Téměř 9,5 roku pracoval Yoad Barok pro izraelskou společnost EL AL. Začínal v Paříži, pak následoval Tel Aviv a Praha. Právě zde ho zastihla pandemie. „Manželka v té době čekala první dítě a celý komerční letecký průmysl se přes noc zastavil. Následovalo hodně bezesných nocí,“ svěřuje se Yoad. Nelehká situace ho přiměla jít do bootcampu a rekvalifikovat se do IT. „Jediné, čeho lituji, je to, že jsem ten krok neudělal dřív,“ prohlašuje developer pracující pro společnost Accenture.
V dubnu to bude sedm let, co se Yoad přestěhoval do Prahy. Důvody měl hned dva. „Zhruba půl roku před tím jsem začal chodit s mojí manželkou a navíc se mi naskytla možnost pokračovat v kariéře v Česku,“ vypráví. Poslechl své srdce, přestěhoval se a připojil se k bezpečnostnímu týmu aerolinií EL AL na ruzyňském letišti, kde shodou okolností v té době pracovala i jeho partnerka.
Vše šlo hladce. „Vyřízení papírů a celá byrokracie byla snadná, a to hlavně díky mé ženě. Navíc to, že jsem po přestěhování nemusel hledat práci, bylo velké plus,“ říká Yoad a pokračuje: „Zvykl jsem si tu snadno. Jen jazyk je pro mě stále ještě obtížný. Naštěstí si ale většinou vystačím s kombinací angličtiny a toho mála, co z češtiny umím.“
Pracovně se mu dařilo. Česká pobočka EL AL měla přes 60 bezpečnostních agentů, které řídila kancelář a také Yoad. „Měli jsme na starosti bezpečnost všech izraelských letadel a cestujících z Prahy do Izraele,“ popisuje a pokračuje: „Kromě toho, že jsem dělal zástupce vedoucího, jsem dohlížel na založení a následný chod dceřiné pobočky v Tiraně. Práce byla hodně náročná a často vyžadovala nestandardní myšlení. Musel jsem za pochodu hledat nejrůznější kreativní řešení.“
Jenže pak přišel covid-19. „Každý, kdo v té době dělal v leteckém průmyslu, ví, že to bylo velmi stresující období. Všechny komerční lety se v podstatě přes noc zastavily,“ vzpomíná Yoad a svěřuje se: „Manželka v té době čekala první dítě a obavy, že bychom mohli oba přijít o práci, nám způsobily celou řadu bezesných nocí.“ Naštěstí zaměstnání neztratil ani jeden z nich. „I když jsme v tom šíleném období dostávali platy, tak jsme nevěděli, kdy a zda se lety obnoví. Bylo to o nervy,“ dodává.
Hlavou se mu v tu chvíli honily nejrůznější myšlenky. „Cítil jsem, že musím změnit obor a jít někam, kde budu mít větší stabilitu,“ říká Yoad a doplňuje: „V té době jsem viděl, že někteří moji přátelé, kteří pracovali jako programátoři, jednoduše přešli na home office a neměli žádné obavy, že by mohli přijít o práci.“
Toto uvědomění Yoada přimělo k zamyšlení. „Vzpomínám si, jak jsem si jeden večer řekl, že když to zvládli oni, zvládnu to i já. V té době jsem neměl ani počítač. Notebook jsem si koupil přes mobil a druhý den jsem začal sledovat videa o Pythonu na Youtube. Přihlásil jsem se na kurzy na Udemy a pustil se do programování,“ líčí a dodává: „V tu chvíli jsem se zamiloval. Otevřel se mi celý nový svět!“
Yoad prošel několika online kurzy a pokoušel se zjistit, co vše by se měl naučit, aby měl šanci získat první práci v IT. Radu hledal i ve svém okolí. „Sestřenice, která v té tobě začínala pracovat jako vývojářka pro společnost Fiverr v Tel Avivu, mi řekla, že někteří z jejích přátel prošli bootcampy pro programátory,“ vypráví a pokračuje: „O programovacích bootcampech jsem slyšel už dříve. Byl jsem ale trochu skeptický, že bych díky nim mohl získat místo. Nicméně jsem ale začal pátrat.“
Při hledání narazil na Green Fox Academy a jejich kurz Junior programátor. „Stál jsem najednou před rozhodnutím, zda zůstat na stávající pozici, kdy se krátce před tím lety obnovily, nebo se vydat po cestě, kterou jsem nedávno začal objevovat,“ říká Yoad a doplňuje: „Bylo to velké dilema. Nakonec jsem se ale rozhodl skočit do neznáma. Dal jsem v práci výpověď a přihlásil jsem se do rekvalifikačního kurzu programování.“
Tehdy si dal také Yoad slib. „Řekl jsem si, že bez ohledu na to, jak těžký bootcamp bude, dám do něj všechno a pokusím se nabrat co nejvíce znalostí, abych byl po něm připravený na první práci v IT,“ líčí a připouští: „Aby člověk tímto kurzem prošel, musí být hodně odhodlaný a musí mu leccos obětovat. Ale věřím, že každý, kdo do toho dá všechno a bude se snažit bootcamp dokončit, se pak na trhu práce neztratí a bude mít šanci nějaké místo získat.“
Ze začátku Yoad těžil ze znalostí, které získal v online kurzech. „Měl jsem trochu výhodu. Jenže během pár dnů začaly být věci složitější a došlo mi, že se hodně učím a posouvám,“ popisuje průběh bootcampu a dodává: „Poslední projektový modul mi dal nejvíc. Měl jsem štěstí na skvělý tým. Na projektu jsem spolupracoval s dalšími pěti velmi talentovanými studenty a společně jsme vytvořili full-stackovou webovou aplikaci. Vedl nás mentor Jakub Korch, který se stal i mým kamarádem.“
Do rekvalifikace a bootcampu šel Yoad nejen s vidinou změny oboru, ale hlavně s tím, že v něm získá práci. „Velmi mile mě překvapilo, když jsem při diskuzích s ostatními programátory zjistil, kolik jsem se toho v bootcampu naučil a že většina ostatních juniorů spoustu věcí z toho nezná,“ pochvaluje si a potvrzuje, že i na to slibované místo došlo. Krátce po převzetí certifikátu v Green Fox Academy nastoupil do nadnárodní společnosti Accenture. „Jde o velmi zajímavou firmu, která působí napříč obory. Týmy zde pracují na různých projektech, které se od sebe diametrálně liší,“ popisuje svého zaměstnavatele Yoad a doplňuje: „Další, co na mě udělalo od prvního dne dobrý dojem, je to, jak jsou zde všichni přátelští a vstřícní. Je zde velká flexibilita. Je tak na nás, kdy a kde budeme pracovat. Já dělám většinou z domova, a pokud se účastním schůzek a odvádím svou práci, nikdo to neřeší.“
V Accenture zastával Yoad ještě do nedávna pozici ServiceNow developera. „Aktuálně pracuji na projektu pro jednoho z největších výrobců automobilů na světě. Vyvíjíme pro něj nejrůznější IT řešení. Od monitorovacích nástrojů, přes moduly zákaznických služeb až po servisní portál a podobně,“ říká a dodává: „Jednou z největších výhod práce ve společnosti Accenture je ta, že si můžete vyzkoušet různé pozice. Třeba já aktuálně přecházím na pozici front-end vývojáře.“
Své rozhodnutí by Yoad nezměnil. „Jediné, čeho lituji, je to, že jsem ten krok neudělal dřív. S rozhodnutím jít do bootcampu jsem spokojený. Získal jsem klid i díky garanci práce, kterou mi dal organizátor kurzu,“ říká a uzavírá povídání: „Mám pocit, že mi toto rozhodnutí otevřelo spoustu dveří a dalo mi možnost pracovat na věcech, které mě baví. Navíc mohu trávit spoustu času s rodinou.“
-AŠ-