Publikováno:
3. března 2020

Z vrcholového manažera se Pavel stal programátorem

Patnáct let strávil v jedné společnosti, v jejíž hierarchii stoupal výš a výš. Jenže pak si s sebou nový prezident korporace přivedl své lidi. Pavel Nebeský viděl ve změně příležitost. Odešel a pustil se do nové výzvy – programování. A že to s ním myslí opravdu vážně dokázal i na hackathonu na dálniční známky. „Atmosféra byla na akci skvělá, všichni si přáli systém zvládnout a vytvořit,“ popisuje dojmy.

I jeho nadchla myšlenka dokázat politikům, že jejich zakázky jsou zbytečně předražené. „Hackathon na e-shop na dálniční známky byl zajímavá zkušenost. Všichni byli připravení hodně pracovat a dělat přes noc,“ líčí Pavel a pokračuje: „Měli jsme tam obrovskou podporu. Dorazilo i mnoho firem z nejrůznějších odvětví, aby nás, programátory, podpořilo. Přivezly jídlo a pití, jiné zase pro nás vyrobily třeba pásky.“

Atmosféra byla elektrizující a neúspěch se nepřipouštěl. „Všechno se dělalo hodně rychle. Možná kdyby se ten projekt tvořil s větší rozvahou, tak by se věci víc ověřovaly. Tady ale nebyl čas,“ přiznává junior programátor, že při tak rychlé tvorbě systému se muselo něco obětovat, a doplňuje: „Něco jsem také napsal, ale bylo to pro mě až moc složité. Sledoval jsem tak kolegy, senior developery. Byla to dobrá příležitost vidět je v akci a pozorovat, jak vzniká skutečný projekt.“

Programátor, nebo stavař

Pavel měl k programování blízko už od dětství. „Když jsem byl malý, měl jsem Atari a v basicu jsem si vytvářel vlastní prográmky. Pak na střední jsem dělal v Pascalu. V informatice jsem vytvořil projekt. Šlo o program, ve kterém se dal udělat 3D objekt a dalo se s ním otáčet podle os různou rychlostí. Měl jsem tam třeba židli, stůl nebo kostku,“ vzpomíná s nostalgií a dodává: „Bylo to v éře Wolfensteina a mě to tehdy fascinovalo.“

Ke kariéře programátora tak měl našlápnuto. Dokonce se dostal i na Matfyz. Jenže kromě této fakulty uspěl rovněž na té stavební ČVUT. „Bydlel jsem tehdy na Kladně a stavárna je v Dejvicích. Byla tedy kousek. Navíc můj táta je stavař a děda byl profesorem na stavební průmyslovce. Zvolil jsem tak cestu nejmenšího odporu a šel v jejich stopách,“ vypráví.  

Kariéra vrcholového manažera

Po promoci uspěl hned na prvním pohovoru a nastoupil do Metrostavu, kde nakonec strávil celých 15 let. Přesto se stále s IT potkával, třeba i v oddělení controllingu. „Naším úkolem bylo zavést nový informační systém na bázi Business Intelligence, jehož úkolem bylo generovat reporty nejvyššímu vedení firmy,“ popisuje Pavel a vysvětluje, jak složitý úkol byl skloubit nejmodernější technologie s požadavky vedení korporace: „Předtím byly reporty natvrdo napsané v excelu, který vedení vyhovoval. Z toho důvodu jsme nový systém upravili tak, že prohlížečem zůstal jejich milovaný excel, ale pod ním byla data, která se zpracovávala a filtrovala. Nově bylo vše interaktivní.“

Po několika letech dostal nabídku přestoupit a povýšit do útvaru strategie. „Byla to zajímavější pozice a byla přímo pod generálním ředitelem. Po třech letech jsem převzal vedení tohoto oddělení,“ říká Pavel ke své kariéře ve stavebním gigantu. K prestižní pozici patřily také mnohé výhody a dobré podmínky, což v době, kdy měl rodinu s malými dětmi, samozřejmě ocenil.

Příležitost na změnu profese

Jenže jak už to bývá, nic netrvá věčně. Prezident skupiny odešel do důchodu a nově jmenovaný začal dělat změny. „Přivedl si s sebou nové lidi a udělal reorganizaci. Můj útvar byl zrušen,“ poznamenává Pavel. Nepřel se a změnu přijal s klidem. Vzal odstupné a odešel. „15 let, co jsem ve firmě byl, byla dlouhá doba. Chtěl jsem zkusit něco jiného a tohle byla ideální příležitost,“ uvádí.

Ani se moc dlouho nerozmýšlel, co by chtěl dělat. „Mám rodinu, dům i auto. Nemáme materiální nouzi, proto jsem si řekl, že když jsem dal kdysi přednost stavárně, tak teď nadešel čas na programování,“ usmívá se. Začal tedy hledat, jak by se ke své nové vysněné profesi mohl přiblížit. „Nechtěl jsem na vysokou školu. Hledal jsem něco rychlejšího a intenzivnějšího,“ vyjmenovává své požadavky Pavel a dodává: „Nakonec jsem našel dvě firmy. Green Fox Academy a ještě jednu, ale ta nabízela kratší kurz a měl jsem z ní pocit, že bych se tam toho tolik nenaučil.“

Bez umístěnky s jasnou představou o budoucím zaměstnavateli

Přihlásil se tak do intenzivního semestrálního kurzu pro junior programátory, který v únoru dokončil. „Naučil jsem se programovat natolik, abych mohl nastoupit někam na juniorskou pozici. Pořád se mám hrozně moc co učit, ale pro začátek je to dostačující,“ myslí si. Také jako jeden z mála ze třídy si zvolil variantu bez umístění. Sám si tedy bude hledat místo. „Jsem v jiné situaci než ostatní studenti a nebyl jsem už ochotný přijmout podmínky, které byly ve smlouvě. Sám si chci vybrat, kam půjdu pracovat,“ vysvětluje.

S ohledem na poměrně jasnou představu o budoucím pracovišti, je to pochopitelné rozhodnutí. „Rád bych někam do mladého, živého a kreativního prostředí s neformální atmosférou. Preferoval bych firmu, kde se nebude politikařit, intrikařit a nebudou ani žádné žabomyší války,“ má jasno Pavel po letech strávených ve velké korporaci.

Milovník techniky, elektrokola a přírody

Ideální by také bylo, aby mohl jezdit do práce na svém elektrokole, na kterém denně dojížděl i do učebny kurzu. Za 45 minut byl z domova na Václavském náměstí. „Najezdím tak tři tisíce kilometrů ročně. Při dojíždění se protáhnu a nemusím se stresovat stáním v kolonách,“ poznamenává Pavel. Ovšem elektrokolo je jen jednou z moderních „vychytávek“, které využívá. „Mám rád nové technologie, takže vlastním elektromobil, máme doma solární elektrárnu a baterie. Díky tomu jsme částečně nezávislí na ČEZu,“ dodává.

V dalším ohledu, ve kterém se snaží být Pavel s rodinou nezávislý, jsou vajíčka. „Máme doma šest slepic a v okolí jsme za blázny. V našem satelitu mají všichni psa nebo kočku, ale my máme šest slípek. Mají krásné lesklé peří, jsou spokojené a snáší nám vajíčka. Nechceme totiž podporovat klecové chovy,“ zdůvodňuje.

Malý velký realitní podnik

Kromě techniky má novopečený programátor ještě jeden koníček, tím je realitní business. I když koníček je nejspíše slabé slovo. V jeho podání je to už pěkné stádo. „Začal jsem pronajímat turistům jeden byt na Letné na krátkodobý pronájem. Když to fungovalo, přidal jsem ještě druhý. Byly to byty, které vlastnila moje žena. Původně o pronájmu nechtěla slyšet, ale já jsem ji přesvědčil, že je to dobrá cesta,“ říká Pavel a pokračuje: „Udělal jsem webové stránky. Zařídil jsem platební terminály a pomocí channel manageru jsem vyřešil, aby nepřicházely rezervace z různých platforem na stejné termíny.“

Pak už to jelo. Když vše fungovalo, začali pořizovat další byty. Z patra, kde původně na Letné vlastnili dva byty, mají nyní čtyři. Kromě krátkodobých pronájmů mají ještě další dlouhodobě obsazené nemovitosti, které nejsou v tak atraktivních místech. To se týká dvou bytů ve Strašnicích a dvou v Ústí nad Labem. Ve výčtu pak nesmí chybět ani ten v Krkonoších. „Stal se z toho regulérní business. Žena se už věnuje jenom tomu. Je to pro ni půl úvazek a díky flexibilitě se může dobře starat o děti,“ vyzdvihuje výhody aktivit Pavel, kterému je jasné, že i programování půjde velmi dobře zpeněžit.

Zase ta korporace

Pavel nakonec našel uplatnění ještě před ukončením kurzu. Přijal nabídku na pozici Junior Software Engineer od společnosti Vodafone Czech Republic. „Já vím, je to korporace a pořádná. Byl jsem vlastně na druhém pohovoru ve svém životě. Prostředí je tam hodně moderní, lidé byli neformální a milí. Pochopil jsem, že mě podporují v mém plánu na změnu kariéry. Snad to vyjde a budeme všichni spokojení,“ těší se na novou výzvu.

-AŠ-

Příští kurzy na plný úvazek: 31. srpna 2020
Uzávěrka přihlášek: 14. června 2020

Příští online kurz na zkrácený úvazek: 7. července 2020
Uzávěrka přihlášek: 14. června 2020

Upozornění!
Přijímací řízení a přijímací pohovory probíhají průběžně. Volná místa se postupně zaplňují. Chceš-li tedy mít jistotu, že se do kurzu dostaneš, přihlas se co nejdříve!

Pokračuj a nauč se nejžádanější dovednosti současnosti!

Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR