Jen ti nejlepší programátoři se mohou stát hackery

Vedou se o tom spory už desetiletí a média si zatím výraz „hacker“ stačila vyhradit pro padouchy nebo kontroverzní skupiny, kteří nabourávají cizí sítě, systémy a počítače. Často jde o ilegální průniky s cílem poškodit nebo zneužít citlivá data. Jedním z takových případů z poslední doby je například napadnutí emailů českého Ministerstva zahraničí, získání přístupu k 29 milionům účtů sociální sítě Facebook nebo aktivity hnutí Anonymous.  Za těmito případy však stojí „všeho“ schopní CRACKEŘI.

Ten „zlý“ se nazývá „cracker“

CRACKER totiž využívá svých schopností k vlastnímu obohacení nebo snaze způsobit škodu někomu druhému. Naopak HACKER hledá bezpečnostní chyby například při testování systémů. Na trhu proto existují firmy, které přímo hackery zaměstnávají. Mohou to být také instituce zaměřené na boj s kyberkriminalitou. Už z principu je jasné, že se jedná o nadprůměrně schopné jedince. Nedávno přišlo Národní kybernetické centrum s nápadem, že Česko by mohla chránit tzv. kybernetická liga. Jednalo by se o sdružení špičkových IT expertů, kteří by chránili strategické provozy a instituce před útoky „zvenčí“.

Oblíbenému fenoménu hackování se věnuje mnoho filmů a seriálů. Zde se bohužel tvůrci stejně jako média v případě pojmenování dopouštějí celé řady nepřesností a záměrných zjednodušení. Pro zvýšení akčnosti si například hackeři pohrávají s přitažlivou 3D grafikou, pomocí které mění nastavení vzdálených zařízení. Na filmovém plátně to sice vypadá sexy, ale ve skutečnosti se většina hackování odehrává v rámci programovacího kódu a příkazového řádku. Pro lepší představu nedávno jeden ze známých hackerů Samy Kamkar vtipně okomentoval 26 filmových scéns hackerskou tématikou a srovnal je s realitou. Video je dostupné zde.

‍

"…Toto je teď náš svět... Svět elektronů a spínačů, krása baudu. Využíváme existujících služeb bez placení, mohly by být skoro zadarmo, kdyby nepatřily šmelinářským hltounům, a vy nás nazýváte zločinci. My objevujeme... a vy nás nazýváte zločinci. Dychtíme po vědomostech... a vy nás nazýváte zločinci. Existujeme bez barvy pleti, bez národnosti, bez náboženských předsudků a vy nás nazýváte zločinci. Vy stavíte atomové bomby, vy vedete války, vy vraždíte, podvádíte a lžete nám a chcete, abychom věřili tomu, že je to pro naše vlastní dobro, přesto jsme my zločinci.

Ano, jsem zločinec. Mým zločinem je zvědavost. Mým zločinem je posuzování lidí podle toho, co říkají a co si myslí a ne podle toho, jak vypadají. Můj zločin je to, že jsem chytřejší než ty, což je věc, kterou mi nikdy neodpustíš. Jsem Hacker a toto je můj manifest. Můžete zastavit jednotlivce, ale nemůžete nás zastavit všechny...konec konců, všichni jsme stejní.“

Hackerův manifest (1986)

‍

Vysvědčení dobrého hackera

Pokusy o průnik do systémů jsou staré jako sámi nternet a každý z nás měl (přiznejme si, že aspoň na vteřinu) někdy sen, v němž se mu podaří prolomit kód nějaké ošklivé banky a hezky si přepíše na svůj účet pár neškodných miliónů tak, aby to nikdo nepoznal. Jenže krátce po té, co se objevili první crackaři, vyvstal požadavek také na stejně vychytralé hackery. Stát se prvotřídním expertem, který má respekt a hlavně náskok před svými kolegy, si žádá nemalé schopnosti. Patří mezi ně například kreativita, neboť hacker často hledá neobvyklá a nekonvenční řešení. Samozřejmostí je praxe v oblasti programování, neustálé zdokonalování svému umu a nikdy nekončící sledování těch nejnovějších trendů. To vyžaduje nemalé úsilí a vůli.

‍

S trochou nadsázky někteří znalci tvrdí, že hackerem se člověk nestává, ale rodí. V Green Fox Academy z vás během nějakých 4 měsíců, kdy probíhá rekvalifikační kurz na junior programátora, vyhlášeného hackera asi neudělají, ale budete mít možnost proniknout do tajů kódování do takové hloubky, že si dokážete mnohem lépe představit, co to „hackování“ vlastně obnáší. Kdybyste to totiž nechali jen na přechytralém Wordu a jeho automatických revizích, zůstane vám z toho slova „háčkování“. A to můžete s klidem nechat na důchod.

‍

ZS

‍