Položte tuhle otázku developerům a zvednete je ze židle. Nic jiného totiž v současnosti nebudí takové vášně a diskuze. Možnosti umělé inteligence každým rokem exponenciálně rostou. Chytré stroje brzy nahradí nejednoho zaměstnance. Jenže až donedávna samotné vývojáře nenapadlo, že by i oni mohli být v ohrožení. Opravdu na ně jednou dojde? Nebo má AI limity, kvůli kterým nepřekročí svůj stín?
Otázky vyvstaly přirozeně poté, co světlo světa spatřily první pokusy, kdy umělá inteligence (Artificial Intelligence zkráceně AI) začala dle zadání vytvářet kód. I když byly začátky trochu krkolomné, postupně se začalo ukazovat, že by tudy cesta přece jen mohla vést. Technologie se díky strojovému učení vylepšovaly a důkazem je aktuální pětice nejpoužívanějších nástrojů – OpenAI Codex, Tabnine, CodeT5, Polycoder a Cogram. Zatímco jedni úspěchům a snahám tleskají, jiní začali hluboce přemýšlet nad tím, co je vlastně čeká a jestli za pár let nezamíří na „pracák“.
Pravděpodobně nezamíří. Aspoň v to věří lídři oboru. Například Thomas Dohmke, generální manažer společnosti GitHub, vidí úlohu AI nástrojů ve vývoji kódu zcela jinak. „Umělá inteligence umožní vývojářům učit se vlastním tempem a zvýšit produktivitu jejich práce. O zaměstnání jako takové je ale nepřipraví,“ prohlašuje a dodává vysvětlení: „Jde o to, že při řešení složitých úkolů bude stále potřebná lidská mysl. Díky AI, která bude řešit podřadné úkoly, se developeři budou moci soustředit na větší výzvy a efektivita práce se výrazně zlepší.“
Limitů technologií si jsou vědomi i jejich tvůrci, kteří usilovně pracují na jejich zlepšení. Nicméně v některých ohledech narážejí stále na ty samé problémy. Jedním z nich je to, že zadavatelé nedokážou precizně formulovat to, co chtějí. Stačí jen lehce změnit slova a výsledky dodané umělou inteligencí se zcela liší. Pokud je zadání nepřesné a vágní, AI si s ním neporadí vůbec.
Právě na to poukazují mnozí programátoři, kteří napřímo komunikují s klienty. Ti totiž mají často mlhavou představu o tom, co vlastně chtějí. Až při společných schůzkách a jednáních se postupně krystalizuje zadání a projekt dostává jasné kontury. Teprve potom se vývojáři pouští do práce a většinou i v jejím průběhu naráží na věci, které je potřeba probrat a doladit se zákazníkem. Díky tomuto postupu a přidané hodnotě lidského přístupu je výsledek uspokojivý a použitelný. Jenže umělá inteligence se doptat neumí a pracuje pouze s úvodním zadáním, proto je to, co stvoří, jen málokdy funkční.
Dochází tak na slova Thomase Dohmkeho. Budoucnost světa IT nebude náležet neuronové síti umělé inteligence, ale bude stále v rukou programátorů, kteří se z AI naučí vytěžit maximum. Stále to bude lidský mozek, který bude rozhodovat, které úkoly svěří nástrojům a co bude dělat sám. Také pravděpodobně bude na něm, aby dal nakonec vše dohromady a spojil to ve funkční celek, který odpovídá zadání klienta.
Ovšem jedna změna přece jen programátory čeká. „Většina profesionálů se už přesunula do cloudu. Lidé z obchodu využívají platformy Salesforce či jiné. Účetní se naučili dělat online v SAPu, či využívají NetSuite,“ poukazuje Dohmke a dodává: „Všem těmto profesím tam vývojáři pomohli, teď je na čase, aby se tam přesunuli sami.“
Přesto se můžete vsadit, že hádky kolem budoucnosti profese ajťáků, ať už developerů, testerů či administrátorů, hned tak neutichnou. Nicméně dokud to bude člověk, kdo bude formulovat zadání, tak na druhé straně musí být zase člověk, který ho minimálně přijme a zpracuje do takové podoby, aby se na něm dalo začít pracovat. Jestli je totiž na světě někdo, kdo přesně neví, co chce, pak je to dozajisté klient, na kterého narazíš… To je naopak něco, na čem se shodnou, všichni programátoři!
-AŠ-