Publikováno:
7. prosince 2021

Z univerzity utekl po 14 dnech, bootcamp pro programátory Honzu nadchl

Maturitu složil na prestižním pražském gymnáziu Jana Keplera, přesto ze školy odcházel znechucený. „Z vůle rodičů jsem pak nastoupil na vysokou, ale po dvou týdnech jsem z ní utíkal jako o život. Koncept výuky a přístup tam byl stejný jako na střední,“ svěřuje se Jan Tichý. Univerzita pro něj nepřipadala v úvahu, vsadil proto na bootcamp a rozhodl se stát programátorem.

K počítači se dostal záhy. „Táta je programátor, takže jsem k němu měl přístup. Bylo mi asi pět let, když mi na něj rodiče sehnali hry. Učil jsem se na něm základy angličtiny a tak,“ vzpomíná Honza. O něco blíže se s ním začal seznamovat na základní škole. „Na informatice jsem se učil základy programování a šíleně jsem programování nesnášel,“ směje se, když si období vybaví zpětně. „Začínala mi puberta a možná jsem se tak snažil odporovat tátovi,“ zamýšlí se rodák z Prahy a pokračuje: „Ten se mě snažil ke kódování přivést. Nakonec to po nějaké době vzdal.“

Naprosté zklamání z českého školství

Honza dospíval a nastoupil na gymnázium Jana Keplera. „Škola měla ohromnou popularitu a spousta lidí ji považuje za jednu z nejlepších středních v Praze,“ zmiňuje pověst, jež gymnázium předchází. Honza se tam zapsal na seminář z astrologie a rozšířenou matematiku, která ho bavila nejvíce. Stejně tak ho nadchla i fyzika. „Tu jsem zbožňoval. Líbilo se mi, že se jedná o takový hravý předmět a ve škole byl vždycky vyučován interaktivně,“ vysvětluje.

Jenže nadšení brzy vystřídalo rozladění a vystřízlivění. „Nebyl tam žádný individuální přístup a od každého profesoři vyžadovali, aby se věnoval každému předmětu na sto procent, i když mu daná látka vůbec nevyhovovala,“ poznamenává Honza a pokračuje: „Když nějaký student s pedagogem nesouhlasil, tak si na něj profesor zasedl.“

Vše potom vyvrcholilo v posledním ročníku. „Rozhodl jsem se psát maturitní práci z psychologie a měl jsem poměrně detailní plán, jak s ní naložit. Jenže profesoři mě ani nenechali si vybrat vlastní téma,“ smutní a dodává: „Kvůli tomu jsem ztratil důvěru v cokoli, co se nazývá školou. Ze střední jsem odcházel zcela znechucený a hlavně s pocitem, že neumím o nic víc než předtím.“

Rok volna, který ho přivedl k programování

Přesto Jan podlehl tlaku rodičů a přihlásil se na univerzitu. „Nastoupil jsem tam a po čtrnácti dnech jsem utíkal pryč jako o život. Koncept výuky a přístupu ke studentům byl naprosto stejný jako ten, který jsem zažil na střední,“ vysvětluje. Pak si vybral rok volna. „Flákal jsem se a nevěděl jsem, kam bych chtěl dál směřovat,“ přiznává.

Naštěstí tentokrát byl zásah rodičů ku prospěchu věci. „Přivedli mě na myšlenku, abych si vyzkoušel programování. Tušili, že na další vysokou už mě nedostanou a že tohle by mohla být cesta,“ uvádí Honza a pokračuje: „Nejvíc byl vidět rekvalifikační kurz programování Green Fox Academy. Když jsem si přečetl detaily, tak jsem neodolal. Byl to trochu výstřel do tmy a rozhodnutím jsem si nebyl vůbec jistý, ale každý den jsem s ním více a více spokojený.“

Předmět, který na základce ze srdce nesnášel, najednou Honzu chytil. „V programování jsem našel vášeň, přestože by mě to dříve nenapadlo,“ usmívá se student super intenzivního prezenčního rekvalifikačního kurzu a dodává: „Na druhou stranu odjakživa mě bavilo hledat řešení problémů nebo různých logických hádanek a taky jsem trochu sázel na to, že mám programování v genech.“

Janek Tichý

Faktor úspěchu bootcampu

Honzu do bootcampu zlákalo víc věcí. „Z informací, které jsem dohledal o struktuře výuky, jsem měl skvělý pocit. Velmi mě zaujalo, že už po necelých třech měsících studenti začínají dělat na vlastních projektech a také že získají garanci práce. I když se o místo musí zasloužit sami jak snahou, tak nápadem,“ poznamenává.

Zatímco z vysokoškolské posluchárny zběsile utíkal, tak ve třídě rekvalifikačního kurzu programování je spokojený. „Má očekávání bootcamp splnil, možná i předčil,“ hodnotí ho a upřesňuje: „Nejdřív jsem měl trochu obavy z tempa. Měl jsem strach, že když někdo nepochopí část látky, ztratí krok a už nebude mít šanci to dohnat.“ Jenže brzy přišel na to, že v Green Fox Academy existuje záchranné lano v podobě mentorů a spolužáků. „Všichni si navzájem pomůžou a mentoři vstanou klidně o půlnoci, aby někomu něco dovysvětlili. Tato podpora je faktor úspěchu každého studenta. Nikdy by mě nenapadlo, že všichni budeme za dva měsíce o takový kus práce dál.“

Na plánování je ještě čas

Honzu programování naprosto pohltilo a věnuje mu většinu svého času. „Plány do budoucna zatím nemám. Jsem typ člověka, který neví, co bude zítra snídat. Jsem za to rád, protože kdybych to věděl, tak by mi to nechutnalo,“ říká s nadsázkou mladík, který rád cestuje a poznává lesy s ešusem v batohu. „Nechám to přirozeně plynout. Chtěl bych však v budoucnu strávit nějakou dobu v zahraničí, ale zatím nemám představu, kde by to mělo být ani na jak dlouho. Na přesně nalajnovaný život jsem ještě moc mladý,“ uzavírá povídání budoucí software developer, který má programování v genech.

-AŠ-

Staň se i ty programátorem/kou!

Poznej naše kurzy programování:

Číst dále

 Eventree
AutTalk
Ceskomoravská
CitySpy
D&O consulting
Feel Good Company
IN-SPIRO
Informuji
Kiwi
Kudyznudy
M.arter
Nestle
Prague Monitor
Prague TV
ReactiveExp
StartupJobs
jooble
ČMAPM