Publikováno:
16. září 2020

Pozici vedoucího směny v restauraci vyměnil Ondřej za práci programátora

Do třiceti ho práce v pohostinství bavila, pak si uvědomil, že se spokojeným partnerským životem nejde moc dohromady. Rozhodl se udělat radikální změnu a jak už to tak bývá, za vším hledejte ženu. Byla to právě jeho přítelkyně, která, coby účetní, přesně spočítala, že v IT má nejlepší budoucnost. Slovo dalo slovo a Ondřej Foral se rekvalifikoval na junior programátora.

Programování si sice vyzkoušel na střední škole, ale to bylo před 17 lety. Od té doby téměř vše zapomněl. Přesto, když za ním přišla partnerka s tím, že by mohl zkusit rekvalifikaci do IT, vyslechl ji. „Chtěl jsem pryč z pohostinství a hodně jsme řešili, co se mnou bude dál,“ vzpomíná Ondřej a pokračuje: „Byla v sauně s kamarádkou, která jí vyprávěla, že její známý právě dokončil kurz Junior programátora v Green Foxu. Podívali jsem se na stránky a smluvili jsme se, že do toho půjdeme. Velkou roli sehrálo i to, že organizátor dával garanci umístění v oboru.“

Přítelkyně jako praktická žena a navíc účetní si jasně spočítala výhody. „Tato profese má budoucnost a po programátorech je poptávka na trhu práce,“ vyjmenovává plusy rodák z Hradce Králové a se smíchem dodává: „Zkrátka vyšly jí dobře kolonky „má dáti“ a „dal“ s tím, že to platově bude dobré. Kurz vzala jako investici, která se vrátí.“

Kurz byl jedna velká jízda

Bez jakýchkoliv pochybností a znalostí programování do toho Ondřej šel. Zvolil si kurz na plný úvazek a prezenční výuku. Přítelkyně ho podporovala a i jeho další nejbližší byli rádi, že se pustil do něčeho nového. „Po týdnu v učebně, kdy jsme začali něco dělat, přišel koronavirus a my zůstali doma. Nikdo nevěděl, co a jak bude dál,“ svěřuje se a líčí dál: „Ze dne na den se výuka přepnula do onlinu. Bylo to plné stresu, ale užili jsme si i hodně srandy.“

Ondra (vlevo) se spolužáky při studiu

S novou situací se museli vyrovnat všichni – mentoři i studenti. „Ze začátku bylo studium z domova dobré. Ke konci už jsem byl unavený a chtěl jsem si jít třeba lehnout,“ popisuje Ondřej a zároveň přiznává: „Také mi chyběli lidi. Přišlo mi divné mluvit do stroje. Popravdě doteď jsem si na to úplně nezvykl. Nicméně jiná možnost nebyla, musel jsem se s tím vším srovnat a zvládnout to.“

Syndrom vyhoření a koronavirus jako šance

Ondřej měl vlastně obrovské štěstí. Do rekvalifikace se pustil krátce předtím, než jeho původní obor doslova srazila na kolena pandemie a došlo k uzavření restaurací. „Bylo mi strašně líto lidí, co to dělali. Najednou skončili na ničem. Byli bez peněz a neměli z čeho žít,“ soucítí s nimi a přemýšlí nahlas: „Jsem rád, že jsem z toho oboru odešel. Skončil bych v něm tak jako tak. Paradoxně koronavirus dal spoustě lidí šanci změnit profesi. Jestli před ním váhali, zda z gastra odejít či zůstat, pak tu změnu udělat museli.“

I Ondřej se rozmýšlel poměrně dlouho, než ten krok udělal. „Vyhořel jsem. Do třiceti mě bavilo se učit nové věci, ale pak už to byla setrvačnost. Nakonec jsem už neměl na to dělat 18 hodin denně a střídat krátký či dlouhý týden. I když jsme s přítelkyní spolu bydleli, v podstatě jsme se neviděli,“ vysvětluje pětatřicátník důvody, proč uvažoval o změně, a doplňuje: „Navíc české pohostinství je hodně specifické a k zaměstnancům není moc přívětivé. Nemáte žádné jistoty. Zaplaceno sice dostanete, ale realita a pracovní smlouva jsou často dvě zcela odlišné věci.“

Z pohostinství se úspěšně rekvalifikoval na programátora

Když se ho zeptáte, jaký je podle něj největší problém české gastronomie, ani na chvilku nezaváhá: „Každý si myslí, že to může dělat a je to jednoduché. Ale tak to není. Chce to nápad a dobré lidi. Jenže dobrý personál není, a proto se bral každý. Prostě každý to dělat nemůže. Není to jen o přenesení objednávky z bodu A do bodu B. Je to hodně o psychice a starání se o hosty.“ Někdejší vedoucí směny získal zkušenosti v nejrůznějších podnicích, takže může stav hospod a restaurací v Česku hodnotit.

V malém anglickém zámku

Kromě Česka pracoval ještě 2,5 roku v Anglii. „Dělal jsem barmana a posléze barového manažera v zámeckém hotelu kousek od Worcesteru,“ vzpomíná na zahraniční angažmá a vypráví, jak se tam dostal: „Potřeboval jsem vydělat peníze. Šel jsem do Student Agency a řekl jsem jim, že bych chtěl odjet do Anglie. Udělali jsme pohovor a mělo trvat dva až tři měsíce, než mi najdou práci. Za týden mi ale volal pán z Anglie, ať za 14 dní dorazím.“

Ondřejovi, který má rád anglický humor a kulturu, se ve Velké Británii líbilo. Ve volných chvílích vyrážel poznat další města. Zamiloval si Bristol. Univerzitní město, odkud pochází slavný streetartista Banksy, se stalo jeho srdcovkou. Několikrát navštívil i Londýn. Také pracovně to šlo, alespoň ze začátku. „Dělal jsem v jednom z nejlepších malých hotelů v Anglii. Viděl jsem vyšší gastronomii a jak se to dělá v malém, ale dobře,“ říká a smutně dodává: „Pak se ale ukázalo, že je to všude stejné. Peníze na Čechy tam byly dobré, ale na Anglii ne. Po půl roce, co jsem dělal manažera neoficiálně, jsem se ptal, zda to zlegitimizujeme a zda mi přidají, načež odpověděli, že si nejsou jistí. Tak jsme se rozloučili.“

Příprava na závěrečnou zkoušku

Směšný plat v muzeu

To ovšem nebylo jediné rozčarování, které Ondřej ve svém životě zažil. Coby absolvent bakalářského oboru muzeologie se ucházel o pozici v muzeu v Hradci Králové. „Dostal jsem se do finálového výběru. Jenže nástupní plat byl 12 tisíc hrubého. Tak bych sice mohl dělat, co by mě bavilo, ale umřel bych hlady,“ vrací se k okamžiku prozření a krčí rameny: „K tomu bych musel pokračovat ve studiu magisterského oboru, učit a publikovat. Takže jsem to vzdal. Už v té době jsem si přivydělával v gastronomii, kde jsem si vydělal víc.“ Historie mu zůstala už jen jako koníček. „Baví mě dodnes a rád si přečtu nějakou zajímavou knížku. Jsem totiž zastáncem cyklických dějin. Proto doufám, že lidé se jednou z minulosti poučí,“ zůstává optimistou i přes každodenní nepříliš pozitivní zpravodajství.

Příležitost za dveřmi

Konečně se tak Ondřej dostal do oboru, který má perspektivu a nabízí jedny z nejlepších podmínek. I díky svému přístupu a extrovertní povaze se v něm Ondřej jistě brzy prosadí. „Ideální by pro mě byla menší či střední firma,“ popisuje představu ideálního zaměstnavatele a doplňuje: „Na ajťáka jsem hodně upovídaný. Nejsem typ, který by seděl někde v kóji a jel si to svoje bez zájmu o okolí. Mnohem radši budu v centru dění.“ Aktuálně se tak plně připravuje, aby šanci využil na maximum.

-AŠ-

Zelená pro všechny s motivací.