Publikováno:
11. listopadu

Uměleckou dráhu vyměnil Michal za programování

Tři roky se nezastavil. Organizoval výstavy, umělecká vystoupení a v práci byl od rána do večera. Pak přišla pandemie a s ní spojený lockdown. „Nucená pauza pro mě byla jako dlouho odkládaná dovolená,“ říká Michal Freriks. Během ní si uvědomil spoustu věcí i to, že už dál nechce být umělcem na volné noze. Rozhodl se dát přednost oboru se stabilním zázemím a rekvalifikoval se na programátora.

Udělal to i přesto, že si dlouhá léta myslel, že na tuto profesi nemá potřebné předpoklady. „Ač jsem u počítače jako dítě proseděl spoustu času, tak jsem měl k programování velký respekt,“ vzpomíná Michal a pokračuje: „Lepší to nebylo ani na střední, kde jsem se dostal k Pascalu a Delphi. Na hodinách informatiky mi nikdo dobře nevysvětlil podstatu toho, co se vlastně aktuálně probírá a občas mělo programování i podobu psaní kódu na papír. Bylo to hodně demotivující a utvrdilo mě to jen v pocitu, že se programátorem může stát akorát někdo z Mensy.“

Profese umělce je řehole

Tato zkušenost ho na dlouho od jakýchkoliv dalších pokusů odradila a Michal se vrhnul na uměleckou dráhu. Nastoupil na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Vedl si skvěle a brzy dal o sobě vědět. Po získání bakalářského titulu začal cestovat a nechal se strhnout životem umělce na volné noze. „Pracoval jsem v několika nezávislých kulturních institucích doma i v zahraničí,“ líčí a doplňuje: „Mám za sebou několik uměleckých produkcí, v nichž jsem zastával různé role. Od interpreta, dramaturga, asistenta choreografie, přes režiséra až po produkčního.“

Brzy mu došlo, že život umělce nepřináší jen plno zážitků, ale je také o sebezapření. „Rád vzpomínám hlavně na zahraničí, na Hamburk, jih Portugalska a USA, kde jsem nějaký čas žil a tvořil. Produkce tam měly dobré podmínky a někde nejen finanční. Celkový přístup byl velmi profesionální a bylo vytvářeno skvělé zázemí pro tvorbu,“ poznamenává Michal. I když byl v zahraničí profesně úspěšný, stejně ho to táhlo zpět domů. „Mám komunitní cítění a měl jsem pocit, že utíkám před problémy vlastní země, proto jsem se vrátil. Založil jsem si živnost a začal podporovat kulturní centrum na severu Slovenska – Nová Synagóga a Stanica Žilina – Záriečie.“

Zabezpečoval tam technickou produkci kulturních akcí a vytvořil i několik světelných show pro různé umělce. „Můj majstrštyk, taneční divadlo, které získalo grant od Fonduem na podporu umění pak mělo premiéru před matčinými šedesátinami. Byl to opravdu silný zážitek a já ji tak za vše poděkoval,“ svěřuje se mladý muž. Jenže ani zdaleka nebylo vše růžové. „Bohužel na Slovensku je to občas takové vaření z vody a práce na koleni. Oproti západu máme hodně co dohánět, aspoň co se týká finanční podpory nezávislého umění. Kultura by tu zasloužila stejnou podporu jako školství či hospodářství, protože z čistě ekonomického pohledu tvoří přidanou hodnotu HDP přibližně ve výši 509 miliard eur,“ myslí si.

Lockdown byl jako dlouho odkládaná dovolená

Tři roky života v zápřahu si vyžádaly své. „Začalo mi docházet, že už to dál nedám a musím si najít čas i sám na sebe,“ poznamenává Michal. A přesně v tu chvíli vypukla pandemie a s ní spojený lockdown, který ochromil celou společnost. „Paradoxně pro mě znamenal dlouho odkládanou dovolenou. Odpočinul jsem si, srovnal jsem si myšlenky a zároveň jsem se vrátil k učení a k sebezdokonalování,“ říká.  

michal freriks student kurzu programování

Ač se Michal pustil do rekvalifikace během pandemie, důvodem změny koronavirus jako takový nebyl. „Už delší dobu jsem cítil, že živit se uměleckou tvorbou znamená produkovat umění jako na běžícím páse s určitou pravidelností, a to jsem dělat nechtěl. Přál jsem si mít dostatek času a tvořit pomalu,“ vysvětluje a líčí dál: „Když jsem se rozhodl, že se už uměním nebudu dál živit, ale budu ho kultivovat ve svém volnu, velmi se mi ulevilo a cítil jsem se svobodnější.“

Vyvstala ale jiná otázka. Čím jiným se tedy bude živit? „Mojí další vášní pak jsou technika a technologie. Hledal jsem tedy něco, kde se obě mé vášně spojí,“ popisuje a Michal a doplňuje: „Během pandemie jsem se věnoval live streamu a umělecké tvorbě v distančním módu. Nakonec jsem skončil u sledování návodů na C# integrovaného v Unity a došlo mi, že mě to hrozně baví.“

Bootcamp, kde z vás udělají programátora

V ten okamžik měl Michal jasno a začal řešit, jak a kde by se mohl rekvalifikovat na programátora. „Měl jsem tři možnosti – vysokou školu, samostudium a bootcamp. Vysoká nepřipadala v úvahu. Nemohl jsem věnovat studiu tři roky, když jsem musel splácet hypotéku. Navíc se mnozí mí kamarádi, kteří jsou seniorní software developeři, k ní vyjadřovali hodně kriticky,“ krčí rameny. Zbyly tak dvě varianty. „Ti, co se učili programovat sami, mě varovali, že efektivita samostudia není ani zdaleka taková, jako když má člověk vedení. Takže vyhrál bootcamp,“ dodává.

Michal si vybral rekvalifikační kurz Junior programátor, který pořádá Green Fox Academy. „Splnil všechna má kritéria. Z počátku jsem dělal kurz při práci, jenže jsem cítil, že se moje pozornost tříští,“ vysvětluje, proč nakonec přešel do super intenzivní třídy.  „Do bootcampu jsem šel s představou, že z něj vyjdu jako hotový programátor. Až postupně mi začalo docházet, co ve skutečnosti znamená být programátorem. Tato profese je o tom celý život se vzdělávat a sebezdokonalovat. Těším se, že můžu pokračovat v celoživotním studiu,“ uvádí mladý muž, jenž se narodil v USA a má dvojí občanství.

Ovšem pokud by stál před rozhodnutím znova, neváhal by. „Šel bych do rekvalifikace znova. Vstoupil jsem do světa programování a cítím se v něm komfortně,“ říká Michal a dodává: „Kódování vnímám jako něco, do čeho mohu vložit i mé předchozí profesní zkušenosti.“

IT nabízí jistotu a silné zázemí

Pro rekvalifikaci do IT měl Michal mnoho důvodů. „Jedním z nich byla i jistota, kterou tento obor nabízí. Žijeme v nejisté době a podle mě uspějí jen ti, kteří na sobě neustále pracují,“ myslí si a pokračuje: „Tento obor má také silné zázemí. Toužím totiž pracovat ve firmě, která je stabilní a dokáže vytvořit skvělé podmínky pro své lidi, aby podávali své nejlepší výkony.“ Po letech nejistoty a boji s rozpočty v kultuře se asi nikdo mladému muži nemůže divit.

Přesto stále myslí i na druhé. „V budoucnu bych chtěl přispívat k tomu, aby společnost, ve které žijeme, prosperovala. Možná to zní příliš abstraktně, ale je to téma, jemuž se aktuálně věnuji,“ říká častý návštěvník knihkupectví a svoji myšlenku dále upřesňuje: „Komunita, ve které pracuji a žiji, je součástí mého života a nepřímo ovlivňuje kvalitu mého života. Pomáháním ostatním pomáhám i sám sobě. Chtěl bych najít řešení na problémy, se kterými se potkávám.“

Ovšem nejdříve bude muset nabrat Michal potřebné zkušenosti jako junior. Společnost, která mu dá šanci, v něm získá doslova poklad. „Nejdřív se budu učit, ale třeba to budu jednou já, kdo bude pomáhat dalším juniorům,“ těší se na vše, co přijde. A možná dojde i na další jeho plány, v nichž by rád skloubil programování s uměním. „Po skončení bootcampu bych se chtěl věnovat ve volnu programování v interpretovaném jazyku Sclang, SuperCollider-u a tvořit zvukové instalace. Chci experimentovat a hledat pro něj využití,“ uzavírá povídání programátor, který v sobě umělce zkrátka nezapře.

-AŠ-

Staň se i ty programátorem/kou!

Poznej naše kurzy programování:

Číst dále

 Eventree
AutTalk
Ceskomoravská
CitySpy
D&O consulting
Feel Good Company
IN-SPIRO
Informuji
Kiwi
Kudyznudy
M.arter
Nestle
Prague Monitor
Prague TV
ReactiveExp
StartupJobs
jooble
ČMAPM