Už v 15 letech si Tomáš na počítači dělal vše sám. Od instalace programů po výměnu součástek. Volba střední školy se zaměřením na IT tak byla jasnou volbou. „Jenže programování tam bylo málo a elektrotechniku jsem nesnášel,“ vzpomíná. Proto zvolil kariéru fitness trenéra. Jenže během pandemie o všechny své klienty přišel. „Začal jsem litovat, že jsem se nedržel radši IT,“ vysvětluje, co ho přivedlo do bootcampu, kde se z něj stal programátor.
Počítač ho chytil už jako malého. „V patnácti jsem si vše sám instaloval a měnil jsem si i součástky,“ vzpomíná. Volba střední školy proto byla nasnadě. V rodných Rokycanech se pustil do studia oboru Počítačové vědy a elektrické inženýrství. „Chtěl jsem se naučit programovat. Jenže na škole to bylo 50 % programování a 50 % elektrotechnika. Tu jsem nesnášel,“ vypráví a pokračuje: „Kódování jsme měli pár hodin týdně. Šlo o Javu a PHP. Ostatní věci byly jen okrajově nebo šlo o technologie, které se v té době ani nepoužívaly.“
Mladý student tak postupně začal ztrácet zápal pro IT. „PHP mě bavilo a z něj jsem i maturoval. Stejně tak mě zajímala grafika v CorelDraw, ale tu jsme měli jen rok. Nejvíc času zabrala Java, která mi nešla a nebavila mě,“ poznamenává. Možná i proto si netroufl podat přihlášku na vysokou školu. „Necítil jsem, že bych na to měl vědomosti a schopnosti,“ svěřuje se. Když potom dostal krátce před maturitou nabídku práce od místní firmy, neváhal a šel do praxe.
Jeden z největších výrobců vlnitých lepenek sháněl fyzicky zdatné lidi s maturitou z technických oborů. Tomáš podmínku splňoval a navíc se vyznal v počítačích. „Nalákali mě na práci s počítačem ve firemním softwaru a plně automatizovanou výrobní linku,“ vzpomíná na sliby. Jenže realita byla nakonec trochu jiná. „Měl jsem kontrolovat kvalitu zboží, v PC systému kontrolovat parametry a dokumentaci. Jenže linka byla automatizovaná jen z části, takže jsem měl po každé směně dost unavené ruce a propocené tričko,“ říká s úsměvem. Přesto zatnul zuby a nenechal se tím odradit. „Bral jsem docela slušné peníze a nechtěl jsem to vzdát,“ líčí. Ovšem když ho pak přemístili do skladu na vysokozdvižný vozík, jeho odhodlání vzalo za své.
Velkou roli v tom sehrály i Tomášovy mimopracovní aktivity. „Závodil jsem v té době jako junior v kulturistice. Měl jsem za sebou pár soutěží a lákala mě myšlenka, že bych zkusil dělat trenéra,“ svěřuje se a pokračuje: „Dal jsem výpověď, přestěhoval jsem se s přítelkyní do Prahy a nastoupil jsem do fitness centra.“
Nová práce ho bavila. Pracoval ve skvělém fitness centru a diář měl plný klientů. „Neměl jsem žádný stres, užíval jsem si dostatek pohybu a přátelské prostředí,“ říká a připouští, že časem se dostavily pochybnosti: „Byl jsem v práci 16 hodin denně a začal jsem si říkat, co ještě zvládnu. Kam to dokážu posunout dál.“
Než stihl na své otázky najít odpověď, přišla pandemie. „Zasáhla mě naplno. Během lockdownu bylo fitness centrum zavřené,“ uvádí Tomáš a doplňuje: „První vlnu jsem bral jako takovou dovolenou. Trénoval jsem jen pár klientů venku v roušce. Trochu jsem odpočíval a zpomalil. Narodil se mi syn, takže jsem byl rád, že jsem doma a mohu ženě pomoct.“
Do práce se vrátil až v létě. „Jenže to je vždycky okurková sezona. Zůstala mi sotva polovina klientů,“ poznamenává a dodává: „Na podzim přišel další lockdown, který trval až do jara, po něm jsem byl prakticky bez práce.“ V té době už začal litovat, že nedělá v jiném oboru. „Když jsem viděl své klienty programátory, jak se mají dobře, a sledoval jsem v televizi reportáže o tom, kolik chybí lidí v IT, přestože v oboru pořád rostou platy, rozhodl jsem se pro změnu,“ prozrazuje motivaci pro rekvalifikaci.
„To, co jsem se učil na střední čtyři roky, jsem v kurzu překonal v prvním modulu, tedy za 5 týdnů. Není to vtipné?“
Chybělo už jen jediné, a to najít ten správný rekvalifikační kurz. „Pak jsem uslyšel reklamu v rádiu a oslovil jsem přímo Green Fox Academy,“ prozrazuje, jak se dostal do online super intenzivního kurzu Junior programátor, kde se věnuje Javě. Ano, přesně tomu jazyku, který mu na střední nešel. „Ale v bootcampu mě opravdu baví. Možná je to proto, že mám srovnání s tím, co jsem uměl tehdy a co umím teď,“ směje se a dodává: „To, co jsem se učil na střední čtyři roky, jsem v kurzu překonal v prvním modulu, tedy za 5 týdnů. Není to vtipné?“
Tomáš si bootcamp pochvaluje. „Kurz hodnotím kladně a jsem naprosto spokojený. Je to opravdu mazec, ale na druhou stranu ten pokrok za tak krátký čas je až neuvěřitelný,“ říká a dodává: „Je to vážně jízda! Už jsem v minulosti pár intenzivních věcí dělal, ať šlo o jazykovku nebo školení pro fitness trenéry, ale kombinace online studia, programování a angličtiny je dost odvážná. Nicméně jsem trochu tušil, co mě čeká, a troufl jsem si na to.“
Online kurz programování se pomalu a jistě blíží ke konci, a tak Tomáš stále více myslí na to, co ho čeká pak. „I když se teď věnuji backendu, v budoucnosti by mě spíš lákal full stack,“ prozrazuje a dál poodhaluje své plány: „Mým snem je být úspěšným programátorem, a to takovým, kterého bude chtít a bude potřebovat každá firma. Třeba jednou bych mohl vést i vlastní tým.“
Ambice tedy Tomášovi rozhodně nechybí. Kdyby je však neměl, co by byl za sportovce? Přestože už je u něho pohyb na druhém místě a patří k jeho koníčkům, dal mu nejen fyzickou vytrvalost, ale i psychickou odolnost. A právě ta je u programátorů klíčová. Teď půjde jen o to, najít to správné místo. „Důležité je, aby mě práce bavila. Přál bych si, abych mohl pracovat z domova a aby mě zaměstnavatel podporoval v dalším vzdělávání,“ říká Tomáš a se smíchem povídání uzavírá: „Taky bych rád získal pocit jistoty, že každý měsíc zvládnu zaplatit hypotéku a všechny poplatky.“
Od 1. října Tomáš pracuje v European Code Factory jako Junior Software Developer.
-AŠ-
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
