Publikováno:
8. července 2019

Vysoká škola je o teorii, praktické znalosti získal Vladimír v bootcampu

V 18 letech jako mnozí neměl představu o tom, co by chtěl dělat. „Vždycky mě bavila matematika, ale na strojárně jsem byl každým rokem od ní dál a dál. Navíc to byla samá teorie,“ vzpomíná Vladimír Lang na svá studia na ČVUT. Jelikož v jeho okolí byli samí ajťáci, tak i on začal přemýšlet o tomto oboru a nastoupil do kurzu pro junior programátory. Další vysokou bere už jen jako prostředek k získání diplomu.

Mnoho studentů na gymnáziích nemá představu o své budoucí profesi. Když pak zvažují, kam podají přihlášku na vysokou školu, často se rozhodují podle předmětů, které je ve škole bavily a šly jim. To byl případ i Vládi. „Mě bavila matika a logika. Chtěl jsem se jim dál věnovat a zdálo se mi, že spojení se strojařinou bude fajn,“ vzpomíná a dál vypráví: „Ale v dalších ročnících to už bylo od matematiky až příliš daleko. Navíc tam byly zkoušky, které byly hodně náročné.“ 

Moc nepomohla ani letní brigáda v průmyslovém gigantu. „V Siemensu jsem si uvědomil, že to není obor, který by mě chytl,“ přiznává pětadvacetiletý mladík, který se proto rozloučil s ČVUT a začal zvažovat jiné možnosti. Na přechodnou dobu nastoupil do Amazonu, aby si vydělal na živobytí. „Byla to zajímavá zkušenost a rozhodně bych se tam nerad vracel. Byl jsem tam zhruba 10 měsíců těsně po škole,“ líčí Vladimír a doplňuje: „Po gymnáziu jsem v podstatě nic neuměl, tak bylo složité najít cokoliv jiného a tady to nikdo neřešil. Brali v podstatě každého.“

Jenže mladík měl větší plány a životní cíle než stát u pásu či dělat ve skladu. Začal pokukovat po další vysoké škole a přihlásil se na dálkové studium na ČZU. V té době žil Vladimír na Moravě a „zemědělka“ zde měla provozní fakultu. Jen 10 km od jeho bydliště. Byla tedy ideálním řešením, jak získat titul a pracovat. Jenže stále to nebylo ono.

Ajťáci všude, kam se podíváš

„Vyzkoušel jsem několik profesí a žádná mě příliš neoslovila. Pak jsem potkal kamaráda, se kterým jsem chodil na základní školu a ten mi řekl, že má svoji IT firmu,“ vrací se k okamžiku, kdy začal přemýšlet o novém oboru, Vladimír a pokračuje: „Bavili jsme se společně o tom, co to obnáší a tak. Poprosil jsem ho, zda by mi nemohl programování představit. Ukázal mi nějaké online kurzy, které jsem si následně vyzkoušel. Kódování mě začalo docela bavit a začal jsem být zvědavý, jak to všechno funguje.“ 

Další cenný zdroj informací měl navíc doma. „Bratr se počítačům věnoval od malička. Teď v tomto oboru pracuje,“ říká budoucí programátor a dál vypráví: „Když jsem mu říkal, že bych měl o IT zájem, slíbil mi pomoc. Pak v novinách našel článek o bootcampech a Green Fox Academy a poslal mi ho. Prošel jsem si informace a přečetl recenze. Když jsem zjistil, že kurz začíná za tři měsíce, tak jsem si řekl, že to zkusím a vyšlo mi to. V té době jsem byl na úřadu práce a nevěděl jsem kam dál a tohle mi přišlo jako skvělé řešení.“ 

Ve třídě mezi programátory

Jestliže v 18 letech Vladimír nevěděl, co by chtěl dělat, pak nyní už má jasno a cesta k jeho vysněné profesi přes žádnou univerzitu nevede. „Dnes už to na denní studium na Fakultě informačních technologií není,“ myslí si Vladimír a vysvětluje: „Po pěti letech bych promoval ve třiceti, to už by bylo hodně. Navíc, kdyby tam byl stejný styl výuky jako na strojařině, tedy samá teorie, tak bych ukončil školu a stejně prakticky nic neuměl.“  

„Vše je veskrze workshop, máme v kurzu hodně praxe. Na začátku dostaneme teorii, ale pak plníme úkoly a máme prostor si to napsat a vyzkoušet.“

Jestli o něčem nemůže být pochyb, pak o množství teorie a praxe v kurzu pro junior programátory. „Vše je veskrze workshop, máme v kurzu hodně praxe. Na začátku dostaneme teorii, ale pak plníme úkoly a máme prostor si to napsat a vyzkoušet,“ popisuje styl výuky v bootcampu rodák z Moravy a doplňuje: „Jsem také rád, že je kurz v angličtině. Ze začátku jsem měl obavy, jestli budu v kurzu vůbec rozumět. Téměř jsem cizí jazyk nepoužíval a měl jsem jej oposlouchaný jen ze seriálů a pak, co jsem se naučil na střední škole. Ale šel jsem do toho a ten krok udělal. Jsem za to rád, jelikož mi otevřel spoustu možností.“

Čím déle se Vladimír kódování věnuje, tím víc je přesvědčený, že jeho volba nové profese byla správná. „Na programování mě nejvíc baví logika a to, že napíšu kód a vidím, co to dělá. Dřív jsem viděl stránky jen z uživatelského pohledu. Na něco jsem kliknul a něco se stalo. Teď když je vidím z té druhé strany, tak je to pro mě hrozně zajímavé. Jak to všechno funguje a všechno do sebe zapadá,“ nadšeně líčí.

Na sever nebo na západ

Jak kurz spěje ke konci, tak pomalu začíná být čas na úvahy kam dál. „Rozhodně bych rád v budoucnu pokračoval v programování a dostal se do firmy, kde budu mít možnost se dál vzdělávat,“ přeje si Vladimír a také prozrazuje, že by ho lákala cizina: „Přemýšlím i časem o přesunu do zahraničí. Mám sestru ve Švýcarsku, která pracuje ve firmě, jež shání programátory. Ale tam bych už musel mít hotovou vysokou školu, vyžadují titul…“ 

„Rozhodně bych rád v budoucnu pokračoval v programování a dostal se do firmy, kde budu mít možnost se dál vzdělávat.“

Ale Švýcarsko překvapivě není volbou číslo jedna. „Vždycky mě ještě lákaly severské státy jako Švédsko, Norsko a Finsko. Případně pak to Švýcarsko či Německo,“ vyjmenovává budoucí programátor a uzavírá povídání: „Na severu mě zaujala mentalita lidí. Mluvil jsem s kamarády, kteří tam byli na Erasmu a líčili mi, že je to zcela jiný svět než u nás. Ale určitě bych se tam nejdřív vypravil na nějakou dovolenou, abych všechno okouknul, jak to tam vypadá a funguje, než bych se rozhodl pro stěhování. Ale to je hodně v budoucnu, zatím se těším na to, co přijde, až kurz skončí.“



Nejbližší kurz: od 9. září 2019
Uzávěrka přihlášek: 9. srpna 2019

Upozornění!
Přijímací řízení a přijímací pohovory probíhají průběžně. Volná místa se průběžně zaplňují. Chcete-li tedy mít jistotu, že se do kurzu dostanete, přihlaste se co nejdříve!

Pokračuj a změň svou kariéru!