Před další kariérou ve zdravotnictví upřednostnil Ondřej programování

Když došlo na výběr vysoké školy, měl Ondřej jasno. Zvolil si obor ekonomie na VŠE v Praze. „Jsem za to rád, studium mi dalo obecný rámec analyticko-logického uvažování,“ uvádí a upřesňuje, že ale ne vše tam bylo podle jeho představ: „Hlavní proud je v současnosti pod vlivem politického dění, což je sice logické, ale otázkou je pak jeho věrohodnost. Já jsem se chtěl spíše soustředit na praktické možnosti aplikace v soukromé sféře.“

To se mu následně částečně povedlo po nástupu do zaměstnání. „Po škole jsem začal pracovat v malé a dynamické firmě,“ vzpomíná Ondřej na první práci a dál vypráví: „Byla tam skvělá parta. Nechybělo nám nadšení, navíc jsem mohl nakouknout pod pokličku fungování e-shopu, a to jak po obchodní, tak částečně i technické stránce. Byla to skvělá příležitost.“

Po této zkušenosti udělal další krok ve své kariéře. „Měl jsem už jistou představu o specifické povaze obchodování ve zdravotnictví. Jelikož mě delší dobu fascinovaly neurovědy, zamířil jsem do velké zahraniční firmy,“ vysvětluje a doplňuje: „Měl jsem značná očekávání, která vycházela z příslibu analytické činnosti a možnosti rychlého růstu.“ Ondřej se do nové práce ponořil naplno. Učil se novým věcem a některé projekty byly opravdu zajímavé. „Jenže pracovní realita se nakonec hodně lišila od původních představ,“ posteskne si.

‍

Snaha uplatnit teorii v praxi

Postupně si tak mladý muž uvědomoval, že ho jeho dosavadní profesní zaměření úplně nenaplňuje. „Přemýšlel jsem, co bych chtěl doopravdy dělat za 10 či 20 let. Jak bych chtěl žít, kde a čím bych chtěl svůj život naplnit,“ svěřuje se a líčí dál: „Ve hře bylo více možností. Mám totiž také silný vztah ke sportu.“

Nakonec ale zvítězil zcela jiný směr, který zase až tak daleko od vystudovaného oboru a předchozí praxe nebyl. „Vlastně ve všech minulých zaměstnáních jsem nějakým způsobem pracoval s daty a k analytice mám blízko i díky studiu, kde jsme mimo jiné pracovali na regresních modelech a k výpočtům používali R,“ zamýšlí se Ondřej a dodává: „V posledním zaměstnání se nutnost přesné analytiky řešila prakticky denně a já jsem si přál porozumět technickému pozadí věci.“ Odtud už byl jen malý krůček k programování. Ten se rozhodl udělat ve chvíli, kdy si naplno uvědomil, že teď chce především získat praktické a technické znalosti, aby se posunul dál od dosavadních téměř výhradně teoretických zkušeností.

Veškerý čas zabere programování

Tento požadavek mu kódování splnilo. Na internetu pak hledal cestu, jak se ho naučit a při hledání narazil na prezenční kurz pro programátory na plný úvazek, který pořádá Green Fox Academy. „Snažil jsem se nemít žádná očekávání. Jediné, s čím jsem ze začátku počítal, bylo to, že mi kurz spolkne naprostou většinu mého volného času,“ přiznává Ondřej a vzpomíná na těžké začátky: „Měl jsem pocit, že stojím někde na kraji útesu a chystám se udělat krok vpřed. S tím, že vůbec nevím, kam dopadnu. Přece jen bootcamp představoval značný náklad, především v obětovaných příležitostech.“

‍

‍

Tyto jeho obavy však zahnala možnost rekvalifikační kurz opustit během prvních 14 dnů. „Je to obrovská výhoda. Dodalo mi to pocit klidu a jistoty,“ říká a popisuje, jak bootcamp probíhal: „Už v průběhu rekvalifikace mě nadchlo, kolik možností programování nabízí. Bylo také skvělé to sdílet s partou podobně naladěných lidí. Ta atmosféra touhy po poznávání a překonávání bylo něco, co mě hnalo kupředu. Prakticky každý den jsem se učil nové věci. Bylo to docela vyčerpávající, ale zároveň jsem si to opravdu užíval.“

Hudba v srdci zůstala

Programování se tak stalo novou Ondřejovou vášní. Věnuje se mu se stejným zápalem jako kdysi kytaře. „Dědeček se hudbou živil, a tak by se dalo říct, že máme hudbu v rodině. Představoval jsem si dlouho, že půjdu v jeho šlépějích. Asi 10 let jsem nedělal kromě hraní prakticky nic jiného,“ vrací se do vzpomínek na dětství a dospívání a s úsměvem doplňuje: „Ani jsem tenkrát nejel se spolužáky na školní výlet, protože jsem potřeboval cvičit. Z dnešního pohledu je to úsměvné.“

I když teď na nějakou dobu musela baskytara do kouta, dlouho tam určitě nezůstane. „Doufám, že se k hudbě ještě někdy aktivně vrátím, ale prozatím mám jiné priority,“ uzavírá Ondřej, ze kterého se stal junior programátor. 

‍

Okamžitě do nové práce

Možná právě ten zápal a nadšení pomohlo Ondřejovi v novém oboru uspět. Sotva totiž dokončil dostal nabídku na práci programátora. Místo mu nabídla společnost Mibcon, která zaměstnává přes 100 IT profesionálů a věnuje se systému SAP.

‍

-AŠ-

‍