Publikováno:
3. srpna 2022

Z učitele Pavla se stal programátor

Jako sportovec a trenér hledal nejprve uplatnění ve školství. Vedl hodiny tělesné i technické výchovy a také informatiky. Jenže bojoval se systémem vzdělávání. „Bohužel u nás se neučí děti samostatně přemýšlet. Dokola se jim zadávají úkoly a cvičí se z nich ovce,“ smutní Pavel Zeman, kterého tento přístup přiměl změnit obor. Díky bootcampu se rekvalifikoval do IT a stal se z něj programátor.

Počítače byly součástí jeho života už od dětství. Aby také ne, když jeho otec je inženýr kybernetiky. „Odjakživa pracuje s počítači a když jsem byl malý, ukazoval mi 'děsně husté' věci, které se daly dělat v MS-DOSu,“ vzpomíná se smíchem a pokračuje: „V pubertě jsem pak objevil počítačové hry. Jako soutěživý sportovec jsem jim propadl a bylo mi jasné, že bez PC už se v životě neobejdu.“

Elektrofyzika znamenala konec studia informatiky

Tato vášeň rodáka z Valašského Meziříčí dovedla na Fakultu informatiky a výpočetní techniky ostravské univerzity. „Miloval jsme práci s počítačem a bavila mě tvorba videí, hry a zkoušel jsem i programovat,“ říká Pavel a jedním dechem dodává: „Jenže studium na VŠ zahrnovalo i spoustu nezajímavých a podle mě zbytečných předmětů, které s programováním nesouvisely. V prvním ročníku mi zlomila vaz elektrofyzika a já z univerzity vyletěl.“

V tu chvíli musel Pavel začít řešit, co bude dělat dál. Kariéra volejbalového hráče ostravského extraligového klubu mu na živobytí nestačila a ani jako sportovní trenér by se neuživil. „Usoudil jsem ale, že bych se mohl vydat tímto směrem. Studium trenérství mi přišlo zbytečné, když mi na stejnou práci stačila licence a znalosti, které jsem již měl,“ poznamenává a doplňuje: „Proto jsem se rozhodl jít na pedagogickou fakultu, kde jsem si vybral obor tělesná výchova. Věřil jsem, že získám širší uplatnění a najdu to, co mě bude naplňovat.“

Jako učitel zkoušel změnit přístup, ale narazil

Po zisku bakalářského titulu se vrhl do praxe a začal učit na základní škole tělocvik, informatiku a technickou výchovu. „Skloubit tyto předměty dohromady pro mě nebyl takový problém, jelikož považuji všechny tři za praktické a mám k nim dobrý vztah,“ vysvětluje a dodává: „Nejde u nich až tolik o zapamatování si kvanta textu či názvosloví. Žáci si mají během těchto hodin osvojit motorické dovednosti, rozvíjet kognitivní myšlení a naučit se pracovat s moderními technologiemi.“

Z tohoto trojlístku předmětů měl Pavel nejméně rád technickou výchovu, ale i s těmito hodinami se dokázal popasovat se ctí. „Výuka probíhala v dílnách, kde bylo základní nářadí a dřevařské stroje. Děti se učily manuální gramotnosti a pracovaly se dřevem, plastem a kovem,“ popisuje obsah hodin a upozorňuje, že šel i nad běžný rámec osnov: „Občas jsem pro žáky organizoval také přednášky na téma Svět práce a volba povolání.“

U předmětu, který miloval, však doslova trpěl. „Tělesná výchova je na českých školách doslova v troskách. Může za to systém i rodiče. Školství by jednoznačně potřebovalo reformu, ale svůj díl viny na tom mají jednoznačně rodiče, kteří absolutně ignorují fakt, že děti potřebují fyzický pohyb pro správný rozvoj. Píšou svým potomků nesmyslné omluvenky a radši jim nechají od lékaře vystavit potvrzení, že jsou od tělocviku osvobozené,“ rozplamení se Pavel a je k nezastavení: „Kvůli tomu jsou pak děti mnohem náchylnější ke zranění. Kantoři navíc často na tyto papíry radši kývnou a nechají děti být, jen aby neměli problémy. Není to tak všude, ale je to vcelku běžné.“

Třetím předmětem, který Pavel vyučoval, byla informatika. Během ní se snažil svým svěřencům vštípit základy počítačové gramotnosti. „V hodinách jsme se věnovali bezpečnosti na internetu, práci s textem a obrázky a také jsme pomocí logických her procvičovali základní algoritmické uvažování,“ popisuje a doplňuje: „S žáky jsem se také pravidelně účastnil technologických workshopů, kde si děti mohly vyzkoušet moderní robotické mechanismy, virtuální realitu apod.“

Děti by měly přemýšlet, ne se jen učit věci nazpaměť

Čím déle působil Pavel v českém školství, tím více byl otrávený z nastaveného systému. „Děti se neučí samostatně přemýšlet ani být kreativní, spíše se jim dokola zadávají úkoly a cvičí z nich ovce. Mnohdy byli talentovaní a nadaní žáci brzděni, ne-li až uráženi kantory za to, že dokázali najít svůj vlastní způsob řešení, který nebyl například v souladu se zadáním,“ popisuje praxi a dodává: „Podle mě by se měli žáci ve školách učit především řešit problémy a hledat způsoby, jak dosáhnout cíle, místo toho, aby se po nich požadovaly jen výsledky.“

Pro Pavlův odlišný přístup neměli jeho nadřízení pochopení. „V momentě, kdy jsem k žákům přistupoval přátelsky a chtěl jsem jim být více mentorem než někým, kdo jim jen zadává úkoly a testy, jsem byl často kárán vedením. Měl jsem pocit, jako bych se stále motal v zajetém socialistickém Československu, kde jsou hlavní známky,“ smutní a poukazuje na to, že tento styl výuky často dětem působí trauma: „V dnešní komplikované době poznamenané covidem tento dril dětem způsobuje psychické problémy a má na ně dříve či později dopad. Místo neustálého šprtání by se měly soustředit i na poznávání a hledání sebe sama.“

Z učebny informatiky do bootcampu

Po třech letech za katedrou usoudil Pavel, že je zase čas na změnu. Když mu jeho kamarád líčil zážitky z Green Fox Academy, kde prošel rekvalifikačním kurzem pro junior programátory, rozhodl se i on změnit svou kariéru. Pustil se rovnou do online super intenzivního kurzu, kde se věnuje JavaScriptu. „Do bootcampu jsem nastupoval s tím, že se po jeho absolvování prosadím v IT, získám zajímavou práci ve vývoji her či aplikací a budu dělat s moderním softwarem. Motivací byl i budoucí vyšší příjem,“ poznamenává.

Kurz Junior programátor se pomalu blíží ke konci a Pavel si ho pochvaluje. „Hodnotím ho velmi kladně. Mentoři jsou přátelští a za krátkou dobu jsem stihl získat ohromné množství nových dovedností a znalostí. K pohodě při studiu hodně pomohlo také to, že při společné práci padají vtipy a panuje dobrá nálada,“ popisuje atmosféru v rekvalifikačním kurzu.

Práce snů v IT ještě nemá konkrétní podobu

I když se blíží chvíle, kdy Pavel bootcamp dokončí, nemá ještě bližší představu o tom, jakým směrem se pak vydá. „Mým původním snem bylo programování her, ale rychle jsem pochopil, že to není ta nejlepší práce v IT,“ říká a doplňuje: „Jakmile se dostanu více do hloubky programovacích jazyků a získám nějaké pracovní zkušenosti, určitě si najdu nějaký plán a cíl.“

Rád by také co nejvíce pracoval z domova, aby si užil byt, který si pořídil v Ostravě. „Mám rád své pohodlí a mám v něm vlastní pracovnu. Nevadí mi tvrdě pracovat delší dobu, když pak mám čas na své koníčky a záliby,“ uvádí milovník sportu, počítačových her a fitness, který doufá, že po rekvalifikaci získá nejen skvělou práci, ale i super kolegy. „Přál bych si, aby můj další zaměstnavatel byl přátelský, měl smysl pro humor a uměl mě motivovat. Zkrátka, aby můj šéf byl člověk, se kterým přes den řešíte práci, ale večer zajdete klidně na pivo,“ uzavírá povídání Pavel, jehož životním heslem je: „Nejvíc budeš v životě litovat toho, cos nezkusil.“ Takže pokud sháníte do týmu někoho, kdo posílí nejen vaše IT oddělení, ale i firemní sportovní tým na teambuildingu, gratulujeme, právě jste nového člena našli!

-AŠ-

I ty máš zelenou pro kariéru v IT.

Přihlas se

Číst dále

 Eventree
AutTalk
Ceskomoravská
CitySpy
D&O consulting
Feel Good Company
IN-SPIRO
Informuji
Kiwi
Kudyznudy
M.arter
Nestle
Prague Monitor
Prague TV
ReactiveExp
StartupJobs
jooble
ČMAPM