Porady ve tři hodiny ráno, neustálé přesčasy, žádné volné víkendy a k tomu obrovská zodpovědnost. „Když jsem si uvědomila, že to lepší nebude, rozhodla jsem se změnit obor,“ vysvětluje Anna Ocilková, co ji přimělo opustit profesi projektantky. V bootcampu se rekvalifikovala na full-stack developerku a nyní se těší na vše, co jí práce v IT přinese.
Prvně k programování přičichla na střední škole. „Měli jsme Pascal a mě tenkrát hodně bavil. Jenže osud mě pak zavál jiným směrem,“ usměje se a vypráví dál: „Bavily mě technické vědy a představovala jsem si, že jako architektka budu mít rozmanitou práci a respekt.“ Po maturitě tak zamířila na ČVUT, kde si zvolila kombinovaný obor. „Stavařina s architekturou dohromady byla šťastná volba. Tuto komplexnost zaměstnavatelé později velmi oceňovali.“
Prvních pár let pracovala jako architektka a projektantka. „Byla to hezká práce. Mívala jsem volnou ruku a úzce jsem spolupracovala s klienty. Na konci jsme pak často společně seděli v obýváku jejich nového domu, který jsem jim celý vymyslela,“ říká Anna a přiznává, že jí to tehdy dávalo velký smysl. Jenže po pár letech zjistila, že už jí to radost nepřináší. „Už mě nebavilo vybírat zákazníkům dlaždičky do koupeny a řešit odstíny fasád,“ vysvětluje, co ji přimělo začít pracovat pro větší projekční firmu.
Ve chvíli, kdy složila autorizační zkoušky a stala se autorizovanou stavební inženýrkou, se dostala i k velkým projektům. „Dělala jsem v týmu. Hodně jsem se profesně posouvala a řešila jsem zcela jiný typ staveb,“ popisuje Anna a pokračuje: „Byla to pestrá práce. Chvíli byla o kreativitě, jindy o řešení technických problémů, jednání na úřadech či koordinaci dalších projektantů.“
Kromě běžných projektů si Anna užila i několik „třešniček“. Podílela se třeba na rekonstrukci Výstavní síně Mánes či na rekonstrukci Národního domu v Karlových Varech. Ta byla natolik povedená, že získala řadu ocenění. „Bavily mě ale i další rekonstrukce v historickém centru Prahy a své kouzlo měly také dřevostavby a nízkoenergetické rodinné domy, kterým jsem se po nějaký čas věnovala,“ poznamenává.
Ač stavařina může znít jako práce snů, má i stinné stránky. „Třeba projekt dvou bytových domů se ke mně dostal až ve chvíli, kdy hořely téměř všechny termíny. Coby hlavní inženýrka jsem se snažila s týmem dát vše co nejrychleji dohromady a odevzdat,“ vzpomíná Anna na náročné období a líčí dál: „Pracovali jsme všichni řadu týdnů ve vražedném tempu. Porady jsme měli ve tři ráno a jeli nonstop bez víkendů. Nakonec jsme to zvládli, ale já jsem se sama sebe začala ptát, jestli tohle je ten život, který chci, a jestli by to nešlo i jinak.“
Když rodačce z Pardubic, která už od dob studií žije v Praze, došlo, že podobně to fungovalo ve všech firmách, kde do té doby pracovala, začala přemýšlet o změně. „Uvažovala jsem nad tím, co mě v průběhu let bavilo a kdy jsem byla natolik ve flow, že jsem nevnímala, co se kolem mě děje a plně jsem se soustředila na tvoření,“ svěřuje se a dodává: „Uvědomila jsem si, že to nejčastěji bylo ve chvíli, kdy jsem něco programovala, přestože šlo jen o jednoduché projektíky.“
Svou roli v Annině volbě nového oboru sehrál i její partner. „Jelikož mám programátora doma, viděla jsem z první ruky radosti i strasti této profese,“ směje se a už vážněji doplňuje: „Navíc mám pocit, že práce v IT je stavařině v určitých věcech podobná. Člověk dostane zadání, vymyslí koncept, pracuje v týmu, dotahuje detaily a nakonec vytvoří něco, co funguje a slouží. A tohle potřebuji – aby měla práce nějaký smysl, byla k něčemu dobrá.“
Přesto si Anna nejdříve ověřila v několika krátkodobých i dlouhodobých programátorských kurzech, že právě tahle cesta bude pro ni tou pravou. „V momentě, kdy jsem zjistila, že mě programování nesmírně baví a že mi i jde, jsem se rozhodla, že se mu chci věnovat naplno a začala jsem hledat rekvalifikační kurzy,“ říká. Nejvíc ji oslovil koncept bootcampu Green Fox Academy a to, že má návaznost na praxi. Přihlásila se do kurzu Junior programátor a vybrala si variantu při zaměstnání.
„Od kurzu jsem očekávala, že proniknu do konkrétního jazyka, naučím se ho komplexně používat a že budu schopná v něm naprogramovat všechno, co budu potřebovat. Také jsem doufala, že mě mentoři nenechají dlouho tápat a naučí mě kódovat čistě, bez špatných návyků a zlozvyků,“ prozrazuje Anna, s čím do bootcampu nastupovala, a dodává: „Velmi důležité pro mě bylo i to, že Green Fox Academy svému systému natolik věří, že garantuje svým absolventům zaměstnání u kvalitní a prověřené firmy.“
Anna už má za sebou dva moduly a nyní se v rámci projektu podílí na vývoji komplexní aplikace. „Bootcamp moje očekávání splnil vrchovatě. Teď už asi můžu konstatovat, že jsem se dostala do stavu 'vím, že toho ještě dost nevím', ale zároveň věřím, že co kdy budu potřebovat, to se už zvládnu doučit, protože základy mám pevné,“ prohlašuje programátorka, která se sice doposud věnovala back-endu, ale stále více jí to táhne k full-stacku. „Už ve stavařině jsem byla univerzální. Líbí se mi vidět problém jako celek, umět ho pochopit od začátku do konce a poradit si s ním,“ vysvětluje, co ji právě na této specializaci láká.
O ideální práci má Anna poměrně jasné představy. „Měla bych vidět smysl v tom, co dělám a rozumět tomu, proč se věci dějí tak, jak se dějí,“ přemítá a prozrazuje, že by raději zamířila do větší firmy: „Myslím, že tam bude více prostoru pro další posun v programování, pro proniknutí do standardů a obvyklých postupů. Člověk se bude mít od koho učit a bude fungovat v systému, nebude nic někde lepit na koleni. Od zaměstnavatele bych ale zároveň i ocenila, kdyby vnímal své zaměstnance jako lidi, nejen jako výrobní prostředky, a respektoval jejich osobní život.“
Firma, která bude mít Annu v týmu, v ní získá poklad. Dokáže totiž zpestřit a zlepšit svět. Tomu se věnuje už od svých 15 let, kdy je v Junáku. „Skauting mi dal mnoho cenných zážitků, zkušeností a přátel. Teď se to snažím předat zase dál, dalším generacím,“ říká, proč se stále této aktivitě věnuje. Ovšem to je jen jeden z jejích zájmů. K těm dalším patří hudba, ovládá hned pět hudebních nástrojů. Anna je tedy žena mnoha talentů a programování je jen jedním z nich.
Od 1. prosince Anna pracuje v KAPSCH jako Junior frontend vývojářka.
-AŠ-
Soukromí je pro nás důležité, proto můžeš odmítnout některé typy cookies, které nejsou nutné pro fungování stránek. Avšak jejich zakázáním můžeš negativně ovlivnit svůj zážitek z prohlížení tohoto webu.
