Z gymnázia šla Kateřina rovnou do bootcampu pro programátory

Počítače ji vždy přitahovaly. „V prvním ročníku na gymnáziu mi kamarád poprvé ukázal, co dokáže pomocí programování. Přišlo mi, že skoro kouzlí,“ vzpomíná rodačka z Olomouckého kraje a vypráví dál: „Od té doby jsem si s kódem pohrávala. Zkoušela jsem pár online kurzů, ale nikdy jsem žádný nedokončila. Byly na mě moc těžké.“  

Pokusy se příliš nedařily a neúspěchy nakonec Kateřinu odradily. „V matematice jsem nevynikala a ani logické myšlení nebylo mou silnou stránkou, takže jsem usoudila, že tohle pro mě nebude,“ poznamenává. Jenže jak se blížila maturita, tím víc jí bylo jasné, že se nechce vydat stejnou cestou, jakou vykročí její spolužáci. „Nebaví mě se učit teorii, když ji pak nemám šanci využít v praxi. Osm let na gymnáziu mi stačilo. Věděla jsem, že v tomhle školském systému dál pokračovat nechci,“ svěřuje se.

‍

Místo VŠ raději zvolila bootcamp

Stála tak před zásadním rozhodnutím. Co dál? „Původně jsem si chtěla dát rok volna a cestovat,“ poznamenává Kateřina a pokračuje: „Vysokou školu jsem odložila a rozhodla jsem se naučit něco nového. A to něco mělo být programování.“

Bylo jí jasné, že tentokrát na to musí jít jinak, pokud chce uspět. „Hledala jsem kurz s danou strukturou, jasným vedením a osnovami postavenými tak, abych se naučila co nejvíc za co nejméně času,“ vyjmenovává své požadavky a doplňuje: „Při googlování bootcampů v Česku jsem narazila na Green Fox Academy, která vše splňovala.“

Myšlenku na cestování a pauzu Kateřina tedy na chvíli odsunula a pustila se s vervou do super intenzivního kurzu Junior programátor. „S bootcampem Green Fox Academy jsem nadmíru spokojená. Během těch několika měsíců jsem zjistila, že na vysokou školu jít nemusím, což mě těší. Neříkám, že je univerzita špatná, ale není to něco, co by mě osobně lákalo,“ vysvětluje a dodává: „Já se radši učím věci přímo u zdroje a na reálných projektech, než z učebnice. Navíc v kurzu jsem se naučila vše potřebné, abych mohla v oboru začít. Další zkušenosti pak budu získávat v praxi.“

‍

‍

Naučit se dá i logické myšlení

Jiný přístup k výuce u Kateřiny zabral a pokroky v kurzu dělala rychle. „Srovnala jsem si v hlavě, že programování je dovednost jako každá jiná a že pokud do toho vložím dostatek úsilí, můžu se naučit kódovat jako každý jiný,“ uvádí a poukazuje na to, že za pár dnů ji čeká závěrečná zkouška: „Dnes mohu říct, že logické myšlení a přístup k řešení problémů jsou věci, které se dají naučit. Přitom na střední by mě nikdy nenapadlo, že právě řešení logických problémů bude něco, co mě bude bavit.“

Svého rozhodnutí jít do bootcampu a odložit cestování nelituje. „Jsem ráda, že jsem se rozhodla počkat. Beru to tak, že teď jsem se pár měsíců učila, abych mohla získat práci, kde jednou budu moct pracovat odkudkoliv,“ zasní se Kateřina a usmívá se: „Když budu mít počítač a připojení k internetu, můžu cestovat kdykoliv a kam se mi zachce.“

‍

„Čím více se o tento obor zajímám, tím více si uvědomuji, že být programátorem znamená se neustále posouvat a učit“

‍

Obor, ve kterém nikdy neustrne na místě

Zatímco mnozí její spolužáci ze střední školy mají za sebou první semestr na univerzitě, Kateřina brzy odstartuje svou kariéru v IT coby junior programátorka. „Nemám pocit, že bych o něco přicházela, spíš se naopak cítím tak trochu napřed,“ poznamenává.

Zároveň Kateřině dochází, že práce odkudkoliv není jedinou výhodou, na kterou se může v IT těšit. „Čím více se o tento obor zajímám, tím více si uvědomuji, že být programátorem znamená se neustále posouvat a učit,“ uvádí a myšlenku dál rozvíjí: „To je něco, co jsem pro sebe vždy chtěla. Nedovedu si totiž představit, že bych měla dělat tu samou práci desítky let. Technologie se neustále vyvíjí se a pracovat v tomto oboru znamená jít s dobou. Pro někoho to může být únavné, ale já jsem z toho nadšená!“ 

‍

Těší se na pozici zvídavého nováčka

O tom, co práce v IT obnáší, se koneckonců sama brzy přesvědčí. Už jen pár dnů Kateřinu totiž dělí od certifikátu, který ji otevře dveře do oboru. „Rok budu ještě v Praze a budu nabírat zkušenosti. Konec kurzu totiž ani zdaleka neznamená konec učení. Plánuji se přihlásit do dalších menších kurzů, abych si prohloubila znalosti. Chci se naučit další jazyk a vyzkoušet nové technologie,“ prozrazuje a doplňuje: „Také se už moc těším do práce. Doufám, že se dostanu do firmy, kde budu mít možnost se učit od zkušených vývojářů.“  

Konkrétnější představy o ideálním zaměstnavateli však Kateřina nemá. „Fajn by asi byl nějaký start-up nebo menší až střední firma, kde je úzký tým programátorů a všichni zaměstnanci se mezi sebou znají,“ zamýšlí se a pokračuje: „Lákalo by mě dělat na něčem originálním, novém, co třeba lidé ještě neznají, ale razantně by jim to zjednodušilo každodenní život.“

‍

"Rekvalifikace do IT jí otevřela nejen nové příležitosti, ale doslova jí splnila sen o budoucnosti, kde bude moct žít kdekoliv a přitom dělat to, co jí baví."

‍

Při práci programátorky bude poznávat svět

I když nejbližší budoucnost je trochu mlhavá, ta vzdálenější má jasnější obrysy. „I za pět let budu v IT. Pokud neztratím chuť a energii, jakou mám teď, tak budu někde na seniorní pozici. Je to ambiciózní, ale za mě proveditelné. Tou dobou bych už ráda pracovala naplno remotely. Zatím to vidím tak, že bych vždy odcestovala do nějaké země a tam několik měsíců žila,“ uzavírá povídání Kateřina, která miluje cizí jazyky. Angličtinu má v malíčku. Používá jí denně nejen v kurzu, ale také doma. Její přítel totiž pochází z Austrálie. Umí rovněž německy a plánuje, že se pustí ještě do španělštiny či francouzštiny. Jako programátorka se tak ve světě rozhodne neztratí. Rekvalifikace do IT jí otevřela nejen nové příležitosti, ale doslova jí splnila sen o budoucnosti, kde bude moct žít kdekoliv a přitom dělat to, co jí baví.

‍

Aktualizace březen 2023 :

Od 1. dubna Kateřina  nastupuje do Kentico jako junior programátorka.

‍

‍

-AŠ-