Publikováno:
20. ledna 2021

Z oceánografa a bioinformatika se stal Martin programátorem

Na střední škole bavila Martina biologie, která ho přivedla k oceánografii. Během studií na univerzitě strávil i šest měsíců zkoumáním chování delfínů v Perthu. „Bylo to úžasné. Ale kdybych tenkrát věděl o programování to, co vím dnes, vydal bych se touto cestou,“ říká francouzský rodák. I když ho zázraky života fascinují dodnes, kódování u něj přece jen zvítězilo a stal se z něj junior programátor.

Jenže na střední škole o něm nic nevěděl. „Žil jsem u oceánu a poblíž bylo významné mořské výzkumné centrum. Měl jsem rád biologii, a tak jsem si řekl, že se jí budu dál věnovat i na vysoké,“ začíná vyprávět svůj příběh Martin, jenž vyrůstal v Bretani a měl po celé dětství na dohled Atlantik. 

Jeho další kroky tedy vedly na univerzitu, kde získal magisterský titul v oboru mořské ekosystémy. „V rámci závěrečné práce jsem strávil šest měsíců v australském Perthu, kde jsem studoval chování delfínů.  Rád na to vzpomínám, bylo to úžasné,“ líčí nadšeně a pokračuje: „Příroda mě fascinuje dodnes a rád si čtu o biologických výzkumech. Život ve všech podobách je zdrojem nespočtu zázraků.“ 

Biologie v 21. století

Ovšem Martin šel ještě dál. Bylo mu jasné, že i biologie se vyvíjí a nové technologie pronikají i do tohoto oboru. Proto zamířil na univerzitu v Bordeaux, kde se zaměřil na studium bioinformatiky a získal zde další diplom. „Bioinformatika je o používání informatických jazyků a nástrojů v jakékoli oblasti související s biologií. Můžete pracovat ve výzkumném centru, nemocnici nebo v laboratoři,“ vysvětluje a doplňuje: „Já jsem po škole pracoval v malé firmě, která se specializovala na sekvencování DNA. Dostával jsem data ze sekvenčních strojů a ta jsem pomocí skriptů v bashi či pythonu analyzoval. Následně jsem je transformoval nebo jsem z nich extrahoval nové informace. Záleželo na tom, co klient potřeboval.“ 

Jižní pobřeží Bretaně, v blízkosti města Pont L'Abbé, kde Martin vyrůstal

Pandemie jako restart 

Práce bioinformatika Martina bavila a postupně ho stále více směřovala k programování. „Programoval jsem jak v práci, tak během volna. Šlo ale jen o skriptování nebo o velmi malé projekty,“ připouští a dodává: „Měl jsem jen mlhavou představu o tom, jak ve skutečnosti vypadá vývoj softwaru na profesionální úrovni. Nevěděl jsem, jaké se používají nástroje, jaké je tam prostředí či jak funguje týmová práce.“

Už na začátku roku 2020 začal Martin přemýšlet o tom, že by se chtěl v budoucnu vydat právě touto cestou. Když začal Evropu drtit a uzavírat koronavirus, dotkla se omezení i jeho. „Snížil se mi úvazek a já v tom viděl příležitost. Mohl jsem se najednou 100% soustředit na novou profesi,“ říká.

Bez základů neměl šanci uspět

I když už měl Martin v IT nějaké zkušenosti, protože v roce 2015 pracoval jako IT Helpdesk agent, s programovacími jazyky dělal také jako bioinformatik a snažil se v nich zlepšit ve svém volnu pomocí bezplatných online kurzů, ukázalo se, že to nestačí. „Myslel jsem si, že ten přechod bude rychlý, ale spletl jsem se. Všechny mé šance na pohovorech ztroskotaly na tom, že jsem neměl na pozici software developera dostatečné technické znalosti,“ smutní a dál se svěřuje: „Chyběly mi také základy ve vývoji a zkušenosti.“

Začínal si tak v Budapešti zoufat a tehdy mu poradila snoubenka. „Slyšela od známé o bootcampu Green Fox Academy. Osobně dokonce znala dva lidi, kteří jejich rekvalifikační kurz programování absolvovali a pochvalovali si tempo i obsah školení,“ poznamenává Martin a doplňuje: „Tak jsem se rozhodl, že se na to podívám blíže. Uvědomil jsem si, že je to přesně to, co potřebuji, abych získal nejen znalosti, ale i sebedůvěru potřebnou pro práci vývojáře softwaru.“

Realita předčila očekávání

Martin proto neváhal a do rekvalifikace šel. Přihlásil se do anglického online super intenzivního kurzu. „V první polovině školení bylo ve třídě kromě Čechů mnoho Maďarů a sem tam i lidé jiných národností. Takže jsem se ve skupině cítil dobře. Navíc jeden mentor byl český a druhý maďarský,“ říká. Změna ve složení studentů pak nastala v projektové fázi. „V ní jsem se dostal do skupiny, kde byli kromě jednoho Maďara samí Češi. Takže v té době jsem slyšel češtinu skoro pořád,“ směje se a kolektiv si pochvaluje: „Všichni byli milí a vstřícní, čehož si vážím. Byl jsem součástí týmu a myslím, že jsme měli dobrou synergii.“

Rekvalifikační kurz programování zcela splnil Martinova očekávání: „Chtěl jsem se naučit jeden nový programovací jazyk, seznámit se s vývojářskými nástroji a být po rekvalifikaci připravený na změnu kariéry,“ vzpomíná na to, s jakými plány do bootcampu šel, a dodává: „Vše se mi splnilo a získal jsem ještě o mnohem více.“

Kromě Javy, které se věnoval v prvních třech měsících, totiž v projektové fázi přibral ještě C#. „Původně jsem počítal, že i po zbytek kurzu budu používat Javu a dál na ní stavět webové aplikace pomocí Springu. Jenže jsem byl přidělený k projektu využívající C#. Tahle změna mě úplně dostala z mé komfortní zóny,“ připouští Martin. Ovšem s novou situací se propral bravurně. „Za jeden den jsem se seznámil s novými spolužáky, jiným mentorem, jazykem, IDE a novým frameworkem. I když byl první týden opravdu drsný, podařilo se mi dohnat ostatní. Zpětně mohu říct, že to byla skvělá zkušenost,“ říká. 

Rok 2021, rok velkých plánů

V každém případě rok 2021 bude pro Martina plný změn a jistě velmi zajímavý. Třeba si během něj najde i chvíli na své oblíbené knihy, seriály, videohry, či o víkendu vyrazí na túru do přírody. Jen s tím cestováním to zatím nevypadá zrovna růžově, ale snad se i to změní. 

-AŠ-


Zelená pro všechny s motivací.