že tam budu maximálně pár měsíců, než si ujasním, co vlastně chci v životě dělat,“ vysvětluje Simona. Jenže „přechodné“ období nakonec trvalo tři roky. „Z domova jsem znala jen obyčejnou kávu s mlékem a z běžných kaváren jen půllitrové latté s příchutí, takže jsem byla v podstatě nepopsaná kniha,“ směje se Simona při vzpomínce na začátky a líčí dál: „Postupně jsem se naučila rozeznávat chutě výběrové kávy, ať už espressa nebo té filtrované. Káva může chutnat po ovoci, čokoládě či dokonce rumu. Jako baristka jsem se pořád učila a pochopila jsem, že se vždycky najde něco, co mě může překvapit.“
Kromě znalostí o kávě musela Simona pracovat i na svých dalších dovednostech. Jako introvert se učila jednat jak se zákazníky, tak i s kolegy. „Komunikace tvořila velkou část mé práce. Musela jsem 'vylézt ze své ulity',“ popisuje a dodává: „Přitom jsem zjistila, že mi to docela jde a že mám cit pro práci s lidmi.“
Práce baristky Simonu bavila a zrovna pomáhala rozjíždět nový podnik, když vypukla pandemie koronaviru. „Museli jsme zavřít a já byla několik týdnů bez práce. Nakonec jsme otevřeli výdejní okénko, ale bylo to smutné období. Celé dny jsem tam byla sama. Lidé ze strachu nikam nechodili, a tak jsem byla ráda i za jednoho zákazníka za hodinu,“ svěřuje se.
Při čekání na další objednávku měla Simona čas přemýšlet a došlo jí, že gastronomie není zrovna nejjistější obor. „Přála jsem si větší finanční jistotu a začala jsem uvažovat o změně,“ poznamenává. Volný čas ji přiměl vrátit se do lavice. „Rok docházela na multimediální akademii na VŠE, kam jsem původně nastupovala s tím, že se chci dozvědět víc o počítačové grafice,“ uvádí a doplňuje: „Kromě grafiky a fotografie jsem se začala zajímat o tvorbu webových stránek. Přitom se ukázalo, že mám větší cit pro logiku než kreativitu.“ Akademie tak Simonu posunula k programování. Našla si online kurzy vývoje webových stránek a sama začala po večerech kódovat.
„Původní plán byl, že se naučím programovat sama pomocí krátkých kurzů z Udemy, videí z Youtube a cvičení z nejrůznějších aplikací,“ poznamenává. Jenže její představa vzala brzy za své. „Po pár týdnech mi bylo jasné, že potřebuji nějaký plán, dohled a někoho, kdo mě kontroloval a poradil mi, když se ztratím.“
V té době si Simona vzpomněla na reklamu, kterou před časem viděla na Facebooku. Bootcamp Green Fox Academy pak našla mezi prvními ve vyhledavači. „Myšlenka denního rozvrhu, společné práce na přednáškách či cvičeních a mentora, který vás povede, byla velmi lákavá,“ přiznává a doplňuje: „Nejdůležitější pro mě ale byla garance práce. Tedy to, že mi pomohou se dostat na pracovní trh a z kurzu vyjdu jako hotová junior programátorka.“ Dlouho neváhala a přihlásila se do online super intenzivního kurzu pro programátory.
„Byla jsem IT téměř nepolíbená a očekávala jsem od bootcampu, že mi dá základy,“ říká Simona a dodává: „Od začátku mi bylo jasné, že po dokončení rekvalifikačního kurzu na sobě budu muset neustále pracovat a vzdělávat se. Ale vědomí nové práce, kterou získám po bootcampu, byla pro mě obrovskou motivací.“
Na své rozhodnutí jít do Green Foxu je Simona pyšná. „Jsem za něj moc ráda. Bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Je sice pravda, že prvních 14 dnů bylo opravdu těžkých. Ovšem ve chvíli, kdy jsem pochopila logiku, se to zlomilo a vše už bylo potom snazší,“ poznamenává.
V projektové fázi Simona nezahálela. „Vyzkoušela jsem si spoustu věcí. Věnovala jsem se Pythonu a docela mě zaujal back-end,“ říká a zároveň připouští, že svou budoucnost ale vidí jinde: „Mimo to a nad rámec bootcampu jsem se snažila zorientovat v low-code technologiích. Ty mě zaujaly a docela ráda bych se orientovala tímto směrem.“
Simona bootcamp úspěšně dokončila v květnu 2022 a připouští, že jí k tomu pomohli i její spolužáci. „Navzájem jsme se motivovali, pomáhali si a hecovali se. Byly to skvělé měsíce a díky mentorům a spolužákům budu na bootcamp vzpomínat jen v dobrém,“ prohlašuje a hrdě dodává: „Za tu dobu jsem se v programování hodně posunula. Když porovnám to, co jsem se já sama naučila z internetu za měsíc, v kurzu jsme to zvládli za pár dní i s praxí. Green Fox Academy mi dala víc, než jsem očekávala.“
Sotva týden po dokončení bootcampu měla Simona opět napilno. V tu chvíli již měla domluvené tři pohovory do prestižních firem. Z nich si nakonec zvolila největší český online supermarket Rohlík.cz, kam nastoupila jako junior programátorka. Přesto neusíná na vavřínech. „V příštích několika měsících a letech bych se ráda zlepšila v programování a získala další znalosti, které mi pomohou se posunout dál,“ plánuje a chce se dál vzdělávat.
Jako většina lidí, tak i ona se při výběru z nabídek rozhodovala podle toho, jaké prostředí ve firmě panuje. „Vím, že to zní jako klišé, ale přála jsem si dobrý tým a fajn kolegy, kteří by naslouchali mým nápadům,“ říká Simona a dodává: „Nechtěla jsem být pro zaměstnavatele jen další číslo na papíře. Pro Rohlík jsem se rozhodla i proto, že tam již dělá několik absolventů Green Fox Academy a firmu si chválí.“
„Přála jsem si dobrý tým a fajn kolegy, kteří by naslouchali mým nápadům, proto jsem zvolila Rohlík.cz.“
Navíc Rohlík svým zaměstnancům nabízí i práci na dálku, což je jeden z benefitů, který by Simona v budoucnu ráda využila. „Chtěla bych časem víc cestovat a adoptovat psa,“ uzavírá povídání milovnice počítačových her, fantasy a moře, kterou nejčastěji uvidíte vysedávat v kavárně s hrnkem filtrované kávy v ruce.
-AŠ-
Pět v jednom aneb Rohlík.cz je pro absolventy velká pecka
Jaký typ vývoje a specializace vám v IT nejvíc sedne?
Nový buzzword: Low-code, tohle o něm musíte vědět
Bootcamp nebo vysoká škola? Velký rádce, jak do IT
100% zhodnocení investice vám nabídne jen Green Fox a bitcoin, říká mentor Lukáš
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
