Dříve těžce pracoval 12 hodin denně. S vysokozdvižným vozíkem či jeřábem manipuloval i s díly, které vážily 10 tun. „Ze začátku byl adrenalin příjemný, ale postupem času to bylo vyčerpávající. I přes všechna bezpečnostní opatření docházelo na pracovišti ke zraněním,“ vysvětluje Matouš Zátka, co ho přimělo k rekvalifikaci do IT. V bootcampu se z něj za 4,5 měsíce stal backend programátor.
.jpg)
Už jako malý trávil u počítače hodně času. „Bylo mi sedm let, kdy jsem začal na starém počítači zkoumat nejhlubší zákoutí Windowsu 95 a BIOSu,“ vzpomíná rodák z Prahy a pokračuje: „Mamča mě v mém nadšení podporovala a nosila mi knihy a časopisy o IT.“ Ovšem hodiny výpočetní techniky na střední škole byly pro Matouše velkým zklamáním. „Z hodin jsem si odnesl jen velmi skromné základy programování. Tehdy mi nepřišlo vůbec zajímavé,“ poznamenává a dodává: „Znovu jsem kódování začal zkoušet až později. Když se mi pak cokoliv i sebemenšího podařilo, bral jsem to jako vítězství, které mě motivovalo zkoušet něco dalšího.“
Po střední škole nastoupil Matouš na pozici skladníka a řidiče vysokozdvižného vozíku. Poslední čtyři roky se pak podílel na transportech nadměrných dílů z kovovýroby. „Jednotlivé kusy vážily od 0,5 do 10 tun a jejich průměrná délka byla kolem sedmi metrů. Nejdelší dosahovaly až 12 metrů,“ popisuje a přiznává: „Manipulace s takovými díly byla extrémně náročná. Důvodem bylo velké množství osob, které vstupovaly do nebezpečného prostoru. Takže jsem musel sledovat mnoho míst najednou, předvídat situace a v neposlední řadě jsem musel dávat pozor, abych nepoškodil například lakování dílu či předměty v okolí.“
Z ještěrky často přesedal i do jeřábu. Pracoval na dvanáctihodinové směny, kdy střídal denní a noční. „Ze začátku byl ten adrenalin celkem příjemný a naplňující,“ říká Matouš a pokračuje: „Jenže postupem času to začalo být vyčerpávající. I přes všechna bezpečnostní opatření se každou chvíli stával nějaký průšvih.“ Sám byl několikrát svědkem velmi těžkých zranění s trvalými následky.
Postupně mu začalo docházet, že v těžkém průmyslu ho nic dobrého nečeká. „Nadřízení byli vynervovaní, někteří kolegové nechápaví a k tomu se v prostoru vyskytovali lidi, kteří postrádali pud sebezáchovy,“ krčí rameny.
Nelze se tak divit, že Matouš začal přemýšlet o změně oboru. „Zhruba před třemi roky jsem začal ve svém volnu experimentovat s Pythonem a na internetu jsem si k tomu hledal informace,“ poznamenává. Google si jeho zájmu všiml a brzy mu začal nabízet nejrůznější kurzy a bootcampy. „Nejzajímavější mezi nimi byla Green Fox Academy. Chtěl jsem začít co nejdříve, ale musel jsem si předem naspořit nějaké peníze. Příprava mi zabrala skoro dva roky, než jsem se mohl do kurzu Junior programátor přihlásit,“ svěřuje se.
Během té doby ale nezahálel. Pokračoval ve samostudiu. „Progres byl pomalý a neměl jsem možnost žádných code-review. Navíc člověk může pochytit mnoho zlozvyků,“ hodnotí své snahy a doplňuje: „Chtěl jsem se naučit věci tak, jak se opravdu mají dělat a naučit se konečně kódovat na úrovni, proto jsem šel do Green Fox Academy a jejího rekvalifikačnímu kurzu programování.“
Rodák z Prahy, který žije na Kladně, se pustil do super intenzivního studia. Specializaci má na backend a programovací jazyky Java a Spring. „Kurz byl rozhodně velkou výzvou, ale ty já mám rád,“ směje se a líčí dál: „Od samého začátku jsem bootcampu věnoval velkou spoustu času navíc. Přál jsem si, aby moje výsledky byly co možná nejlepší, a to se mi nakonec vyplatilo.“
Když mentoři viděli Matoušův zápal, tak ho o to víc ve studiu podporovali. „Můj zájem o programování se ještě prohloubil,“ poznamenává a spokojeně dodává: „I přestože jsem byl připravený na intenzitu kurzu, jsem doteď překvapený, kolik znalostí jsem byl schopný za ty 4,5 měsíce nabrat. Můžu tak říct, že bootcamp má očekávání naplnil a věřím, že splní nároky i ostatních.“
Do prvního zaměstnání po rekvalifikaci se Matouš velmi těší. „Hned po nástupu začnu vyvíjet maximální úsilí, abych se co nejdříve vyrovnal svým kolegům a stal se plnohodnotným členem týmu,“ plánuje. Konkrétní představu má i o ideálním zaměstnavateli. „Přál bych si pracovat ve stabilní a silné firmě, která si svých zaměstnanců váží,“ svěřuje se a pokračuje: „To jsem totiž zatím bohužel nezažil, ač by to měl být základ. Rád bych také příjemný kolektiv s podobně naladěnými lidmi, jako jsem já.“
Jasno má milovník sportu, vaření a turistiky také v tom, čemu by se chtěl jednou v budoucnu věnovat. „Rozhodně mě láká vývoj bankovních aplikací či e-shopů,“ prohlašuje. V tuto chvíli jsou však pro něj jako čerstvého absolventa bootcampu prioritou jiné věci. Je to stabilita a čisté pracovní prostředí. Ani jedno totiž v těžkém průmyslu nezažil. „Pokud mi nový zaměstnavatel nabídne i solidní finanční ohodnocení, bude ze mě spokojený a tvrdě pracující zaměstnanec,“ dušuje se junior backend programátor, který se nezalekne ani sebetěžšího úkolu (přece jen byl zvyklý si poradit s pořádnými kolosy) a uzavírá povídání s tím, že by ho potěšilo i další vzdělávání a jiné benefity.
Od 1. prosince Matouš pracuje v Etyce jako junior programátor.
-AŠ-
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
