Začínal klasicky u lopaty, později dělal strojníka i mistra. Díky tomu Martin Fučík poznal stavbu ze všech pozic. Neztratil se ani v temných zákoutích pražského podzemí. Nakonec sebral odvahu a pustil se do rekvalifikace. „Dlouho jsem si myslel, že programování je jen pro extrémně inteligentní lidi. Když jsem to však zkusil, změnil jsem názor a hned jsem mu propadl,“ říká teď už junior programátor.
První setkání s počítačem má dodnes živě v paměti. „Ještě jsem ani nechodil do školy a táta z práce přitáhl starší '486ku'. Nevěděl jsem, že už patří do starého železa. Pro mě to byl stroj z jiné planety. Do té doby jsem znal jen televizi a programovatelnou kalkulačku, když táta pracoval doma,“ vzpomíná Martin a dál líčí: „Najednou tu byl počítač! Byla to láska na první pohled. Táta k němu přinesl ještě čtyři hry a další pak sháněl nevlastní brácha po kamarádech. Rázem bylo jasno, že mám o zábavu do konce života postaráno.“ Jenže rodiče tehdy jeho euforii úplně nesdíleli a drželi se přístupu, že nic se nemá přehánět. Takže čas prosezený před monitorem začali mladíkovi omezovat.
Život plynul a Martin nastoupil na stavební fakultu ČVUT. Zvolil tak otcův obor. Ten je totiž spoluvlastníkem stavební firmy. Ovšem mladý muž z Brandýsa nad Labem na vysoké nevydržel, zamířil do praxe a to přímo na stavbu. „Během let jsem tam vystřídal nejrůznější pozice. Od manuálního dělníka, přes strojníka až po mistra a technicko-hospodářské funkce,“ vyjmenovává.
Za sedm let se podílel na mnoha projektech. Tím nejzajímavějším byla práce, jež ho zavedla do pražských kolektorů. „V těchto technických tunelech, které jsou nad i pod úrovní metra, vedou všemožné inženýrské sítě, od vody, plynu, přes internet a elektřinu, až po "neidentifikovatelné" komunikační kabely,“ vypráví Martin a pokračuje: „V těch největších v centru města jezdí i elektrická mašinka. Dříve se tam člověk mohl dostat na prohlídku, ale dnes už jsou z bezpečnostních důvodů veřejnosti uzavřené. Byl to nezapomenutelný zážitek.“
.jpg)
Postupem času Martin přicházel na to, že má manuální práci rád, ale počítače ho baví přece jen o trochu víc. „Před dvěma roky jsem si řekl, že bych chtěl, aby dělaly přesně to, co chci já,“ poznamenává a připouští, že za tím stály hry: „Hrál jsem je už dlouho a postupně jsem se dostal do fáze, v níž asi skončí kdejaký chlap. Začal jsem si myslet, že vím všechno nejlíp.“
Pustil se tak do online kurzů programování her. „Šlo spíše o sérii placených video návodů. Po mnoha 'todo' programech mě opustila motivace, nechtělo se mi pořád dokola opakovat drobné úlohy, chtěl jsem zkusit něco komplexnějšího a těžšího,“ líčí své programátorské začátky a se smíchem dodává: „Malinkaté hry měly být celé podle toho, jak si myslím já, že je to nejlepší. Nicméně je nutné dodat, že první pokusy byly tragické.“
Přesto pro Martina představovaly pomyslný odrazový můstek. „Měl jsem za sebou ale hratelné výsledky a řešení logických a matematických problémů. Díky nim jsem programování úplně propadl,“ říká a doplňuje: „Naučil jsem se také to, že je při něm postupná iterace k výsledku mnohem důležitější, než mít všechno perfektní na první pokus. Tohle mi později při kódování zachránilo mentální zdraví.“
Po roce testování, zkoušení a objevování světa 'za oponou monitoru' přišel zásadní zlom. „Dříve jsem si myslel, že programování je jen pro extrémně inteligentní lidi. Proto mi chvíli trvalo, než jsem se pro rekvalifikaci rozhodl,“ svěřuje se Martin a pokračuje: „Kódování mě bavilo čím dál víc a víc a uvědomil jsem si, že se jím chci živit.“ Začal tak hledat online rekvalifikační kurzy programování a přitom narazil na bootcamp Green Fox Academy.
„Šel jsem do toho s tím, že budu něčím vázaný a to mě donutí se programování opravdu věnovat. Dostanu zároveň dostatečný přísun informací v ucelené formě za přispění mentorů,“ říká a krčí rameny nad občasnou nedůvěrou ostatních: „Občas slýchávám, že spousta materiálů používaných v Green Foxu je veřejně přístupných a že stačí, aby člověk pořádně Googlil a nemusí za ně platit. Tak to ale není. Jde o ucelený balíček a ten na netu nenajdete. Bootcamp byl náročný a hodnotím jej pozitivně. Moje očekávání opravdu splnil.“
"Jde o ucelený balíček a ten na netu nenajdete. Bootcamp byl náročný a hodnotím jej pozitivně."
Martin před nedávnem dokončil rekvalifikační kurz programování při práci a už vyhlíží, kam povedou jeho kroky dál. „Je to rozsáhlý obor a já jsem zatím ochutnal čajovou lžičku z vrcholku ledovce,“ zamýšlí se a dodává: „Uvidím, kam mě vítr coby junior programátora zavane. Lákají mě trochu složitější směry jako security a více low level programování, ale pro člověka bez formálního vzdělání je těžší se v těchto oborech uchytit a taky se to vůbec naučit.“
Nicméně budoucí Martinův zaměstnavatel získá do týmu nejen nadšence do kódu, ale také velkého vtipálka. Nezkazí žádnou legraci ani žádný teambuilding. „Rodiče u mě od malička pěstovali závislost na endorfinech, takže sporty všeho druhu jsou nedílnou součástí mého života. Posledních pár let se pak věnuji podvodnímu ragby,“ svěřuje se a povídání tím uzavírá.
-AŠ-
Aktualizace: Martin po ukončení kurzu získal práci u firmy Accenture, kde již působí i další absolventi Green Fox Academy.
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
