Jeho táta je stavař, proto pro něj bylo studium architektury jasnou volbou. Jenže po prvním ročníku vysoké školy přišel Aleš na to, že složité matematické a statické výpočty pro něj nebudou. Inspiroval se u dalšího člena rodiny. „Bratr se živí jako programátor a já už nechtěl ve svých 23 letech začínat další maraton studia, proto jsem se rozhodl pro rekvalifikaci do IT v bootcampu,“ říká.
Jako mnoho jiných i on se k počítačům dostal díky hrám. „Na gymnáziu jsem měl programování a tento předmět mě velice bavil. Jenže v té době mě nenapadlo, že bych se mu měl věnovat víc,“ vrací se Aleš ve vzpomínkách a pokračuje: „Už od malička jsem totiž rád skládal papírové modely a měl dobrou prostorovou představivost. Takže jsem svou budoucnost viděl jinde.“
Tím vyvoleným oborem bylo stavebnictví. „Taťka je stavař, proto byla architektura jasnou volbou,“ vysvětluje rodák z Úpice. První rok na vysoké škole si užil. Až později to začalo skřípat. „Ukázalo se, že nemám potřebné matematické myšlení. Složité matematické a statické výpočty mi nešly a poslední kapkou pak byl covid,“ poznamenává a dodává: „Během pandemie a lockdownu se projevila moje neschopnost být produktivní. Chybělo mi motivující prostředí a spolužáci.“
„Programátorů je na trhu práce nedostatek a jejich platové ohodnocení je zajímavé.“
Když Alešovi nevyšla „stavárna“, musel začít přemýšlet, kam se vrhne dál. I tentokrát našel vzor v rodině. „Inspiroval mě bratr, který se živí jako programátor,“ přiznává mladý muž a zároveň doplňuje, že důvodů, proč se rozhodl rekvalifikovat do IT, měl víc: „Baví mě řešit logické problémy a hrát si s designem stránek. Svou roli sehrálo i to, že programátorů je na trhu práce nedostatek a jejich platové ohodnocení je zajímavé.“
Začal tak sledovat nejrůznější tutoriály na YouTube a zkoušel se naučit programovat sám. „Bylo mi téměř 23 let a nechtěl jsem znova začínat dlouhý maraton studia na vysoké škole, zvlášť když bych z něj potřeboval jen část,“ říká. V té době se mu začaly objevovat na sociálních sítích cílené reklamy a jednou z nich byla i na Green Fox Academy a její kurz Junior programátor. „Bylo to přesně to, co jsem potřeboval. Do bootcampu jsem šel především proto, že nabízel možnost prezenčního studia a také dával garanci práce. Právě jistota zaměstnání je něco, co na vysoké škole rozhodně není samozřejmostí,“ poznamenává Aleš.
Do super intenzivního kurzu nastupoval jen s minimálními znalostmi. „Uvědomuji si, že na internetu je vše potřebné k tomu, aby se člověk mohl naučit programovat zadarmo,“ krčí rameny a doplňuje: „Jenže mně tam chyběla ucelená cesta, která by obsahovala vše potřebné pro to, abych oblast programování obsáhnul. Navíc samostudium není pro mě. Já potřebuji být v kolektivu a mít někoho nad sebou, abych byl produktivní.“
„Progres, kterého jsem v kurzu dosáhl za čtyři měsíce, bych při samostudiu nezvládl ani za rok.“
Bootcamp Alešova očekávání splnil. „Progres, kterého jsem v kurzu dosáhl za čtyři měsíce, bych při samostudiu nezvládl ani za rok,“ připouští a prohlašuje, že dobrou volbou bylo i prezenční studium: „Ve třídě vznikla super parta, která táhla za jeden provaz. Osnovy byly udělány tak, aby si z kurzu všichni odnesli maximum. Mentoři byli při ruce, takže jsme své studijní problémy mohli řešit okamžitě.“
Aleš se v prvních dvou modulech věnoval jazyku C# a v projektové fázi si zvolil specializaci na JavaScript. „Studium pro mě bylo velmi náročné. Pokud na to člověk není vyloženě nadaný, musí mu dát prioritu,“ radí a dodává: „Na druhou stranu neustálá možnost pomoci od ostatních studentů či mentorů to kompenzuje. Když jsem se cítil ztracený, domluvili jsme se se spolužáky a mentoři nám udělali extra přednášku na dané téma. Odpověděli nám na všechny otázky a vysvětlovali nám to tak dlouho, dokud to nebylo všem jasné.“
Jak se kurz programování blíží k závěru, tak Aleš stále častěji přemýšlí nad tím, čemu by se rád věnoval po převzetí certifikátu. „Ze studia architektury mám cit pro design a rád bych jej využil. Ideální by proto bylo, kdybych měl v nové práci na starosti vzhled a interakci webových stránek,“ říká a naznačuje, že v budoucnu by ho lákal vývoj her.
V novém působišti by si také přál skvělý kolektiv. „Těším se, že budu chodit do práce. I když teď hodně lidí preferuje home office, tak já tohle nadšení nesdílím. Chci mít oddělené místo pro práci a pro relax,“ vysvětluje a přidává ještě jeden pádný argument, proč se těší do kanceláře: „V IT je toho tolik, co je možné dělat, a já jsem teprve na začátku. Těším se, že se budu učit od ostatních a právě další vzdělávání je pro mě hodně důležité.“
Aleš aktuálně žije v Praze na Petřinách. Když zrovna netráví čas před monitorem, tak má v ruce Rubikovou kostku, případně si dává do těla v posilovně. Právě fitness dal nakonec přednost před latinskoamerickými tanci, kterým se v minulosti věnoval přes deset let. „Za tu dobu jsem dosáhl všeho, čeho jsem chtěl, a neměl jsem už důvod se zlepšovat,“ uzavírá povídání s tím, že nových výzev má teď před sebou díky programování dost a dost.
Od 1. listopadu 2022 Aleš pracuje v NN jako junior programátor.
-AŠ-
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
