Publikováno:
10/2/2020

Z antropologa programátorem, to je evoluce v podání Jakuba

Doma byl v dětství považován za toho „méně nadaného“, protože mu nešla matematika. Jakub Jenč měl však cit pro jazyky a humanitní vědy, který jej přivedl ke studiu historické antropologie. Jenže vývoj společnosti zastavit nelze. Záhy si proto uvědomil, že chce-li v budoucnu zajistit sebe i svou rodinu, musí změnit obor! Rozhodl se proto pro programování.

Někdy je až s podivem, že směřování a profese se mnohdy rýsují již v raném dětství. „Děda učil matematiku a všichni z rodiny v ní vynikali. Platilo rovnítko, že komu počty šly, byl považován za inteligentního. Kdo v nich byl slabší, byl za toho hloupějšího,“ vrací se Jakub do minulosti a dál vzpomíná: „Brácha byl už od dětství nadaný na počítače a matematiku. Obojí mu šlo skvěle. Zato já s ní bojoval. Vynikal jsem v češtině a angličtině.“

Vysokoškolský titul a špatně placené místo

Takže Jakub i jeho nejbližší měli jasno, že se bude věnovat humanitnímu oboru. Nastoupil na Univerzitu Karlovu a úspěšně postupoval ročníky. „Nyní dopisuji diplomovou práci a oboje státnice mám již hotové,“ říká student, který si zvolil historickou antropologii za svoji hlavní specializaci a evoluční biologii pak za tu vedlejší.

Chyběl tedy poslední krok, jenže ještě před opuštěním vysoké školy přišlo prozření. „V oboru historické antropologie se hledá práce složitě. Člověk se často musí vypracovat od archiváře nebo z podobné pozice a ty nebývají moc dobře placené,“ stýská si Jakub a pokračuje:

„Výhledově s přítelkyní uvažujeme o založení rodiny. Jenže tu bych v budoucnu z platu archiváře neuživil. Proto jsem se rozhodl, že jestli něco podobného budu někdy dělat, tak to bude spíše jako koníček. Proto jsem začal hledat něco jiného, čím bych rodinu mohl uživit.“

Říká se „za vším hledej ženu“

Jakub uvažoval co dál. Byla to právě jeho partnerka, která přišla s nápadem rekvalifikace do IT. „Zaujalo mě to, ale říkal jsem si, že by to bylo spíše vhodné pro bratra, který tento obor studoval,“ přiznává rodák z Vysočiny. Jeho přítelkyně ho přesto motivovala, aby nad tím přece jen uvažoval a výběrové řízení do kurzu junior programátora si alespoň zkusil.

Dodal si odvahy a pustil se do toho.„Myslel jsem si, že jsem to úplně zvoral a bude to hrozné. Výsledek byl, že mám shodu s Green Fox Academy 98 %. Hodně mě to překvapilo. Pak následovalo interview s psycholožkou a obojí mě naplnilo sebedůvěrou, že bych to mohl zvládnout,“ vypráví Jakub.

Tajemství před rodinou

Krok do neznáma tak udělal a do kurzu se přihlásil. Ovšem vyvstaly obavy, jak na to zareaguje rodina. Z toho důvodu se snažil student udržet vše v tajnosti. „Jenže sestra se podřekla. Novina se začala šířit. Volali mi i příbuzní.  Všichni považovali tenhle nápad za úplně šílený a snažili se mi ho vymluvit,“ prozrazuje Jakub. Naštěstí ale našel zastání. „Jediný člověk, kromě mé přítelkyně, který mě vysloveně podpořil, byl můj děda. Řekl mi, že to je sice risk, ale že v životě se riskovat musí a nezrazoval mě od toho,“ říká budoucí programátor a připouští, že jak se kurz blíží k závěru, tak skeptiků v jeho okolí ubylo: „Třeba mamka změnila názor. Po Novém roce volala a říkala, že to byl dobrý nápad.“

Pocit uspokojení a radost, když kód funguje

Přitom cesta Jakuba k programování nebyla nijak přímá, ač spoustu věcí na počítači před kurzem dělal. „Nikdy jsem ale kód jako takový neviděl. Maximálně jsem přičichl k HTML. Když jsem někde na webových stránkách viděl nějaký prvek, co mě zaujal, snažil jsem se ho zkopírovat a zakomponovat na své stránky,“ popisuje své zkušenosti a doplňuje: „Poprvé jsem viděl, jak kód funguje, když jsem přišel do Green Fox Academy na simulaci. Zjistil jsem, že mě programování baví. Ten pocit uspokojení, když člověk napíše nějaký kód, který funguje, je povznášející. Zvlášť pro mě, míval jsem totiž tendence se podceňovat.“

Extrémní náročnost kurzu a obavy z neúspěchu

Jak pozitivní byly začátky, tak o to krušnější dny následovaly. „První fáze, ve které se člověk má naučit velmi zrychleným tempem základy programování, pro mě byla extrémně náročná a byl jsem hodně blízko k tomu, abych to neudělal a vzdal,“ svěřuje se Jakub a líčí dál: „Pak jsem se do toho ponořil a zvládl jsem to. V té druhé části už jsem se chytal mnohem lépe. Nyní v projektové fázi se už tolik nebojím.“

Kreativita uplatněná ve frontendu

Do konce kurzu zbývá jen pár týdnů a i Jakub začíná uvažovat nad tím, co bude dál. „Jsem kreativnější typ a možná by mi do budoucna více seděl frontend. Je zábavnější,“ přemýšlí nahlas a připomíná, že dosud si v kurzu vyzkoušel pouze backend. Je tak otevřený všem příležitostem, které mu nová profese přinese: „Jsem připraven na všechny varianty. Velký korporát má své výhody i nevýhody a stejné je to i u menší firmy. V budoucnu bych se nebránil ani pracovním cestám do zahraničí. Zkrátka uvidím, co přijde.“

Ve volném čase Jakub sportuje. V zimě rád vyrazí na sníh. „Jenže letos jsem moc příležitostí neměl. Navíc počasí moc nepřálo,“ povzdechne si, že při cestě za rodiči na Vysočinu nebyl důvod obouvat běžky. Takže už nyní spřádá plány na léto a kolo. „Také mám nakoupeno spoustu knih a těším se, že si je přečtu nad šálkem horkého čaje.“

-AŠ-

Nejbližší rekvalifikační kurz na Junior programátora: od 2. března 2020

Nejbližší part-time kurz základů programování: 3. dubna 2020

Nejbližší fast-track kurz: 14. dubna 2020

Upozornění!
Přijímací řízení a přijímací pohovory probíhají průběžně. Volná místa se postupně zaplňují. Chcete-li tedy mít jistotu, že se do kurzu dostanete, přihlaste se co nejdříve!

Pokračujte a naučte se nejžádanější dovednosti současnosti!

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR