Rodiče chtěli mít doma doktora, ale Petr dal přednost kariéře programátora

„Rodiče počítačům moc nefandili,“ začíná své vyprávění Petr a pokračuje: „Zato já jsem jimi byl fascinován od chvíle, kdy jsem v 11 letech dostal svůj první. Když se nikdo nedíval, rozebíral jsem ho na součástky a zase skládal dohromady.“ To mu mimochodem vydrželo dodnes. Kdykoliv si rodák z Ústí nad Labem pořídí nový notebook, rozebere ho a zase složí. Tak se s ním podrobně seznámí, aby si následně mohl základní opravy a údržbu provádět sám.

V dospívání se před ním otevřel zcela nový svět počítačových her. „Ve škole jsme měli učitele, který rozuměl IT trochu více a ukázal nám základní principy tvoření webových stránek,“ líčí Petr a doplňuje: „Pak jsem několik měsíců trávil vytvářením primitivních webovek o mých oblíbených hrách. Když se na to dívám zpětně, byla to spousta zbytečné práce. Hodně věcí by vyřešilo jednoduché formátování pomocí CSS. Tehdy jsem ho neuměl a bavilo mě to, i když to bylo zdlouhavé.“

‍‍

Na medicínu šel kvůli rodičům

Ač jeho sklony k IT byly více než zřejmé, rodiče měli pro Petra vysněnou zcela jinou kariéru. „Chtěli ze mě mít doktora a já jsme se jim snažil vyhovět,“ vysvětluje, proč po střední škole zamířil na medicínu. „Nebyla mým přáním a po celou dobu studia jsem cítil, že ono vyšší poslání v ní nevidím.“

Tento vnitřní boj nakonec vyústil v Petrův odchod z Karlovy univerzity. „Nicméně mi bylo líto úplně zahodit nabyté znalosti, proto jsem se rozhodl si udělat bakaláře v oboru fyzioterapie a rehabilitace,“ říká ke svému přechodu na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně a pokračuje: „Tato specializace má široké využití v každodenním životě – od úrazů až po správný způsob sezení při práci u PC. Navíc určitě není od věci znát vhodná kompenzační cvičení. Tyto znalosti se mi budou hodit, i když se oborem už nebudu plně zabývat.“

‍

Pomáhal s učením umělé inteligenci

Při bakalářském studiu si Petr našel brigádu v místním inovačním centru. „Dostal jsem videozáznam z kamer a sensorů automobilu a prostřednictvím označování objektů v záznamech jsem poskytoval základní zpětnou vazbu, aby se umělá inteligence mohla naučit rozpoznat různé objekty v reálném čase při jízdě automobilem,“ popisuje své úkoly a dodává: „Ač to byla poměrně stereotypní práce, přesto jsem měl pocit, že se podílím na vzniku něčeho nového a velkého.“ Možná i toto seznámení s nejmodernějšími technologiemi v Petrovi probudilo spící zájem o IT.

‍

Ne každý pacient stál o pomoc

Rozčarování z práce bílých plášťů se pak naplno dostavilo po dokončení studií a nástupu do praxe. „Ač mě motivovalo, že jsem mohl pomoci lidem, mělo to i svá negativa,“ svěřuje se Petr a upřesňuje: „Ne každý pacient, který mi přišel do ordinace, byl ochotný akceptovat fakt, že na samotné změně k lepšímu se musí podílet také on. Mnozí pak byli nepříjemní a nervózní.“

Jak ubíhal čas, inklinoval Petr stále víc a víc k technologiím. „Ve svém volnu jsem absolvoval různé vzdělávací kurzy a přemýšlel jsem, jak docílit změny,“ prozrazuje a dodává: „Chtěl jsem se dostat tam, kam mě to celý život táhlo, ale nevěděl jsem jak.“

‍

Tři týdny mu nestačily

V té době se mu na Facebooku objevila reklama na bootcamp Green Fox Academy. „Nabídka mě zaujala, jelikož počítače a programování mě vždy zajímaly,“ líčí a pokračuje: „Prozkoumal jsem jejich webové stránky, kde jsem našel všechny potřebné informace, a to včetně cen kurzů. Musím přiznat, že ty mě docela šokovaly.“ 

Kromě nich mu ale vše znělo dobře a navíc objevil možnost, jak si styl výuky vyzkoušet. „Zrovna tehdy nabízeli víkendový demo kurz, tak jsem toho využil. Způsob, jakým byl veden, i forma mentoringu mi vyhovovaly,“ říká Petr. Jenže našetřeno na školné neměl, tak se rozhodl pokračovat samostudiem. „Zkoušel jsem sám programovat, ale výsledky byly mizivé,“ přiznává. Když potom přišla pandemie a GFA spustil zdarma třítýdenní #MyFirstApp Coding Camp, neváhal. 

‍

„Při něm jsem se ujistil, že rekvalifikační kurz programování od Green Fox Academy je pro mě naprosto ideální,“

‍

Zvládnout kurz a práci chce velké odhodlání

V polovině září tak Petr nastoupil do kurzu Junior programátor a zvolil si variantu při zaměstnání. „Tuto variantu jsem si vybral, abych byl co nejkratší dobu bez příjmu,“ říká a připouští, že měl i obavy: „Uvědomoval jsem si, že mít práci na plný úvazek a k tomu týdně trávit 20 až 30 hodin programováním nebude úplně snadné. Navíc jsem se trochu bál i angličtiny. Nicméně za zkoušku to stálo.“

Ve druhém modulu se ukázalo, že jeho obavy byly opodstatněné. „Zvládnout práci a rekvalifikační kurz je hodně obtížné,“ přiznává Petr a zároveň jedním dechem dodává: „Aspoň s angličtinou jsem si poradil. Během všech těch měsíců, co jsem ji musel používat, si troufám říct, že se mé vyjadřovací schopnosti zlepšily, stejně tak i porozumění. Pomohlo mně i to, že všechny dostupné materiály jsou jen v angličtině.“

Na základě své zkušenosti varuje všechny, kteří o kurzu uvažují a zároveň mají sklony k prokrastinaci. „Při kurzu online se musíte mnohem více soustředit. Oproti tomu prezenčnímu jste na všechno sami. Nemáte kolem sebe lidi, kteří také programují. Vše je na dálku a je to jen o vaší sebekázni,“ zdůrazňuje Petr.

‍

Programátor, který bude dohlížet na vývoj AI

Ovšem on si s tím poradit dokáže. Žene ho dopředu vidina nové práce v oboru, kam vždy chtěl. „Po absolvování kurzu bych nejraději hned někam nastoupil. Ideálně do některé IT firmy, kde bych mohl své znalosti dále rozvíjet,“ prozrazuje nyní již obyvatel Klecan u Prahy a zároveň poodkrývá něco málo ze své vysněné budoucnosti: „Lákalo by mě zapojení do vývoje strojového učení, umělé inteligence nebo game developingu.“ Ať už budou kroky Petra směřovat kamkoliv, jistě to bude trefa do černého. Protože on, jako rekreač lukostřelec, ví, kam má zamířit.

‍

Aktualizace srpen 2022 :

Od 1. září Peter pracuje v Accenture jako Service Delivery Engineer.

‍

-AŠ-

‍

‍

RELEVANTNÍ ČLÁNKY:

Programovat se může naučit každý, chce to jen trpělivost říká mentorka Anna

Katarina pomáhá přijít na svět novým programátorům

Čas na restart kariéry

Kvíz: Jaký typ programátora jste?

Java nebo C#?

‍