Když nastupovala na vysokou školu, nevěřila si, že by zvládla IT a proto zvolila ekonomii. „Jenže daně jsou spíše o čtení zákonů než o počtech. Takže jsem si často připadala jako právník,“ říká Zuzana, která během pandemie přišla o práci. Tuto změnu pojala jako příležitost a změnila profesi. Absolvovala rekvalifikační kurz pro junior programátory a hned po jeho dokončení získala místo v oboru.
.jpg)
Zuzanu práce s počítačem vždy bavila. „Více času jsem u něj začala trávit asi v 12 letech,“ vzpomíná na začátky a dál vypráví: „Když mi něco nefungovalo, většinou jsem to uměla svépomocí nastavit nebo opravit. Častokrát jsem to zvládla lépe než kluci. Počítač jsem ale tehdy používala hlavně na sociální sítě a úpravu fotek či videí.“
Když si po střední škole měla vybrat vysokou, váhala. „Nemyslela jsem si, že bych měla na to vystudovat programátorský obor, proto jsem si vybrala něco jiného, více všeobecného s matematikou,“ vysvětluje Zuzana, proč se přihlásila na Ekonomickou univerzitu v Bratislavě. Tam získala bakalářský titul a ten magisterský k němu pak přidala v Praze na VŠE, kde se zaměřila na daně a daňovou politiku.
Už během studia začala pracovat pro jednu z firem velké auditorské čtyřky. Po dokončení vysoké tam nastoupila na plný úvazek. „Spolupracovala jsem na daňových přiznáních k příjmům právnických osob se specializací na firmy finančního sektoru (banky, pojišťovny či fondy). Našimi klienty byly největší společnosti finančního trhu v Česku,“ popisuje a doplňuje: „Spolu se zkušenějšími kolegy jsem chodila na schůzky k zákazníkům, kde jsme analyzovali jejich náklady a výdaje. Probírali jsme, zda jsou podle zákona daňově uznatelné či nikoliv. V posledním roce jsem se už téměř samostatně starala o menší klienty.“
Během tří let, co se Zuzana věnovala daním, přišla na to, že v tomto oboru příliš kreativitu neuplatní. „Daně jsou především o čtení zákonů a výkladů jednotlivých ustanovení. V práci jsem se tak cítila spíše jako právník,“ svěřuje se a doplňuje: „Začala jsem si uvědomovat, že práce, kterou dělám, mě úplně nenaplňuje a že bych se raději zaměřila na více technický obor, kde bych využila své analytické schopnosti.“
Nejednoznačnost právních stanovisek ji ubíjela. „V mnoha případech se muselo dlouho spekulovat nad různými příjmy nebo náklady a stejně se nedalo podle zákona jednoznačně určit, jestli splňují podmínky pro daňovou uznatelnost či nikoliv,“ poznamenává a dodává, že ani firemní kultura jí příliš neseděla: „Na práci mi vyhovoval dobrý kolektiv, ale i přesto jsem se tam necítila sama sebou.“
Příležitost ke změně přišla spolu s koronavirem. „Když přišla pandemie, tak se firma, která svým klientům radí, jak optimalizovat náklady, podívala na ty své a já jsem skončila na úřadu práce,“ říká Zuzana, která nelenila a začala se hned poohlížet po rekvalifikaci. Na Facebooku ji pak upoutala reklama na bootcamp Green Fox Academy a začala nad ním přemýšlet. „Jestliže kdysi jsem si nevěřila, tak teď jsem se odhodlala. Řekla jsem si, že na to mám a mohla bych takový kurz programování zvládnout. To se mi nakonec povedlo, i když dodnes úplně nechápu jak. Bylo to vskutku náročné,“ směje se.
Na začátku rekvalifikace přitom neměla Zuzana s kódováním žádné zkušenosti. „Před startem kurzu jsem se zajímala spíše o datové analýzy, práci s excelem a psaní maker v něm. Jediné, co se aspoň trochu přibližovalo programování byly dvě celodenní školení na SQL, které jsem absolvovala,“ přiznává a dodává, že očekávání od bootcampu měla velká: „Čtyřměsíční online rekvalifikační kurz programování je určitě splnil. Hodně jsem se naučila a dostala jsem všeobecný přehled o tom, co obnáší práce programátora. Mé přání také bylo změnit pracovní zaměření na oblast, která mě bude víc bavit a naplňovat. Věřím, že programování mi dá prostor na seberealizaci a jistý pocit volnosti.“
„Od nepaměti jsem chtěla být digitálním nomádem, který může cestovat a dělat z různých destinací. Není svázaný a nucený pracovat ve striktním kancelářském režimu,“
Zda to vše nová profese splní, zjistí Zuzana už brzy. Téměř okamžitě po absolvování rekvalifikace totiž získala místo junior programátorky ve společnosti Accenture. „Vše probíhalo online a zástupci firmy byli velmi milí. Vše mi vysvětlili a vyšli mi vstříc i ohledně práce z domu. Od dětství totiž trpím vážným autoimunitním onemocněním, a proto v momentální pandemické situaci dodržuji karanténu a nechci riskovat své zdraví,“ pochvaluje si přístup nového zaměstnavatele a dodává: „Během pandemie tak budu mít plně home office. Počítač i nástupní dokumenty mi přinese kurýr. Jsem jim za to opravdu vděčná. Fyzické a psychické zdraví jsou pro mě totiž prioritou.“
V novém působišti čeká Zuzanu nejedna výzva. Tou hlavní je nový programovací jazyk. „Mám z toho trochu obavy, ale věřím, že to nakonec zvládnu. První tři měsíce se budu vzdělávat v programu, na kterém pak budu pracovat. Takže vlastně budu dál pokračovat v učení, jen za nových podmínek a v novém prostředí,“ říká a přiznává, že se na novou firemní kulturu velmi těší: „Podle toho, co jsem si o Accenture na internetu byla schopná dohledat, jde o společnost, která dbá o své zaměstnance a podporuje jejich diverzitu a rovnoprávnost. To mi velmi imponuje, protože jsem velký zastánce rovnoprávnosti a spravedlnosti, tak doufám, že mě nezklame.“
Nový obor také časem umožní Zuzaně, aby si splnila svůj dávný sen. „Od nepaměti jsem chtěla být digitálním nomádem, který může cestovat a dělat z různých destinací. Není svázaný a nucený pracovat ve striktním kancelářském režimu,“ uzavírá mladá žena, která miluje umění všeho druhu a zajímá se o ekologii, klimatickou krizi a udržitelný životní styl.
Poznámka:
Zuzana absolvovala online Super intenzivní kurz Junior programátora s variantou školného @Component a byla součástí třídy Microtis. Pět týdnů po jeho zakončení nastoupila jako Service Delivery Engineer do společnosti Accenture.
-AŠ-
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
