Publikováno:
26. září 2019

Programování mi dalo sebevědomí a pocit, že můžu uspět, říká Tran Phuc Loc

Co jste ochotni obětovat pro uskutečnění svého snu? Tran Phuc Loc, kterému všichni říkají Luboš, opustil svoji rodnou zem, odstěhoval se do Česka, kde nikomu nerozuměl ani slovo a dělal nekvalifikované práce, aby se uživil. Díky své cílevědomosti se nakonec stal junior programátorem a věří, že za pět let bude řídit svůj vlastní tým. Vsaďte se, že to dokáže!

Jestli u nás padl socialismus před 30 lety, tak jsou místa, kde komunistická strana vládne dodnes. Kromě Číny se stále drží u moci také ve Vietnamu. „Už když jsem byl mladší cítil jsem, že mi kultura a klima v naší zemi moc nesedí,“ vypráví Luboš. Jenže byl ze tří dětí a jako jediného syna jej rodiče hodně hlídali. „Nechtěli mě nikam pouštět samotného, pokud to bylo daleko,“ vzpomíná na život doma mladík. 

Ten v duchu snil o tom, že unikne z diktátu režimu a dá sbohem tradicím. „Asijská kultura je specifická. Lidé jsou zde hodně soustředění na práci a zároveň jsou velmi kritičtí k sobě i svému okolí,“ snaží se vystihnout Tran Phuc Loc hlavní rysy Východu a doplňuje: „Cítil jsem se hodně svázaný očekáváními, co mám dělat, jak se mám chovat a co smím a co ne.“

Jeho přáním bylo cestovat a poznávat svět. Oblíbil si zahraniční hudbu i filmy. Západní kultura mu byla blízká. O to skeptičtěji se díval na situaci ve Vietnamu, který vnímá jako zemi, která zaostává a svým obyvatelům příliš příležitostí pro rozvoj nenabízí.  

Ti Vietnamci s večerkou z Benešova

Své šance se Luboš dočkal. „Příbuzní, co žijí v Česku, mě pozvali, abych za nimi přijel do Evropy,“ vzpomíná na chvíli, kdy se mu otevřeli dveře do svobodného světa a dodává: „Když jsem snil o cestě na Západ, myslel jsem na jiné státy, ale Česká republika zněla fajn a díky příbuzným slibovala dobré zázemí.“

Tran Phuc Loc si sbalil kufry a vyrazil dobývat svět. Připravený chopit se ve 22 letech své příležitosti a využít svůj potenciál. Jenže přišel náraz reality. „Po prvním týdnu jsem byl deprimovaný a rozčarovaný,“ přiznává a dál popisuje své těžké začátky: „Čechy jsem potkával málo, a navíc jsem jim nerozuměl ani slovo. Čeština na mě byla příliš složitá.“ Takže žil u příbuzných v Benešově v uzavřené vietnamské komunitě. Změna prostředí, kvůli které opustit svůj domov, se nekonala. 

„Vietnamská menšina si tu žije ve vlastním izolovaném světě. Její členové kontakty s místními obyvateli moc neudržují a nemají ani zájem se zapojit do dění ve společnosti,“ vysvětluje Luboš a dál vypráví: „Vietnamci se snaží vydělat co nejvíce peněz. Ty pak investují do dalšího obchodu, nebo se vrátí domů, aby si své našetřené bohatství užili. Možná to některým lidem stačí, ale já chtěl víc. Jenže nevěděl jsem, kam mám jít ani co mám dělat. Nic nebylo tak, jak jsem si plánoval a přál. Byly to těžké měsíce.“

Česko země možností

Přes zklamání ani jednou Tran Phuc Loc nepomyslel na návrat do vlasti. „Viděl jsem, že to může být i jinak a snažil jsem se svoji situaci změnit. Česko je tak nádherná země, a zvláště Praha je kouzelná,“ netají se obdivem mladý Vietnamec a pokračuje ve svém příběhu: „Začal jsem se učit češtinu a jezdil jsem na kurzy do Prahy. Postupně jsem při komunikaci s lidmi začínal chápat, že Češi ani zdaleka nejsou tak chladní a odtažití. Někteří jsou otevření a k cizincům přátelští. To mi otevřelo oči. Taky jsem si začal uvědomovat to množství příležitostí, které Česko nabízí.“ 

To poznání vedlo Luboše k rozhodnutí odstěhovat se od příbuzných. „Bydlel jsem u jednoho ze svých kamarádů na koleji. Našel jsem si při studiu brigádu a po týdnu jsem získal pocit, že mám nad svým životem kontrolu,“ vzpomíná mladík na chvíli, kdy prvně začal být pozitivní a zahnal negativní myšlenky a pocity. „Byl jsem šťastný. Najednou jsem byl svého štěstí strůjce. Bylo to složité, ale věděl jsem, že se to dá zvládnout,“ říká.

Umývač nádobí a číšník 

Cesta k samostatnosti vedla přes nekvalifikované pracovní pozice. Se špatnou češtinou Luboš moc na výběr neměl a nějak se uživit musel. „První tři roky byly těžké. Když jsem měl brigádu, měl jsem peníze. Jenže toho pokušení, za co peníze utratit byla kolem mě spousta. Musel jsem hodně přemýšlet nad tím, co si mohu dovolit,“ svěřuje se někdejší číšník, umývač nádobí či pracovník nehtového studia. Také musel plnit „rodinné povinnosti“, když se příbuzní vydali na návštěvu domů. Tran Phuc Loc převzal starost za prodejnu potravin. „Během jejich nepřítomnosti jsem večerku vedl. Staral jsem se tam o vše, co bylo potřeba. Nakupoval jsem zboží, doplňoval jej do regálů a markoval na kase,“ vzpomíná.

Nechtěl se s tím spokojit, tak se pustil do samostudia počítačové grafiky.
„Po šesti měsících už reklamy vypadaly docela profesionálně."

Během té doby byly chvíle, kdy si zoufal. Objevovaly se problémy, které musel překonat a vyrovnat se s nimi. Přesto nepřestal věřit a snažit se. „Když jsem pracoval v nehtovém studiu, bylo potřeba udělat letáky a nastavit reklamu na internetu. Manager mě požádal, zda bych to udělal. Souhlasil jsem a pustil se do toho. Sice vše fungovalo, ale nebyla to žádná nádhera. Byl to jednoduchý základ,“ přiznává Luboš skromně. Nechtěl se s tím spokojit, tak se pustil do samostudia počítačové grafiky. „Po šesti měsících už reklamy vypadaly docela profesionálně. Díval jsem se na svoji práci a uvažoval jsem nad tím, že mám pro to docela cit,“ uvádí Luboš.

Budoucnost v IT 

Navíc se vždy o počítače zajímal a IT mu bylo blízké. Jak utíkaly dny, Tran Phuc Loc se k té myšlence vracel stále více a více. „Začal jsem šetřit na studium v tomto oboru. Jenže univerzitní vzdělání je velmi drahé, když si jej musí student platit,“ smutně podotýká s vědomím, že s odměnou brigádníka v nehtovém salonu by si na to nevydělal nikdy.

 

Jenže štěstí přálo připraveným. „Jednoho dne se mi na Facebooku zobrazila reklama na Green Fox Academy a její čtyřměsíční bootcamp,“ dodává vesele Luboš. Neváhal ani chvilku. „Okamžitě jsem věděl, že je to přesně to, co hledám – intenzivní kurz, který změní moji budoucnost. Udělá ze mě junior programátora, a ještě mi zajistí pracovní místo. Všechny výdaje, které jsem měl za koníčky a zábavu jsem škrtl. Peníze jsem si začal schovávat, abych mohl do kurzu nastoupit,“ popisuje mladý Vietnamec. To, že nikdy před startem bootcampu neprogramoval, nevadilo. Bylo mu jasné, že se svojí sebekázní a cílevědomostí kurz zvládne.  

Seznamte se s junior programátorem!

A zvládl! V září převzal Luboš certifikát za bouřlivého potlesku celé své třídy, spolužáků i mentorů. Kódování propadl. „Po čtyřech měsících v kurzu jsem věděl, že je to obor, který mám rád. Získal jsem sebevědomí a pocit, že v něm mohu být dobrý a úspěšný,“ říká mladý programátor a doplňuje: „Na kódování mě nejvíc baví řešení problémů. Je to pro mě pokaždé výzva, abych našel řešení a neustále se zlepšoval. Rozvíjel své dovednosti a učil se stále něco nového.“ 

Po všech brigádách, kde mnohdy dělal práce, které ostatní odmítali, se tak Lubošovi otevírají dveře k jeho vysněné kariéře a jeho zaměstnavatel se může těšit na nadšeného a obětavého člověka do IT týmu. „Udělám vše proto, abych byl nejlepším zaměstnancem, jakým můžu být. Rád bych získal dobrou práci na pěkném místě,“ přeje si Tran Phuc Loc. 

Jistě ani vás nepřekvapí, že ač možná není úplně typickým zástupcem své komunity, tak pracovitost a houževnatost, které jsou pro Vietnamce tak typické, mu nechybí. „Rád bych se za 5 až 10 let vypracoval a vedl svůj vlastní tým coby Project Manager. Díky všem svým předchozím zkušenostem dokážu nadchnou lidi a inspirovat je, aby byli ještě lepší, než si sami myslí, že jsou,“ plánuje si Luboš. A věřte, že mu to vyjde. Jistě o něm nečtete naposledy!

AŠ  


Nejbližší part-time kurz základů programování: od 3. dubna 2020

Nejbližší rekvalifikační kurz na Junior programátora: od 2. března 2020

Upozornění!
Přijímací řízení a přijímací pohovory probíhají průběžně. Volná místa se postupně zaplňují. Chcete-li tedy mít jistotu, že se do kurzu dostanete, přihlaste se co nejdříve!

Pokračujte a naučte se nejžádanější dovednosti současnosti!

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR