Publikováno:
12. srpna 2020

Studium z domova je skvělá věc, říká Miloš

Koronavirová pandemie v jednu chvíli ochromila svět. Dotkla se i Miloše Karouse. I on byl jako mnozí doma. Začal tak přemýšlet, jak by se dala skloubit práce s dávným snem o kódování. „Na internetu jsem našel třítýdenní kurz programování zdarma, který pořádala Green Fox Academy, a pustil jsem se do něho,“ vzpomíná, jak vše začalo. Kódování ho rychle chytlo. Chtěl v něm pokračovat a zlepšit se, proto se přihlásil do online kurzu pro programátory na plný úvazek.

Tím, že se pustil do studia v době Covidu-19, jiný styl výuky než online nepřipadal v úvahu. „Mám ještě pracovní povinnosti a také velkou rodinu. Ušetřit pár hodin, které bych strávil dojížděním do práce bylo příjemné, ne-li nezbytné,“ říká Miloš a připouští, že i kdyby tenkrát mohl zvažovat prezenční výuku, nejspíše by stejně vyhrálo studium z domova.

O něco složitější pak bylo rozhodování, zda zvolí plný či částečný úvazek. „Spoluvlastním několik menších firem, a i když mám kolegy, kteří mě prakticky nepotřebují, přece jen bych se jim měl občas věnovat. Navíc jsem nechtěl přijít o víkendy se ženou a dětmi,“ vyjmenovává aspekty, které hrály ve volbě roli. Pro intenzivní variantu mluvila také rychlost, s jakou by mohl ve studiu postupovat. „Nechával jsem si ale otevřená zadní vrátka a možnost přejít na částečný úvazek byla dlouho ve hře, ovšem nakonec na ni nedošlo,“ poznamenává Miloš.  

Má jediný klíč k pracovně

Jeho život nabral nový směr. Začal opět studovat. „Díky chápající manželce a dětem, které jsou nadšené, že i já se musím učit, je studium z domova vlastně skvělá věc,“ pochvaluje si a doplňuje: „Mám vlastní pracovnu a k ní jediný klíč, což vše usnadňuje.“

Miloš si zvykal i na zcela jiný denní režim. Do té doby měl pohyblivou pracovní dobu a povinnosti se často měnily z hodiny na hodinu. To nahradila pravidelnost. „Vstávám poměrně brzy, někdy i před šestou, takže mám ráno trochu času na drobný pohyb venku, kávu se ženou a křížový výslech vedený dětmi,“ popisuje ranní dění a pokračuje: „V devět se přihlásím k počítači, přivítáme se s ostatními studenty a jdeme pracovat. Byl jsem překvapený, že kolegiální vztahy fungují online v podstatě stejně jako ty osobní. Víme o svých starostech i radostech. Jedině snad takhle nehrozí ponorková nemoc. Přes nuly a jedničky je prý nepřenosná.“

„Byl jsem překvapený, že kolegiální vztahy fungují online v podstatě stejně jako ty osobní. Víme o svých starostech i radostech.“

Další příjemnou změnou spolu s pravidelností je domácí kuchyně. „Ve dvanáct přesně začíná pauza na oběd,“ usmívá se. Odpolední blok pak prokládá větším množstvím kratších přestávek a když je potřeba, věnuje se kódování i později večer, když doma nastane klid.

Kurz je skvělá kombinace teorie a praxe

Protože má za sebou už dva bloky studia, troufne si na hodnocení kurzu. „Jsem z něj nadšený. Programování mě baví. Lektoři jsou z praxe i akademického prostředí, takže se dozvíme něco o teorii i o tom, jak se to doopravdy dělá,“ pochvaluje si.

Velkou motivací je pro něj i fakt, že svým potomkům slíbil, že se stane opravdovým programátorem. „Ti mladší totiž měli občas potíže odpovědět na otázku, čím se jejich tatínek vlastně živí,“ připouští budoucí backend developer a doplňuje: „Popravdě i já jsem někdy nevěděl, co říct. Doteď si nejsem jistý, co mám přesně do kolonky povolání vyplnit.“

Výměna kolegů je bolestivější než změna počítače

„Začal jsem podnikat tak dávno, že si stěží vzpomínám, s jakou představou jsem do toho šel,“ zamýšlí se Miloš nahlas a myšlenku rozvíjí: „Ale jistě jsem tehdy přeceňoval význam kapitálu a technologií. Management firem je ale vlastně jen pokus o zprostředkované řízení lidí. Práce s lidmi má své přednosti i svá úskalí. A i když mě řízení lidí vlastně bavilo, cítil jsem, že si od toho potřebuji trochu odpočinout.“

Být v top managementu totiž není jen o penězích. Hlavně jde o zodpovědnost a někdy je potřeba udělat nepopulární kroky. Na to naráží i Miloš: „Pokud budu muset někdy jako programátor vyměnit počítač, obrečím to jen krátce. Výměna kolegů bývá bolestivější.“ Teď však muže, který podniká od roku 1999, čeká jiná budoucnost a výzva. Brzy dokončí kurz, a tak začíná přemýšlet o novém působišti: „Ještě se musím hodně učit, ale rád bych jednou nastoupil někam, kde ocení mé programátorské schopnosti.“  

S kolegy v online kurzu je zábava (třída 21st Century Fox - Roadies)

Programoval už na gymnáziu

Je tak trochu překvapivé, že se programování nezačal věnovat profesionálně už dříve. „Vlastně to ani já sám nechápu, jakou shodou okolností se ze mě programátor tehdy nestal,“ uvažuje nahlas. Kódovat totiž začal už na základní škole. „Impulzem byl počítač Sharp MZ 821, který přivezl táta ze zahraničí. Učil občas někde v cizině na univerzitě. Chtěl jsem ohromit své spolužáky neuvěřitelně kosmickým přístrojem,“ vzpomíná Miloš na začátky a pokračuje ve vyprávění: „Jenže ten počítač toho v praxi moc nepředváděl. Neměl jsem na něj žádné programy! Tak jsem začal přepisovat krátké kódy z různých tištěných časopisů a občas, pokud jsem je přepsal bez chyb, jsem byl programátorem.“

Tím vlastně éra kódování začala. „Po přepisování Asembleru, přišel Basic, kterému jsem už rozuměl o něco víc. Pak následovalo gymnázium a maturita z Pascalu,“ začíná Miloš vyjmenovávat programovací jazyky, se kterými se potkal a nějak ho ovlivnily. „V posledním roce jsem trochu programoval v PHP, když jsem chtěl upravit nějakou nefunkčnost našich firemních aplikací. Nakoukl jsem i do světa JavaSriptu kvůli webu. Ale jelikož jsem neznal principy OOP, tak šlo jen o záplatování částí kódu. V podstatě jsem se dostal v čase zpět k Sharpu a přepisování kódu. Tentokrát naštěstí bez nutnosti přepisovat kód ručně, pouze kopírováním z internetových zdrojů. A tím ubylo některých chyb,“ uzavírá výčet. Do rekvalifikačního kurzu ho tak přivedl i dávný sen: „Chtěl jsem nakouknout do kuchyně skutečným programátorům, abych zjistil, jak se kódování za těch mnoho let změnilo, a hlavně zda na to ještě mám.“

Sen se může stát realitou

„Programování mě baví tak, že v podstatě vytlačilo všechny mé ostatní zájmy,“ připouští Miloš. Ovšem s jedním koníčkem má plány do budoucna. „Rád cestuji a mým novým snem je, že občas vzdáleně programuji nějakou užitečnou aplikaci z kavárny na břehu moře nebo z horské chaty s výhledem na Alpy,“ svěřuje se. To, že nejde o nic nereálného, dokazuje už nyní jeho spolužák z kurzu. „Je to Řek žijící v Rakousku a programující v kurzu Green Fox v Praze. Takže je jasné, že to není příliš utopický sen,“ těší se na dny příští Miloš.

-AŠ-

Build your IT career. With us.

Poznej naše kurzy Junior programátora: