Publikováno:
17. května 2019

Z prvoligového trávníku do světa programátorů

Z krajského přeboru se prokopal až do nejvyšší české fotbalové soutěže. Ve chvíli, kdy si splnil klukovský sen, se však místo pocitu zadostiučinění a spokojenosti dostavily pochybnosti. Tomáš Berger pověsil kopačky na hřebík a vydal se jinou cestou. Místo soupeře nyní bojuje s kódem a věří, že se jednou dostane mezi programátorskou elitu.

Rodinné geny se nezapřely. „Rodiče mě odmalička vedli ke sportu, ať to byl tenis či fotbal,“ vzpomíná na dětství Tomáš Berger. Možná i díky otci a jeho úspěchům vyhrál fotbal. „S tátou mě vždycky porovnávali, je to logické,“ připouští někdejší prvoligový hráč a doplňuje: „Ale jeho úspěchy a zápal pro hru překonat nešlo. Snažil jsem se to nevnímat a neřešit.“ Vystoupit ze stínu Jana Bergera, olympijského vítěze z letních olympijských her v Moskvě či bronzového medailisty z mistrovství Evropy v roce 1980, by nebylo snadné pro nikoho.

Kdo by ale čekal, že slavný otec bude klást na svého syna vysoké nároky, bude překvapený. „Paradoxně táta, který kašlal na školu a zajímal ho jen fotbal, mě vedl spíš ke vzdělání,“ vypráví mladý muž a dál vzpomíná. „K fotbalu taky, ale škola měla přednost. Byl jsem sám za sebe a mohl jsem si vybrat, co chci dělat.“    

Z přeboru do nejvyšší soutěže

Fotbal se tak časem u Tomáše dostával na druhou kolej. „Chodil jsem na vysokou školu a hrál jsem ho rekreačně za Duklu v krajském přeboru. Nepočítal jsem s tím, že bych hrál profesionálně,“ líčí bývalý záložník a pokračuje: „Změna přišla s postupem týmu do druhé ligy. Tehdy probrali kádr a dva hráče vzali do vyšší soutěže. Byl jsem jedním z nich. Dařilo se nám a pak jsme to dokopali do ligy první.“

S postupem do nejvyšší soutěže si Tomáš splnil klukovský sen. „Vždycky jsem si přál hrát první ligu. Dokázal jsem se do ní probojovat z přeboru. Neměl jsem vyšlapanou cestičku. Dostal jsem se tam díky své píli a dovednostem,“ říká někdejší fotbalista a doplňuje: „Při prvním zápasu a startu v nejvyšší soutěži se mi sen splnil. Hráli jsme doma proti Olomouci. Na tento duel vzpomínám asi nejraději.“

Jenže místo spokojenosti se dostavilo rozčarování. „Paradoxně se stávalo, že když jsme byli v přeboru nebo v druhé lize, tak na naše zápasy chodilo víc lidí, než když jsme pak hráli první ligu,“ vzpomíná na obsazenost tribun Tomáš Berger. Zápal ale nechyběl jen fanouškům. „Postupně jsem zjišťoval, že to vlastně není úplně to, co mě naplňuje. Viděl jsem na trénincích, že mladí hráči jsou rychlejší než já a postupně mě fotbal přestal bavit. Pokaždé když jsem přijel na trénink, tak jsem byl takový zdechlý. Všichni mě sice od konce odrazovali a říkali mi, ať ještě rok nebo dva hraju, ale já už neměl motivaci. Už jsem nechtěl dál hrát.“

Nabídka v pravou chvíli

Do toho přišla nabídka, která prvoligovému hráči dávala smysl. Tak ve svých 31 letech s fotbalem skončil a začal se věnovat sportovním sázkám. „Dělal jsem projektového manažera. Měli jsme za úkol dát dohromady výsledkový servis pro sázkovku,“ popisuje úkol Tomáš. Právě při něm prvně „přičichl“ ke kódování. „Spolupracovali jsme s programátory, kteří zase až tak moc sportu nerozuměli. Musel jsem jim říct a nakreslit, co by jak mělo vypadat a fungovat. Oni pak pracovali na backendu a frontendu, aby to dali dohromady.“

Jenže projekt se dostal do problémů. Investoři se nepohodli. „Začal jsem řešit, co budu dál dělat. Zadal jsem si na Jobs.cz,co umím. Mám pokročilou angličtinu a němčinu. Tu ještě z dob, kdy jsem žil ve Švýcarsku. Vzdělání bylo gymnázium. Když jsem to vyplnil do patřičných políček, ukázalo se, že moc možností nemám,“ přiznává bývalý prvoligový hráč, že rvačka po někdejších profesionálních sportovcích na trhu práce zrovna není.

Sázka na jistotu

„Pak jsem začal uvažovat nad tím, co bych vlastně mohl dělat a začal jsem přemýšlet o kódování. Když jsem s programátory v sázkovce spolupracoval, docela se mi líbilo, co dělají. Říkal jsem si, že bych to mohl zkusit,“ vypráví Tomáš a dodává: „Do toho mi kamarád řekl o rekvalifikačních kurzech. On sám tehdy podobný kurz dělal, což mi v rozhodování hodně pomohlo. Říkal jsem si, že kdyby se něco zvrtlo, měl bych aspoň nějaké zaměření.“

„Druhou variantou bylo jít s tátou malovat pokoje,“ přiznává Tomáš. Přece jen v 80. letech, za dob éry slávy jeho otce Jana Bergera, který dostal i nabídku z Realu Madrid, byly platy profesionálních sportovců zcela jinde než dnes a nestačily na zajištění až do důchodu. U syna nakonec zvítězilo programování.

„Teď jsem ve fázi, kdy se snažím přijít na kloub Javě,“ líčí bývalý záložník pražské Dukly a věří, že mu přece jen v něčem zkušenosti z fotbalu pomohou.

„Teď jsem ve fázi, kdy se snažím přijít na kloub Javě,“ líčí bývalý záložník pražské Dukly a věří, že mu přece jen v něčem zkušenosti z fotbalu pomohou: „Jestli mi něco dal fotbal do života, pak to je disciplína a výdrž.“ A obojí jistě při čtyřměsíčním intenzivním kurzu kódování bude potřebovat. „Sám jsem hodně zvědavý, co všechno se ještě během těch dalších měsíců naučím a budu na konci kurzu zvládat,“ říká Tomáš Berger a doplňuje: „Doufám, že pak najdu dobré místo a uplatnění.“

Ale nebojte, český fotbal má ještě naději. Po hvězdném Janu Bergerovi a Tomášovi, který odehrál v nejvyšší domácí soutěži 133 duelů, je tu další generace. Nejmladší člen klanu slavné fotbalové rodiny ještě neukázal, co v něm je. „Synovi se zatím moc kopat nechce, asi je na to ještě moc malý,“uzavírá povídání střelec 25 ligových gólů. Co není, ale může být, přece jen malému jsou teprve tři roky. Až čas ukáže, v čích šlépějích či kopačkách půjde.

 

Aktualizace říjen 2019:

Tomáš úspěšně absolvoval kurz v srpnu 2019 a od října pracuje jako junior programátor ve Smart Case Solution.

Nejbližší part-time kurz základů programování: od 22. listopadu 2019

Nejbližší rekvalifikační kurz na Junior programátora: od 2. března 2020

Upozornění!
Přijímací řízení a přijímací pohovory probíhají průběžně. Volná místa se průběžně zaplňují. Chcete-li tedy mít jistotu, že se do kurzu dostanete, přihlaste se co nejdříve!

Pokračujte a naučte se nejžádanější dovednosti současnosti!