Publikováno:
11. září 2020

Problém znamená pro Ondru hlavolam, který je potřeba vyřešit

Otec programátor, matka programátorka a teď konečně i syn! Od osmi let věděl Ondřej Hlušička, čím jednou bude, ale jak už to tak bývá, životní cesta není vždy přímá. U něj vedla přes oddělení řešení stížností v Amazonu a nekonečnou řadu chyb. „Každý problém má své řešení a mě baví ho hledat. V kódování je to stejné,“ směje se.

Když se někdo malého Ondry zeptal, čím jednou bude, měl jasno. Oba rodiče byli a stále jsou programátoři, takže ani on tehdy nepochyboval o tom, čím se jednou bude živit. „Pak mě ale osud zavál jinam,“ připouští a začíná vyprávět svůj příběh: „Měl jsem trochu smůlu. Tehdy ještě nebyla otevřená Fakulta informačních technologií na ČVUT. Informatika se tak dala studovat jen jako obor na nějaké jiné fakultě a v tom byl právě problém.“

Jako první vyzkoušel elektrotechnickou fakultu. „Tam jsem shořel právě na té elektrotechnice. Později jsem šel na zemědělku a tam byly nad moje síly zase zemědělské předměty,“ krčí rameny a doplňuje: „S programováním jsem nikdy problém neměl. Bavilo mě a šlo mi. Jenže vždy jsem narazil na nějaký ten odborný předmět, který mě nezajímal.“ Tyto střety ve všech případech vyústily v odchod Ondřeje z vysoké školy.

Po stopách problému

Nezbylo mu nic jiného než nastoupit do zaměstnání. Poslední čtyři roky pak strávil v logistickém centru Amazonu, kde řešil problémy a stížnosti zákazníků. „Práce mě bavila. Byl jsem rád, že můžu pracovat hlavou. Pokaždé se našlo něco nového, co jsme ještě neřešili a museli jsme vymyslet, jak na to. Byla to taková detektivní práce,“ popisuje svoji každodenní rutinu a dodává: „Opravoval jsem chyby po spolupracovnících, nebo jsem dohledával objednávku, k níž mělo zboží patřit, když se ztratily informace o zásilce. Výjimkou nebylo ani špatně dodané zboží nebo záměna.“  

Dařilo se mu a po roce přišlo povýšení na vedoucího oddělení. „Najednou jsem ale místo problémů se zbožím začal řešit potíže se zaměstnanci,“ povzdechne si Ondra a pokračuje: „Dohadoval jsem se s managementem o odpracované hodiny lidí, prezentoval jsem výsledky a chodil na porady. Mělo to svá pro i proti.“

Postupně se Ondřejovi stále více a více stýskalo po starém místě. „Uvědomil jsem si, že nechci šplhat po korporátním žebříčku,“ říká a dál se svěřuje: „Chci být řadový pracovník, ideálně na nějaké expertní pozici, kde bych mohl rozvíjet své znalosti do šířky i hloubky. Vrátil jsem se tedy na původní místo, ale v hlavě už jsem měl plán na změnu kariéry.“

Ondra při přípravě na závěrečnou zkoušku

Návrat k rodové tradici

O tom, kam povedou jeho kroky, nemusel přemýšlet dlouho. „Chtěl jsem se vrátit k dětskému snu a jít ve stopách rodičů,“ poznamenává a doplňuje: „Také se považuji za chytrého, logicky i analyticky myslícího člověka. Chtěl jsem tento potenciál uplatnit a programování mi přišlo ideální.“

Ondřej tak začal hledat kurz, který by mu ve změně profese pomohl. „Nebyl jsem spokojený v tehdejší práci, ale chyběla mi formální kvalifikace. Nechtěl jsem se učit na vlastní pěst. Uvědomoval jsem si, že dobrý kurz bude daleko efektivnější,“ vysvětluje, co ho přivedlo do učebny Green Fox Academy a dodává: „Na Green Fox jsem narazil na internetu. Díky cookies a vyhledávání jsem ho pak měl plný Facebook. Kvůli cílené reklamě se mi navíc denně připomínal. Neodolal jsem a do kurzu jsem se přihlásil.“

Během 4,5 měsíce intenzivního studia se Ondřej naučil vše, co bude pro nový start kariéry potřebovat. „Od kurzu jsem si sliboval, že získám spoustu dovedností a také ucelené znalosti vývoje aplikací. To se mi splnilo,“ hodnotí absolvent kurzu a připomíná další důležitý bod, který ho motivoval do Green Fox Academy jít: „Zvláště mě zaujala garance umístění, protože hledání práce opravdu není moje oblíbená činnost. Byl jsem rád, že mi s tím organizátor kurzu pomůže.“

Tým Java

Čas na převedení znalostí do praxe

Nyní tak přišla chvíle, kdy naplní svůj programátorský osud a nastoupí na první místo v novém oboru. „Ideální zaměstnavatel bude chápat, že jsem junior programátor čerstvě po kurzu. Mám spoustu nových znalostí, ale potřebuju si je utřídit a uvést do praxe,“ popisuje své představy Ondřej a poodhaluje dál, kde by se mu líbilo: „Uvítal bych takovou firmu, která by mi pomohla zapracovat se. Měl bych vedle sebe seniorního kolegu, který by mi mohl poradit, a dostával bych odpovídající pracovní úkoly. Začal bych jednoduššími věcmi a postupně by narůstala jejich náročnost a komplexnost.“

Prozatím si Ondra dává krátkodobé cíle. „Rád bych našel zaměstnavatele, u kterého bych se zapracoval, získal stabilitu a spokojené by byly obě strany,“ uvádí a jen lehce naznačuje co dál: „Pak, až přijde správná chvíle, bych se rád třeba naučil novou technologii, nebo si ve volném čase napsal hru na telefon.“

Ondřej má jednu extrémně silnou stránku. Žádný problém či překážka ho po jeho zkušenostech nevyděsí. „Pro mě to není nic negativního. Problém beru jako synonymum hlavolamu, který je potřeba vyřešit. Překážky pak jsou od toho, aby se překonávaly,“ poznamenává a dodává: „Programování je takové řešení jednoho problému za druhým. I proto jsem se v něm našel.“

Táta se vším všudy

Život ovšem není u Ondřeje jen o práci. Většinu jeho volného času mu zabere rodina. „Mám dvě školkové děti. Jsou velmi živé a plné energie. Udržet s nimi tempo je dost náročné,“ směje se hrdý otec a uzavírá: „Když mi zbyde nějaký čas, tak rád hraju počítačové hry s kamarády nebo sleduji filmy s manželkou.“

-AŠ-

Zelená pro všechny s motivací.

Poznej naše kurzy Junior programátora: